Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jen pomalu a ztěžka se vracím do starých kolejí i v práci. Dovolená zanechala svoje následky a vzhledem k tomu, že venku je pořád teplo, i když pod mrakem, těžko se soustřeďuju na práci.

Naproti mně Hanka, úžasně opálená z dovolené s Alešem, je pořád plná energie a sype na mne zážitky od moře. Už jsem prohlédla asi stovku fotografií, dostala jeden úžasný italský parfém a vyslechla spoustu historek. Hanka vypadá jako zamilovaná patnáctka a hrozně jí to sluší. O Alešovi mluví jenom v superlativech a vypadá to, že v září půjdu za svědka na jejich svatbu.

Lukáš si s Alešem taky rozumí a prý mu na dovolené několikrát sám od sebe řekl táto. No a jestli to dobře dopadne, někdy v březnu bude mít Lukáš brášku nebo sestřičku. Ale pšt!!! O tom zatím neví ani Aleš.

A včera večer přijel domů Michal. Navenek se tváří, že je všechno v pořádku, vtipkuje, dobírá si Janku, pošťuchuje Lucku a Ríšu. Ale já jako máma vidím, že asi není všechno podle jeho představ. Moc bych si přála, abychom si spolu sedli a probrali, co ho trápí, ale jeho osmnáct let a hrdost mu to asi nedovolí.

Přesto si už vymohl, že v pátek odjede zase zpátky na chalupu. Ke všemu mu ještě odjel kamarád Jarouš na čundr a nemá to s kým probírat. Vím, že i tohle všechno patří k jeho věku a musí si tím projít každý sám, ale stýská se mi po době, kdy se ke mně přitulil a vysypal všechno, co jeho srdíčko tížilo.

Musím se smířit s tím, že už je opravdu velký. Těžko se vyrovnávám s faktem, že už mám téměř dospělého syna. Možná si nechci připustit, že ani my s Martinem nejsme už v kategorii mládí, ale přešli jsme do středního věku. Přesto občas blbneme jako za mlada.

Zrovna včera odpoledne, když jsme uklízeli na zahradě, mě Martin v nestřeženém okamžiku zlil studenou vodou ze zahradní hadice, až jsem zaječela a pomstychtivě nabrala vodu do kyblíku. Potom jsem ho asi deset minut naháněla, než jsem ho polila, a na to mě chytil do náruče a tak, jak jsem byla – oblečená, mě hodil do bazénu.

Lucce s Ríšou se to ohromně líbilo, a tak se přidali k naší vodní bitvě na mou stranu. Jenže Martin je silnější, takže jsme skončili v bazénu všichni tři. Okolo toho všeho lítal Tomík, štěkal a věšel se Martinovi na nohy. Měl velké štěstí, že jako další můj zastánce neskončil v bazénu taky.

Martin se mě potom ptal, zda jsem vynalezla nový způsob líčení, protože jsem si po příchodu z práce neodlíčila oči a voda z bazénu udělala své. Pokud to mohu objektivně popsat, ze zrcadla na mě hledělo urousané stvoření s šedočernými pruhy pod očima. Při nejlepším by se to dalo přirovnat k hororové postavě. Vykouknout tak po setmění na děti,  asi jim způsobím menší úlek.

Tak a teď jdu připravit lehkou letní večeři a pak jdeme s Martinem na noční představení do kina. Končí to až okolo půlnoci, a tak ranní vstávání vidím docela černě.

Jana Š