Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak jsem se rozhodla. Když v sobotu přijel Martin, řekla jsem mu, že do té Francie s ním pojedu. Od té chvíle jsem v jednom kole. Na stole v kuchyni leží velký černý sešit a do něj namátkově zapisuju všechno důležité pro chod naší domácnosti za mé nepřítomnosti.

Pamatuji i na takové detaily, jako že Janka nejí česnek, Michal cibuli, a jak se tato jejich nechuť dá obejít v různých jídlech. Lucka musí mít jen bavlněné spodní prádlo a ponožky, protože na umělinu má ošklivou reakci v podobě vyrážky. Ríša musí každopádně během školní docházky chodit spát po osmé, ať je v televizi sebezajímavější pořad, a nesmí celý den prosedět u počítače, i když bude dělat přes brýle ty svoje zoufalé pohledy odsouzence před popravou.

 Na co jsem tak ještě zapomněla…á … oblíbené granule pro pejska i pro kocoura, taky koupit kočkolit určité značky. V mrazáku je uložená hromada meruňkových knedlíků, které děti milují.

Ještě musím před odjezdem Michalovi koupit nové boty do školy a zkontrolovat, o kolik děti vyrostly přes prázdniny. Všechno to, co dělám poslední týden před nástupem do školy, se teď vlastně o týden přesouvá. Zítra musíme s dětmi nakoupit sešity a školní pomůcky a naše konto se povážlivě ztenčuje.

Taky nevím, co všechno si mám vzít s sebou. Počasí je tak chvíli léto, chvíli podzim. Nemůžu přece do Francie vláčet deset kufrů. Do všeho chystání se u nás najednou objevili Tonda se Zuzankou. Zuzanka evidnetně čekala velkou gratulaci k svátku a přinejmenším Sachrdort, ale já teď nemám čas. Dostala kytku a bonboniéru, kterou snědla na posezení.

Tonda od září přechází na vnitrostátní linky, aby mohl být víc se Zuzankou, která se kulatí až k nevíře a pořád fňuká. Když vidím v duchu tu kočku, na kterou jsem měla na jaře takový vztek, a tu prsatou funící kouli, která se u nás objevila, je mi jí až líto. Na to, že je na začátku šestého měsíce, má větší břicho než já, když jsem čekala dvojčata. Za ty dvě hodiny, co u nás strávili, si neustále stěžovala, jak je jí pořád špatně a nic jí nechutná, a přitom spořádala dvoje chipsy a sušenky pro všechny děti na další tři dny.

V nestřeženém okamžiku se Tonda ke mně přitočil a vyptával se, co všechno musí pro miminko koupit jako nejnutnější výbavičku, protože Zuzanka ještě neměla čas si to zjistit. Pokud prý nesedí u televize a neláduje se vším možným, určitě je u své maminky, která jí podstrojuje.

Když si tam minule Tonda po jízdě Zuzanku vyzvedával, celý byt voněl grilovaným kuřetem a on, vyhládlý po jízdě, jen slastně nasával. Když se nesměle zmínil, že má hlad, tak mu tchyně přinesla krajíc chleba s máslem a se salámem. V blahé vidině domácí večeře tedy dovezl Zuzanku domů, kde ho čekala studená plotna, v ledničce čtvrtka másla, jedno vejce a předvčerejší rohlíky. Zuzanka hned ode dveří zamířila do koupelny a pak do postele a chudák Tonda v půl desáté večer povečeřel tlačenku s cibulí v hospodě „Na Růžku“. Jó, někde se asi stala chyba!

Tak, už mám skoro sbaleno a zítra si jdu na úřad pro fungl nový pas, který jsem stihla ještě za lacino. Martin na mě trpělivě čeká, ale nevím, nevím, jak po dnešním kolotoči zvládnu být přítulnou manželkou. Ještě lok kafe, cigaretu na balkóně a mažu do postele.

Unavená