Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak jsem se rozhodla, že ani tolik kilometrů od domova nepřeruší moje zápisky. Možná, až budu babička, můžou se hodit na vyprávění vnoučatům.

Cesta do Francie byla nekonečná. Ještě, že má Martin za sedačkami provizorní kamionové lehátko. Nocovali jsme kdesi na odpočívadle ještě v Německu a musím přiznat, že jsme měli co dělat, abychom se na to lehátko vešli oba. Na druhou stranu jsme si zopakovali začátek našeho manželství, kdy nám na spaní stačila jedna válenda.

Ovšem tehdy jsem už čekala Míšu a od sedmého měsíce se Martin obětavě přemístil na nafukovací lehátko, protože nemínil spát na třetině válendy, udržujíc rovnováhu jednou rukou a jednou nohou o zem. Do Francie jsme vjížděli za ranního svítání. Vůbec mi nevadilo, že je pošmourno a dychtivě jsem se rozhlížela kolem sebe.

Jen doufám, že opráším zbytky francouzštiny ze školy a nebudu jako ztracená. V malém bistru u cesty jsem se na toaletě opláchla a vyrobila trochu krásy na svém obličeji, která po krátké a nepohodlné noci připomínala ze všeho nejvíc zmačkaný polštář. Ze všech slovíček jsem si vybavila dvě café au lait a croissant, takže snídaně byla zachráněná. Martin mě jen s úsměvem pozoroval, protože jemu po těch letech francouzština ani němčina nedělají problémy.  Nechal mě v tom vesele ráchat, protože ve chvílích, kdy nebudu moci být s ním, je jen na mě, jak se s jazykem poperu.

Do Paříže jsme přijeli v noci. Hotýlek, kde jsme ubytovaní je na předměstí, ale z miniaturního balkónku je krásně vidět rozsvícenou celou Paříž. Prvně v životě jsem viděla v reálu osvícenou Eiffelovku na druhém břehu Seiny.

Máme k dispozici dva miniaturní pokojíky a maličkou koupelničku se sprchovým koutem. Protože se má Martin hlásit v práci až zítra odpoledne, vytáhla jsem i láhev bublinek na oslavu našeho příjezdu. Nejdřív jsem ji ale musela na dvě hodiny strčit do mrazáku. Povečeřeli jsme řízky ještě z domova a já jsem letitou spirálkou uvařila vodu na dvě kafe.

Potom jsem telefonovala domů. Než se mi u mobilu vystřídaly babička Maruška a děti, tak jsem protelefonovala spoustu peněz a mobil se téměř vybil. Zatím tedy mohu být klidná. Babička hlásila, že všechno zvládají a Janka se hrdě ujala funkce paní domu. Dvojčata jsou z toho na mrtvici, protože je Janka má přečtené a přesně ví, jaké povinnosti mají.

Pokud Lucka a Ríša odmítají Janku jako autoritu, nastoupí babička. Dnes dvojčata uzavřela tichý pakt spojenectví a vyhlásila Jance stávku. Dokonce si každý vyvěsil na dveře ceduli NERUŠIT! Opravdu to vypadá, že se doma nudit nebudou. Míša ještě nebyl doma, údajně u Jarouše stahují nějaké písničky z internetu. Včera se vrátil v pořádku a dokonce před desátou, což nebývá zvykem.

Tak a teď vystřídám Martina v koupelně a než se vysprchuju, on otevře to šampaňské. Škoda jen, že jsme nenašli ve výbavě pokoje nějaké slušné skleničky na víno. A to je Francie prý vyhlášená svým vinařstvím, pch!  První den ve Francii končí a já se těším na noční pokračování. Jakže to píšou v knihách? Konečně sami!