Kolik zaměstnání jste již vyzkoušeli?
.jpg)
Střední a starší generace, která byla za socialismu v produktivním věku, si jistě velice dobře pamatuje na občanské průkazy v podobě malé knížečky. Kromě poměrně podrobných osobních údajů o držiteli v nich bylo místo i na razítka od zaměstnavatele. To aby při případné kontrole bylo hned jasné, zda je dotyčný zaměstnán, nebo patří mezi tzv. příživníky. Tak byli označování ti, kteří nikde nepracovali.
Ale i když byl člověk zaměstnán, vyhráno neměl. Stačilo, že se v jeho občanském průkaze postupně nastřádalo hned několik různých zaměstnaneckých razítek a člověk – byť pracující – se rázem dostal do kategorie fluktuant. A to byla tehdy kategorie hanlivá. Takový fluktuant byl opovženíhodný, protože jeho časté střídání zaměstnavatele vypovídalo o nestálosti, nespolehlivosti a sklonech k flákání.
Není divu, že většina lidí setrvávala na jedné pracovní pozici celá léta, leckdy i celý produktivní život. Můj tatínek tak třeba pracoval v jednom podniku od svých 18 do 55 let a zcela jistě by to tam doklepal až do důchodu, kdyby se mezitím nezměnilo společenské klima, nenastalo rušení různých podniků a lidé neokusili, jaké to je, když se ocitnou „na dlažbě“. Ač to pro něj určitě nebylo lehké, vypořádal se s nastalou situací velice důstojně. Na „stará kolena“ se rekvalifikoval a posléze vyzkoušel několik pracovních míst, než konečně narazil na takové, které mu nejlépe vyhovovalo. Svým způsobem se tak stal fluktuantem.
V dnešní době se však již toto označení nepoužívá, protože měnit práci z jakýchkoli důvodů je považováno za zcela normální a přirozené. Doba je tvrdá, pracovní místa často nejistá. A lidé mají navíc potřebu zkoušet, hledat a hlavně se realizovat. Mnohým už nestačí chodit do práce jen pro to, aby mohli zaplatit své životní náklady, ale záleží jim na tom, aby práce, kterou vykonávají, je uspokojovala, bavila, aby při ní mohli rozvíjet své schopnosti.
Na druhou stranu je pravda, že v některých regionech je o dobrou, či spíše o jakoukoli práci, nouze. Tam pak lidé musejí dát přednost tomu, co je k mání, a na nějaké zdlouhavé hledání sama sebe nemají prostor. V některých zemích je zcela běžnou záležitostí tzv. stěhování za prací, u nás se tento jev zatím moc nerozšířil.
Lidé se snaží hledat práci v místě svého bydliště, případně i trochu dál, ale s přijatelným spojením. Není už však výjimkou každodenní dojíždění třeba i 100 km. Uživatelé internetu mají navíc možnost hledat si nové místo i prostřednictvím různých portálů, které jsou na nabídku práce zaměřeny. Například www.prace.cz. Zde mohou zájemci každý den najít aktualizovanou nabídku a vybírat podle zadaných požadavků jak na druh práce, tak na požadovanou lokalitu i podle dalších kritérií.
Ztratit práci patří mezi nejstresovější okamžiky, které může člověk zažít. Stalo se vám, že jste se ocitli „na dlažbě“ a museli takto vzniklou situaci řešit? Jak jste to zvládali a jak dlouho vám trvalo, než se vám podařilo nové, odpovídající místo sehnat? Co všechno jste tomu museli obětovat? Kolik zaměstnání jste ve svém životě již vyzkoušeli?
Práce - jak ji najít:
- Hledání práce po mateřské? Nevzdávejte to!
- A skláři nebudou mít co žrát!
- Jak správně napsat životopis
- Po mateřské do práce? A kde mě vezmou?
8.12.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kolik zaměstnání jste již vyzkoušeli?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Na tohle byl expert můj manžel. Dokázal jeden rok změnit 4 krát zaměstnání. Teď už je poslední rok u firmy jako řidič kamionu https://vchd.cz/kariera/ce-z-kladna-pravidelny-navrat-domu/ , kde je opravdu spokojený. Má tam pěkné peníze a hlavně nové bezpečné auto. Obden je doma a má volné i víkendy.
musím se smát, dělám na ič už 16 dlouhých let s 4 letou souběžnou prací v zaměstn.poměru, neustále se to točí kolem obchodu -marketing, management, zahr. obchod, ekonomika, finance, OZ...svými znalostmi jsem na pozici ředitele firmy..když jsem po vážné nemoci hledala 16 měsíců dobrou práci, nakonec jsem našla zase na IČ
, tak mi bylo řečeno, že mám "nízký level", protože ve svém životopise jsem neměla tyto pozice pojmenovány anglicky. Umím 4 jazyky a problém byl spíše jinde, jak mi řekli na 2 místech - umíte toho moc, vraťte se na ič...teď jsem dostala šanci, od února zase začínám - po8mé...je mi 45 let a jedu dál...pořád se něco učím, pořád nastavuji noce, co si nevydělám nemám, stravenky neznám, ošetřovačka dětí-to nikdy nebylo, příspěvky na kulturu atd. to taky neznám, ani pojištění...nestěžuji si, jen vidím hodně věcí velmi realisticky, a proto jsem přímá a se schopnými lidmi si rozumím a ve firmách zdravím všechny už od vrátných...myslela jsem ,že si najdu normální práci a ve 4 přijdu domů nebo v 6 a budu mít čistou hlavu, čisté víkendy, ani náhodou....díky své profesi jsem poznala mnoho povolání a každé to má svým způsobem těžké, takže klobouk dolů před každou profesí, která se dělá dobře...a chtěla jsem jen podotknout, že jsem posílala přes 700 životopisů a byla jsem na 25ti konkurzech, dala by se o tom napsat satiristicko-humorná beletrie, jak si u nás váží lidé, co něco umí....a mezitím? žádný úřad práce, ale nahodilé brigády po celéých Čechách....jestli hledáte práci, poradím Vám...rozhodněte se pro to co chcete a hledejte, pokud máte ve firmách známé, spíše máte možnost, že se tam dostanete, koneckonců, ty znalosti následují až po známostech
Jsem vyučená frézařka a od druhého ročníku jsem pracovala v jedné firmě až do důchodu.Čili 40 let.Taky bych nechtěla být v kůži dnešních mladých lidí.
Já jsem měnila zaměstnání jen 2x. Poprví když jsem se vdala a měla dítě,tak jsem nemohla dojíždět a podruhé,když nám podnik v r.1991 zlikvidovali-prý byl zbytečný. Pak jsem nastoupila do posledního zaměstnání,kde jsem byla až do důchodu. Ale to,co se děje kolem zaměstnání dnes je opravdu bída,chudáci dnešní mladí. V našem městě už není žádná větší firma v chodu a dojíždět až kdovíkam asi 500 lidí nemůže,tak teda nevím.
Fluktuant jsem já. 
Nyní mám jubilejní patnácté zaměstnání, a rozhodně není poslední, do důchodu daleko...
Tkadlena,švadlena a kuchařka .
Pěkné zaměstnání a teď v důchodu.
já jsem už 23 let na stejné pozici, od školy a od rodiny (tatínek pracoval ve stejném oboru). Jako devče školní jsem měla spoustu plánů, chtěla jsem pracovat v cestovce, uměla jsem dobře 3 jazyky, ale místo bylo volné až za půl roku a to bych byla půl roku jako příživa a to nešlo. No, tak dělám tady furt mě to celá léta baví. A je docela zajímavý, jak se ta práce postupem času a během zákonů mění...
.jpg)
kareta: my jsme tu všichni vicepresident čili před tebou smekám 
kareta: nic si z toho nedelje.. me tam chteli dát "administrátorka".. tak jsem rvala jak tur.. at to proboha nechaj jen anglicky a nemusej je pak delat oboustranny.. tak mam mezinarodni "IT administrator"
Ota: Stanik: já si na vizitku chtěla dát jen název firmy bez funkce, ale prý to nestačí, ještě bych se smířila s jednatelem, ale prezident (mezinárodně) mě skolil do kolen. Kdyby tak existovala fce KRÁLOVNA, CÍSAŘOVNA
kareta: ne, to je manažer pro styk s klíčovými zákazníky (nebo tak nějak)
já mám na dveřích napsáno "technik přípravy výroby" a děsně jsem tím stoupla v synových očích ("ty seš technik? dobrý" 
)
Ota: 
kareta: kdepak key account manager je vyšší forma něčeho čemu se dřív říkalo prodejce - -- měl by to být něco jako člověk na telefonu pro dva tři zákazníky který s nimi sjedná všechno a taky jim všechno slíbí a pak vysvětlí proč to nešlo
sweet: to je pokladník?
Já jsem PREZIDENT
prave hledam prvni "velky" zamestnani. je trochu nestastna doba, zamestnavatele jsou opatrni. cosi se rysuje, dreamjob to zatim neni, no ale to se nejak podda.
