Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Muslimské tradice dostávají místy zabrat. Ženy chtějí žít stejně nezávisle jako jejich televizní hrdinky, muži zase touží po bohatství a uznání.

Islamábád. Je krátce před devátou večer a Parvín domývá špinavé nádobí od večeře. Spěchá. Melodramatická znělka linoucí se z televize na ni působí jako vábnička na jelena. Začíná telenovela jménem Bidaii.

„Je to příběh dvou nevlastních sester, jedna má světlou pleť a druhá tmavší. V naší společnosti jsou světlejší dívky považovány za krásnější a žádanější pro sňatek, ale tmavá sestra nakonec dojde většího štěstí s mužem svého srdce,“ rozplývá se nad virtuální spravedlností Parvín, služka zaměstnaná v domácnosti středostavovské rodiny.

K příběhu plnému krásných kostýmů, dramatických zvratů a napínavé hudby se žena vrací večer co večer. A nejen k němu.

„Za týden koukám tak na 12 až 14 seriálů. Plánuji si podle nich den. Všechnu práci musím stihnout do osmi večer. Do půlnoci pak sleduji soap-opery,“ svěřuje se Parvín. Na vysílaných seriálech se jí prý líbí především to, že postavy řeší zajímavé problémy a divačky se skrz ně mohou i poučit.

Právě vzdělávací prvek asi nejvíc odlišuje vnímání soap-oper mezi Pákistánci a  Evropany. V Praze by lidé Parvín považovali za televizního maniaka, v Rávalpindí patří k průměru. Většina pákistánských žen tráví čas v domácnosti, starají se o děti a samy ani moc nevycházejí mimo dům.

Jejich světem je rodina, často takzvaný spojený systém, kdy mladý pár žije společně s rodiči a sourozenci manžela. Informace o vnějším světě čerpá hodně žen z televize. I to je důvod, proč jejich životy seriály ovlivňují víc než ženám na západě.

Nemusím poslouchat. Říkali to v televizi

„V naší kultuře je například zakořeněný názor, že snacha musí dělat to, co jí přikážou členové manželovy rodiny, a to i když s tím nesouhlasí. Tento trend se ale začíná měnit a myslím, že je to právě díky seriálům jako Příběh každého domova,“ naráží na svůj oblíbený televizní kus Nusrat Pervíz, padesátiletá žena v domácnosti, která žije s bratrovou rodinou.

„Moje milá hrdinka Parvátí musí v rodině svého muže čelit mnoha nástrahám. Musí si vybojovat postavení a respekt příbuzných, a to na ní obdivuji. Právě díky silným osobnostem jako je Parvátí jsme si my, ženy, začaly uvědomovat, že můžeme být odvážnější a postavit se případnému bezpráví, i když třeba jen v rámci rodinného kruhu,“ shrnuje Nusrat.

Vliv televizních rodinných ság na postavení žen ve společnosti prokázaly už dřív průzkumy v afrických zemích a v Jižní Americe. Seriály tam významně napomohly například v propagaci plánováného rodičovství a osvědčily se i v rámci osvěty k nemoci AIDS.

V pákistánském kontextu se soap-opery soustředily na rodinné vztahy a skupinu žen z nižších a středních vrstev. Uvolněná 70. léta představovala seriálové hrdinky jako silné osobnosti, profesionálky, které svým zaměstnáním přispívají do rodinných rozpočtů. Režim Zia ul Haqa, provázený tvrdou islamizací, v 80.letech naopak nastolil seriálový prototyp žen v domácnosti - cudných a poslušných.

Toto stereotypní vnímání změnila až revoluce na pákistánském televizním trhu v roce 2002. Licenci dostaly digitální televize, státní PTV ztratila monopol a pákistánské domácnosti se mimo jiné otevřely nekonečným indickým ságám. Ty se bleskově staly hitem a vrchní příčku popularity si mezi divačkami drží dodnes.

Dřív se bavili o zbraních, dnes o mobilech

Tým vědců z univerzity v Sargodze, který na toto téma nedávno zveřejnil průzkum, přičítá úspěch indických příběhů většímu napětí, spádu děje a také extravagantnějšímu, bohatšímu prostředí, v němž se odehrávají. Hlavní postavy žijí v přepychových domech, mají peníze, pěkná auta a mobilní telefony.

Zatímco ženy tyto atributy moci považují za nereálnou součást pěkného snu, na muže působí motivačně. „V mém městečku způsobily ty seriály velkou změnu. Zatímco většina mladých kluků se dřív jen tak poflakovala po bazáru, kde posedávali nebo hráli kulečník, najednou vidí, že existuje podnikání přinášející peníze. Všichni chtějí mít auto a dům a snaží se pro to něco dělat,“ popisuje změny v chování svých vrstevníků dvaadvacetiletý Soheil. „Dřív si mladící ukazovali nové pušky, dnes se baví o mobilech,“ dodává mladík.

Změny v chování mužů pod vlivem telenovel si všimla i Sajma Vahídová, třicetiletá učitelka informačních technologií z Karáčí: „I pákistánské seriály jsou dnes pod vlivem těch indických. Jejich hrdinové se třeba podobně oblékají,“ říká Vahídová. Ještě před několika lety podle ní neexistovalo, aby si muž oblékl tradiční pákistánský oděv šalvár kamíz v jasných barvách, jako je červená nebo oranžová. Tyto barvy se vždy pojily s ženským oblečením.

„Teď ale muži tyto barvy nosí a nepřipadá jim to zženštilé. Seriály zapůsobily i na ně,“ usmívá se kantorka. Sama si na seriálech cení otevírání tabuizovaných témat, jako jsou předmanželské milenecké vztahy nebo role ženy jako šéfky ve firmě.

Antropoložka a produkční televize PTV Farkhanda Šahín vidí v invazi indických seriálů na pákistánský mediální trh jediný problém: „Soustředí se především na vnější atributy a ne tolik na hloubku příběhu. Ten mívají pákistánské seriály lépe propracovaný. Jenže pod tíhou popularity začínají i tuzemské ságy napodobovat ty indické, a to je cesta do záhuby,“ obává se Šahín.

„Nemůžeme konkurovat jejich lepší technické kvalitě, musíme si najít vlastní parketu, nalákat diváky na pákistánské příběhy, které by jim koneckonců měly být bližší než importovaná kultura,“ míní produkční.

Pro pákistánské televizní stanice je to minimálně výzva do budoucnosti.Trh 170 milionů dychtivých diváků jim za trochu námahy určitě stojí.

Tereza Engelová

Autorka je novinářka žijící v Pákistánu

Článek vyšel 7. 11. 2008 v Mladé frontě Dnes v rámci přílohy Volný čas jinak, kterou zpracovala společnost Člověk v tísni.