Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ vžila jsem se na chvíli do paní Müllerové ze slavného Švejka, když jsem se dočetla o chystané změně postihů kuřáků marihuany, kterou chystá Národní protidrogová centrála a nad kterou se mi zachtělo sprásknout ruce. No, možná mám mozek zatemněný těmi třemi jointy, které jsem za svůj 43 let trvající život vykouřila, ale ať dělám, co dělám, stále tomu nerozumím. Možná jste tu zprávu četli taky:

„Žádné složité vyšetřování nebude potřeba při postihu kuřáků marihuany či jiných uživatelů drog, kterým za držení malého množství narkotik hrozí v přestupkovém řízení až patnáctitisícová pokuta. Jako důkaz bude příslušným úředníkům, kteří budou o postihu rozhodovat, stačit svědectví policisty, že člověk u sebe drogu měl. Policisté v terénu už nad tím nemají přivírat oči. „Pokud policista uvidí např. někoho kouřit marihuanu v parku, měl by ho legitimovat a předvést na služebnu, kde s ním sepíše záznam a zabaví drogu, kterou má ten člověk u sebe. V tomto případě by to tedy byl nedopalek cigarety,“ přiblížil postup šéf protidrogové centrály Jakub Frydrych. Nelegální přitom není samotné užívání drogy, ale pouze její držení.“ (zdroj: Novinky.cz)

Zkusím se vžít do role kuřáka marihuany. Takže co z té zprávy na Novinkách.cz vyplývá: 1) Že užívání drogy není nelegální. Přeloženo do češtiny – marihuana se kouřit může. Dobrá tedy. 2) Přistihne-li mne policista v parku kouřit marihuanu, předvede mne na služebnu a zabaví mi nedopalek, kterýžto bude považován za důkaz přečinu. A jak tedy mám kouřit marihuanu (což je legální), aniž bych v ruce držela nedopalek jointa (což bude nelegální)? Že by kuřáci marihuany měli přejít na virtuální realitu?

Nehledě na to, že je to celé poněkud v rozporu s aktuální právní úpravou (zákon 167/1998 Sb. o návykových látkách a jeho novelizace) která stanoví, že člověk u sebe nesmí mít větší než malé množství marihuany. Toto „malé množství“ bylo nařízením vlády nedávno stanoveno na 15 gramů. Takže kromě toho, že u sebe člověk smí mít 15 gramů marihuany (anebo, jak dále stanoví trestní zákon, pět gramů hašiše, jeden gram kokainu, dva gramy pervitinu nebo až čtyři tablety či kapsle extáze), smí jednotlivec vypěstovat až 5 rostlin konopí nebo nasbírat 40 lysohlávek. Jak mne tedy mohou policisté zadržet za jeden nedopalek jointa, který v žádném případě nemůže mít oněch 15 gramů (jelikož jedna klasická cigareta má 9 gramů)? Anebo že by se chystalo komplexnější překopání aktuální právní úpravy a už nemá být povoleno ani ono momentálně legální malé množství?

Možná je jen ona zpráva na Novinkách.cz špatně napsaná nebo vytržená z kontextu. Možná ono plánované nové nařízení bude přece jen znít jinak. Jiné informace nemám. Ostatně, výše uvedené nesrovnalosti jsou spíše pro zasmání. Zejména to, že sice smím kouřit, ale nesmím přitom mít u sebe jointa. K smíchu už není to ostatní, co z toho cítím na sto honů. STAČÍ SVĚDECTVÍ POLICISTY, ŽE ČLOVĚK U SEBE DROGU MĚL. Tak z toho mi jde mráz po zádech. V naší zkorumpované zemi, kde poctivce aby pohledal, se má spoléhat na pouhé svědectví jednotlivého policisty? A když budu s nějakým policistou na kordy a on mi podstrčí nedopalek jointa, mám prostě smůlu? A neříkejte mi, že to by se určitě nestalo. Mám osobní, hodně nepříjemnou zkušenost s nekorektně jednajícími (dosaďte si libovolný, podstatně silnější výraz a nemůžete se splést) veřejnými složkami. Je to už pár let, ale špatně od žaludku je mi z toho dodnes. Pocit bezmoci a neschopnost dovolat se pravdy. A žádný velký happyend se nekonal. Díky skvělému právníkovi se nám nakonec podařilo ze situace vybruslit, ale pachuť na jazyku zůstala. A taky vzpomínka na zjevný výsměch těch, kterým by se mělo ve správně fungujícím státě mělo dostat postihu. 

Ostatně, myslím, že to, co se stalo mně a mé rodině, zdaleka není ojedinělý případ. Stačí se začíst do novin nebo do zpráv na internetu. Aféry zneužití moci veřejného činitele a podobně jsou takřka na denním pořádku. A s nově chystanou úpravou budeme zase o krok blíž okamžiku, kdy se nám občanské svobody rozplynou před očima. Já nepodporuji braní drog a netoužím po tom, aby moje nebo číkoli děti byly feťáci, ale zavádění takovýchto postupů v našem nefunkčním státě, to je na mne příliš. Ono totiž vůbec nejde o ty drogy, jde o princip. A také o to, že se na vládní úrovni řeší pitomosti, aby se odvrátila pozornost od skutečných průšvihů. Nevím jak vy, ale mně je z toho špatně.