Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V telefonickém rozhovoru, kdy jsem s maminkou ještě dolaďovala poslední nezbytné "zapomenutosti", které musí odletět se všemi členy výpravy na dovolenou, jsem se jen tak mimochodem zeptala: "A co si bereš pro sebe ke čtení?" Nastalo ticho. "No, vidíš, na sebe jsem zapomněla...," zvolala obětavá balička zavazadel.

Zamyslela jsem se, no jo, co bych si tak na dovolenou vzala, kdybych na nějakou jela? Co by se hodilo k tomu sladkému nicnedělání? Pohlédla jsem na hřbet své rozečtené knihy a dospěla jsem k rozhodnutí, že bych v současné době neměnila. Zrovna procházím jedním ze svých holmesovských období, kdy mne baví číst i poslouchat na CD příběhy geniálního detektiva. Protože už jsem přečetla všechny příběhy sira A. C. Doyla, dodala jsem si odvahy a nakoukla pod pokličku Doylovým pokračovatelům, a to například v knize výběru povídek Je to vražda, milý Watsone! od různých autorů či Utajené případy Sherlocka Holmese od Donalda Thomase. Je zajímavé porovnat styl i příběhy pokračovatelů s původním literárním dílem. Dokonce jsem se odvážila i do dětského oddělení místní knihovny, kde jsem nalezla dvě knihy od Nancy Springerové, která stvořila sestru Sherlocka a Mycrofta Holmese, Enolu.

Sympatie k detektivnímu poradci z Baker Street vyjádřila i Sofffie. „I když možná bych spíš byla na léto pro lehčí variantu detektivek, taková D. L. Sayersová a její Petr Death Bredon Wimsey. Titul s názvem "Dobrodružný život milovníka starých tisků" je sice tlustá knížka, ale zase jsou to vynikající a vtipem narvané povídky,“ doporučuje Sofffie. “A z úplně jiného soudku mohu doporučit autorku Simonu Monyovou - je fakt dobrá, četla jsem asi čtyři její útlé knížečky a jsou moc pěkně psané.“

Meryl, naše velitelka, přiznává, že není až takovou stoupenkyní detektivek. Na prázdninové čtení volí stoprocentní jistotu: Betty MacDonald a její Co život dal a vzal nebo Vejce a já. „Mohu rovněž doporučit knihu podobného ražení Pár nohou od pravnučky Charlese Dickense Monicy Dickens, která velice odlehčeným a humorným stylem popisuje poměry v anglické nemocnici v období druhé světové války. Celkově o dovolené čtu většinou knížky, které už znám a k nimž se ráda vracím. Jednou jsem udělala výjimku a odvezla si s sebou knížku od kamarádky - Americké psycho, a to jsem neměla dělat. Nic jiného ke čtení jsem neměla, takže jsem to statečně přelouskala, ale upřímně - zrovna tenhle titul bych nikomu nedoporučila.“ No, děkujeme za upřímnost.

Bubenice Kadla čte o prázdninách zásadně lehčí literaturu, „...protože mi vedrem a dusnem opuchá mozek a nejsem schopna nic závažnějšího pochopit.“ Hlubokomyslné knihy si nechává na podzim, depresivní na dlouhé zimní večery. Na každé léto se vždy vybaví nůší knih z antikvariátu. „Letos si hodlám zopáknout skvosty od mé oblíbené autorky Jane Austin (Pýcha a předsudek, Cit a rozum), včera jsem oprášila několik knih od Stanislawa Lema (Příběhy pilota Pirxe), což je skvělá lehká sci-fi, a určitě se už po patnácté pustím do svého nejoblíbenějšího skotského autora A. J. Cronina (Příhody z kufříku, Zelená léta, Citadela a další).

Naše korektorka talenka se míní během léta věnovat masážím bránice. „Už loni mne nadchnul Život vidláka od Máji Štěrbové, který vřele doporučuju. Autorce tímto vzkazuji, že netrpělivě čekám na další díl,“ a dodává: “Kromě toho si na dovolenou beru knížky, které znám skoro nazpaměť, můžu je otevřít na jakékoliv stránce, přečíst kousek a kdykoliv zaklapnout. Takové jsou Herriotovy příběhy o zvěrolékaři, cokoliv od Frýbové, Parfém: Příběh vraha od Süsskinda, Rostenův Pan Kaplan a spousta dalších.

Majucha přidává své postřehy ohledně formátu a objemovosti knih. Na dovolené preferuje maloformátové knížky na lehkém papíru. „Nezabírají místo ani kila v letadle a dají se s sebou vzít třeba na výlet nebo na pláž. A pokud možno s obsahem nijak moc vážným, abych místo plavání nebo lezení po horách nestrávila léto na pokoji s hlavou v písmenkách a aby mě nemrzelo přerušit čtení v jakékoliv chvilce nebo mi pak děj nevrtal moc dlouho hlavou a neužila jsem si kvůli tomu jiné věci. A nakonec, kdyby se s knížkou něco stalo, tak aby mi to nemuselo být moc líto."

Krátce a jednoduše: léto nepřeje knihám objemným a extrémně psychicky náročným. Vyžaduje krátké, uzavřené, oddechové příběhy, často i takové, které dobře známe a chceme si je díky jejich kvalitě pořádně užít. Tak jako léto!

Jakou četbu preferujete vy na letní a slunečné dny? Co můžete čtenářkám doporučit?