Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Vždycky jsem měla ráda sci-fi. Prvopočátek mojí obliby tohoto žánru se datuje někde kolem páté třídy základní školy, kdy jsem ve školní čítance našla povídku Raye Bradburyho z jeho sborníku Marťanská kronika. Určitě si vybavíte sugestivní příběh popisující prázdný dům po jaderné katastrofě, kdy na světě už nejsou žádní lidé, ale domácí spotřebiče fungují dál. Robotický vysavač sám jezdí po domě, kávovar sám vaří kávu, osvětlení se samo zapíná... Že vám na tom nepřipadá nic sci-fi? Mně už dnes také ne, ale tehdy, v sedmdesátých letech minulého století, pro mne byla vize robotického vysavače a podobných vymožeností zcela nepředstavitelná. A já si vzpomínám jen na svůj bezbřehý obdiv k fantazii spisovatele. Kde by mne napadlo, že o nějakých 35 let později bude mít můj bráška doma svůj vlastní robotický vysavač, že naprogramované osvětlení bude zcela běžně dostupnou záležitostí, o automatických kávovarech ani nemluvě.

 

Jakkoli se technický pokrok žene skoro světelnou rychlostí kupředu, určité věci ze sci-fi knížek pro mne zůstávaly nepředstavitelné. Možná proto, že působily spíše legračně. Dodnes mám a občas si znovu přečtu další svou oblíbenou knihu, kterou jsem čítávala ještě jako dítě a kterou jsem si na celý život zamilovala. Je od polského spisovatele Stanislava Lema a jmenuje se Návrat z hvězd. Popisuje příběh kosmonautů, kteří se po 130 letech vrátí z vesmírné cesty na Zemi a jsou v novém světě zcela ztraceni. Život je úplně jiný, technicky civilizace pokročila o takový kus, že kosmonauti nejsou schopni se s tím srovnat, změnil se jazyk, zvyky, dokonce i lidské chování díky metodě zvané „betrizace“, která člověka zbavuje agresivity, ale i odvahy překonávat riziko.

 

Ale abych se vrátila k tématu. První české vydání knihy Návrat z hvězd vyšlo v roce 1961. Určitě vás zaujme, že Stanislav Lem už tehdy popisoval něco, co se velmi nápadně podobá dnešnímu 3D kinu. V knize je tento typ zábavy nazýván jako „real“. Ovšem za úplně největší lahůdku považuji něco, u čeho jsem se při čtení knihy pobaveně usmívala, neboť mi to přišlo vtipné a absolutně nereálné. Autor tomu říká „plastování“. Po návratu kosmonautů na zem už neexistovaly klasické oděvy. Každý měl doma několik lahví se sprejem a mohl si nástřikem na tělo vyrábět jednotlivé kusy oblečení sám. Nebo mohl zajít do salónu, kde mu oděv vytvořili specialisté na „plastování“. Asi si umíte představit můj údiv, když jsem se vloni dočetla, že španělský designér a inženýr Manel Torres, ve spolupráci s vědci z londýnské Imperial College, vyvinul sprej, který při styku s tělem produkuje bezešvou textilii. V září 2010 představil dokonce celou kolekci šatů ze spreje.

Sprej se skládá z krátkých vlněných a lněných vláken a akrylových polymerů, které je drží pohromadě, a rozpouštědel, které celou směs udržují v tekuté formě. Vše se prožene přes sprej s tryskou pod vysokým tlakem. Zbytky rozpouštědla se tak rychle vypaří a na holém těle zůstane látka.

A jak se vyrábějí šaty? No přece přesně tak, jak to popsal Stanislav Lem ve své knize: jednoduše na sebe nastříkáme zvolený model. Zpočátku to vypadá, jakoby tělo někdo pomaloval, ale za chvíli se utvoří textilie. Zkušené osobě trvá výroba trička asi 15 minut. Vyrobený model lze z těla sundat, dále jej nosit i prát v pračce s ostatními věcmi.

 

Chcete vidět, jak vypadá správná technika nástřiku? Tady je krátké video:

http://www.youtube.com/watch?v=ScvdFeh1aOw

 

A teď mi řekněte: Inspirují se vědci a technici u spisovatelů? Pokud ne, kde berou inspiraci? A kde berou spisovatelé sci-fi a i někteří umělci svou nesmírnou invenci, díky níž dokážou předpovídat, jak bude svět vypadat o desítky nebo někdy i stovky let později, jako například slavný Leonardo da Vinci. Někde jsem četla teorii, že se vrátil z budoucnosti, a proto dokázal navrhnout plány technických vynálezů, které spatřily světlo světa až o nějakých pět set let později.

 

Máte taky nějaký naprosto šílený nápad na něco, co by mohlo v budoucnosti fungovat, ale momentálně to vypadá zcela nereálně? Já osobně doufám, že se dožiji teleportace. Už mi totiž skutečně leze ne nervy vysoká cena benzínu :-)