Desatero rad, jak se z práce nezbláznit!
V práci trávíme velkou část svého života. Proto je důležité, abychom z práce odcházeli v duševní pohodě, dokázali ve chvílích volna „vypnout“ a problémy ze zaměstnání si nepřenášeli do soukromého života. Každý z nás má však občas pocit, že se z práce musí zákonitě zbláznit. Přinášíme vám deset rad, jak zvládnout práci i rodinný život v naprosté pohodě.
Známé české pořekadlo všeho moc škodí, zde platí dvojnásob. Každému se občas stane, že úkolů je víc než času, ale řešit to tím, že zůstanete v práci do noci, není nejefektivnější. Tělo ani mozek už totiž nepodává takový výkon, navíc kvůli vašim nočním návratům bude trpět i vaše rodina. Je proto leckdy lepší vyšetřit si čas další den a raději si přivstat. Po ránu se toho stihne nejvíce.
Nejproduktivnější zaměstnanci jsou tací, kteří jsou spokojení. Pokud vám to pracovní prostředí alespoň trochu umožňuje, vytvořte si svůj koutek co nejvíce podle vašich představ. K pocitu pohodlí a bezpečí stačí fotografie rodiny, milý obrázek či kytička. Pokud vaše firma nedovoluje takové výstřelky, udělejte si radost alespoň kancelářskými pomůckami ve veselých barvách. Uvidíte, že vám zelené nebo růžové lepicí lístky zvednou náladu.
Žádný problém není tak malý, abychom jej neřešili a odložili na neurčito. Prvním krokem k odstranění problémů je totiž jeho pojmenování. Když se k potížím postavíte čelem, s velkou pravděpodobností je i vyřešíte, nebo se v jejich řešení alespoň někam posunete. Není nic horšího, než s obavami čekat, kdy vás problémy doženou.
Naši předkové moudře tvrdili, že nemáme odkládat na zítřek to, co můžeme udělat ještě dnes. Člověk přirozeně odkládá zejména ty úkoly, kterých se bojí či které mu jsou nepříjemné. Je potřeba si ale uvědomit, že pokud se na ně vrhneme hned, zítra už nás strašit nebudou. A to je motivující, nemyslíte?
Žádný učený z nebe nespadl a všichni se celý život musíme učit. I když jsme třeba schopní manažeři, nejsme například dobří naslouchači ve vztazích. Jednoduše každý má svou achillovu patu, na které může či dokonce někdy musí zapracovat. Pokud se tedy dostanete do situace, že si nevíte s něčím rady, nebojte se a nechte si poradit. Určitě se v okolí najde profesně starší kolega, který vám rád předá zkušenosti. Pokud se nikdo takový ve vašem okolí nevyskytuje, zkuste kouče, který vás nasměruje. „Kouč je člověk, který vám pomůže vyřešit v podstatě jakýkoliv problém a nenásilnou cestou vás 
nasměruje k tomu nejlepšímu řešení,“ říká Jan Pešek, interní kouč ČSOB.
Sebevědomí a sebedůvěra je základem úspěchu. Jen sebevědomí lidé totiž působí na okolí schopně a získávají respekt. Pokud vaše sebevědomí pokulhává, uvědomte si své přednosti a silné stránky a od nich se odražte. Jistě zjistíte, že i vy jste výjimeční a umíte něco, co by vám mohl někdo jiný závidět. Každý den se také pochvalte za to, co se vám daný den povedlo. Na svém sebevědomí cíleně pracujte, vyplatí se vám to.
Mít za kolegy lidi, kterých si můžete vážit a respektovat je, je velké štěstí. Díky našim předsudkům ale často u některých ani nezjistíme, že jsou mimo zdi kanceláře hrozně fajn. Zkuste tedy někdy pozvat své kolegy do baru a uvidíte, že ledy roztají. Pokud patříte mezi šťastlivce a s kolegy vás práce baví, večerní posezení jednou za čas bude o to příjemnější. Navíc se váš kolektiv ještě utuží.
Nezapomínejte na důležitý relax a udělejte si několikrát týdně čas sami na sebe. Zajděte si zasportovat, s kamarády na skleničku nebo do kina. Odreagujte se a naberte síly do dalších pracovních dní. Jak už jsme si řekli, nejvýkonnější zaměstnanci jsou ti spokojení. Relax vám ke spokojenosti jistě pomůže.
V práci trávíme více jak třetinu našeho života. I z toho důvodu bychom se měli snažit trávit zbylý čas se svou rodinou. Opravdu nikdo totiž nemá rád workoholiky, kteří sice domů donesou krásnou výplatu, ale osobně je doma nepotkáte. „Rovnováha mezi prací a rodinou (work-life balance) je pro spokojený život opravdu důležitá. Tyto dva světy by lidé měli oddělovat, pokud to jde, a měli by mít dostatek prostoru pro svou seberealizaci (čas na zájmy, přátelé atd.),“ říká Jana Skalková, jedna ze zakladatelek Programu pro maminky a tatínky v ČSOB.
Jestliže se cítíte ve své práci uvěznění a ničím vás nenaplňuje, měli byste přemýšlet o změně. Dlouhotrvající nespokojenost může snadno přerůst ve frustraci, deprese a další problémy. Pokud to jen trochu jde, porozhlédněte se po volných místech a zaměstnání změňte. Změna je přeci život.
26.10.2011 Rubrika: Společnost | Komentářů 17 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Desatero rad, jak se z práce nezbláznit!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Super článek. Se vším souhlasím. S prací se to nesmí přehánět a odpočinek je stejně důležitý. Bez něho by práce nemohla být prováděná kvalitně. Já se snažím odpočívat každý večer. Uvařím si dobrou kávu https://poznani-knihy.cz/kava/ a chvíli odpočívám.
T
o jsou rady pro kancelářský krysy, asi? Já 27 let sestřím na střídačkách ve špitále a tohle se tam fakt nedá použít, už první z rad - nesedte v práci po nocích , mě dostala , v poklusu jsem i na denní i na noční, a pokud se mi zadaří si sednout, tak spíš k tý hoře papírů, co se ted musí ke každýmu prdu vypisovat, a z těch dalších mouder, změnit práci, co asi tak můžu se zdrávkou a specializací na chirurgii, dodělanou v brně, asi tak změnit , leda za kasu do tesca? , utužovat kolektiv? jsem ráda že když vypadnu, nemusím se rozčilovat nad strašně naškrabanýma papírama od doktorů, a s kterýma se za nima fůrt musím vracet, že zase někde něco nedopsali a mělo to tam být, tak s tímhle si jít ještě po práci někam sednout, ani náhodou ! Takže jediný s čím souhlasím je relax, s knížkou, nebo si jít zaplavat, ............ a když se doma náhodou oba sejdem, to je tak asi všechno . No aspon jsem se vykecala.
Hahaha,tak sama se sebou budu utužovat kolektiv! Pak si sama sobě dobře poradím ,když nevyřeším do tmy problém,tak si dám výpověď a nakonec si změním práci- to co dělám na začátku,převedu nakonec a naopak...To bude krása!
Jinak ty rady - jasně, člověk všechno tohle obvykle ví. Ale někdy to nelze použít v praxi. 
Nebo aspoň ne všechno najednou. 
K tomu poslednímu, že změna je život - to podepíšu. Teď mám patnácté zaměstnání, vedlejšáky, brigády, a práci na černo do toho nepočítám, to by byl prakticky dvojnásobek. Takže v tomto směru si nemohu na stereotyp stěžovat. 
Se slzou v oku občas vzpomenu na některé z mých minulých zaměstnání, kde se "tužil" kolektiv měrou nebývalou. V tomto směru zejména vynikala redakce nejmenovaného magazínu, v této firmě byly povinné dva večírky ročně, za účelem utužování, a sice večírek vánoční, konaný obvykle koncem listopadu, aby se lidi blbě nevymlouvali, že o adventu musí péct cukroví a shánět dárky. A potom večírek v dubnu, při příležitosti výročí založení firmy, tedy de facto "narozeninový". Omluvy se nepřijímaly, a musím říct, že vesměs ani nikdo moc neprotestoval, protože to teda byly zážitky. Samozřejmě že se provozovalo i víc takových aktivit, ale to už bylo na organizaci samotných zaměstnanců. Vedení firmy oficiálně zastřešovalo jen tyhle dvě velké akce.
.JPG)
Linda: jj pokud to není povinné pro ty, kteří z práce pádí do školky a o víkendech mají zaměstnaného manžela - v posledním zaměstnání byl ředitel,který byl svobodný a bydlel na ubytovně, tzn. mimo práci se cítil bezprizorní, tak vymýšlel hovadiny a nechápal, že někteří jsou na tom prostě jinak.
.jpg)
Křeček: proti utuzováni nic nemám. V soucasném zamestnáni jsem se sesli 
. Kdyz jsme se tuzuli predposledne na "jednom po práci" dorazila jsem domu v 11 vecer autobusem a druhy den premyslela kde jsem nechala stát auto. NAstesti viking byl ten víkend nekde táborit s letadylkama, jinak bych o tom slysela jeste v duchodu 
. A pri poslednim tuzeni jsme séfovi vybourali kuchyn - to nebylo omylem. Byl v akci prestavby kuchyne a jeden kolega se nahlas zamyslet nad tim ,ze by se mu ty stary skrinky hodili do dilny .. no tak jsem je spolecnou rukou pomohli vybourat 
.
Prístí pátek se jdem opet tuzit 
, musim si dát bacha, druhy den jdeme na predvánocni oslavu tak at jsem pouzitelná
mamoutek: To já taky. Ale i když jsem už na ÚP absolvovala dva ,,motivační" kurzy, kde je těch ,,desatero" a ,,dobrých" rad jak naseto, je mi to v reálu naprosto hovno platné.
Bože, to jsou zase hovadiny. Že já kravka vůbec takové články čtu ....
,,Nejlepší" je rada - změňte práci 
.gif)
to se to radí.....
Nejradši mám povinné utužování kolektivu mimo pracovní dobu 
Už od minulého týdne odkládám práci, která mi zabere asi tak půl dne a musí být zítra hotová. Včera jsem se dozvěděla, že ji dělat nemám a termín se odkládá na neurčito
No teorie je tu pěkně popsaná, realita je ovšem někde úplně jinde 
Pracovala jsem v bance a ty rady jsou fakt utopie. Možná to tak někde funguje, ale neznám nikoho, kdy b yto takto v práci měl.
.gif)
Mám v ČSOB kamarádku a tohle se tam opravdu neděje. Tohle sepsal někdo, kdo je naprosto vytržený z reality
Tak za prvé den má jenom 24 hodin - jak se do nich má vejit pracovni den + doprava do a z práce + relaxace + cas s rodinou + utuzování kolektivu + kvalitni odpocinek a spánek fakt netusím.
A za druhy tohle desatero bych nazvala aneb jak co nejdrive dostat padáka.
