Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Promiňte, pane, neudělala jsem to schválně.“ Těmito slovy se královna Marie Antoinetta omluvila katovi, jemuž omylem šlápla na nohu. Do konce jejího života chybělo už jen pár okamžiků.

Co jí v té chvíli běželo hlavou, to se už nikdy nedozvíme. S největší pravděpodobností myslela na své děti a na manžela, který skončil na popravišti před ní. Možná vzpomínala i na příjemné chvíle, které ve svém životě prožila... Možná si vzpomněla na svou matku Marii Terezii...

K mamince na audienci

Ke své matce měla Marie Antoinetta zvláštní vztah. Velmi ji milovala a respektovala, ale zároveň z ní měla strach. Není divu. Být dcerou rakouské císařovny je určitě něco jiného, než když se narodíte v nějaké „normální“ rodině. Mateřské náklonnosti v pravém slova smyslu si císařovniny děti asi moc neužily. Ačkoli velmi pečovala o jejich vzdělání, moc svého času jim nevěnovala. Malá Marie si ji ze svého dětství pamatovala jako stále pracující a velmi zaneprázdněnou ženu, které byla čas od času předvedena. Marie Terezie vzhlédla od lejster, se zalíbením si svou dcerku prohlédla, pronesla něco ve smyslu, že je na svůj věk trochu malá, vyptala se vychovatelky a lékaře na několik podrobností a tím byla audience u matky ukončena.

Ač by se zdálo, že výchova královských dětí ležela zcela mimo samotnou císařovnu, není to tak. Velmi dbala o jejich vzdělávání, u dívek pak i o správné vychování a cudnost. Malá Marie Antoinetta jí v tomto směru dělala jen radost. Byla skutečně vzorné dítě, které ví, co se sluší a patří. Navíc byla krásná, jemná, spontánní a šarmantní. Chyběla jí však matčina inteligence a ani se sebeovládáním na tom nebyla nejlépe.

Čtrnáctiletá nevěsta a nenaplněný manželský život

V necelých patnácti letech ji provdali za francouzského následníka trůnu, o rok staršího Ludvíka. Svou úlohu budoucí královny brala vážně, ráda byla středem pozornosti. Lesk a krása královského dvora jí vyhovovaly. Byla obletována a hýčkána, stala se v podstatě nejmocnější ženou dvora.

V té době se svým manželem řešila vlastně jen jeden problém. I když velmi závažný. Jejich manželství nebylo po intimní stránce naplněno; Antoinetta stále zůstávala pannou. Ačkoli ji matka náležitě poučila a připravila na manželský život a ačkoli věděla, co má očekávat, od svého mladičkého a plachého manžela se toho nedočkala. Situace samozřejmě vyvolala mnohé klepy, které se šířily zámeckými zdmi, až byli povoláni lékaři, aby se celé věci podívali na zoubek. Příčina novomanželského sexuálního nezdaru byla odhalena. Ludvík trpěl tzv. fimózou, čili deformací předkožky. Nešla přetáhnout přes žalud, tím znemožňovala erekci, případně ji činila velmi bolestivou. Z chirurgického zákroku měl Ludvík obavy a radši si milostné radovánky odpíral. Postupně se však oba manželé začali víc a víc sbližovat, a i když k tělesnému spojení stále nedocházelo, byli si velmi blízcí.

Marie Antoinetta měla veselou, bezprostřední povahu a ráda se bavila. Její manžel pro ni dělal vše, co jí na očích viděl. Plesy, vyjížďky, drahé róby... toho všeho měla Antoinetta víc než dost. A nutno říct, že si to uměla opravdu užívat.

Francie jásá! Narodil se následník!

Když pak byli Ludvík a Marie Antoinetta těsně před královou smrtí představeni veřejnosti jako následníci, byli okouzleni. Přes těžké podmínky, v kterých tehdy chudý lid žil, dávali poddaní svému budoucímu králi a královně najevo ohromnou radost, že je vidí, a provolávali jim slávu.

Pak ale začal pro Antoinettu kolotoč, z kterého nebylo úniku. Přísná dvorní etiketa a spousta povinností ji svazovaly a ona se snažila co nejvíce dostat z jejich dosahu. Vyhledávala zábavu a povyražení, hýřila, nakupovala, obklopovala se drahými věcmi.

Až návštěva jejího bratra Josefa II. ji trochu vrátila zpátky na zem. Začala opět více číst a studovat a zaměřila se i na to, aby společně se svým manželem splnili povinnost – dát zemi následníka. Tehdy už mezi nimi k intimnímu sblížení občas došlo, ale bez výsledku. „Zavede do mě svůj úd, zůstane tam bez sebemenšího pohybu zhruba dvě minuty a pak jej bez ejakulace a stále ztopořený vytáhne a řekne mi dobrou noc.“ Těmito slovy popisovala svému bratrovi, jak probíhá její sexuální život s manželem.

Když se Ludvík konečně odhodlal a podrobil se lékařskému zákroku, nastala dlouho očekávaná chvíle. Antoinetta otěhotněla. Radost všech i jí samotné byla veliká, kalilo ji pouze to, že jako první přišla na svět dívka. Zklamání mladé matky ale netrvalo dlouho. O svou dcerku se vzorně starala, dokonce ji sama kojila. Druhorozené dítě byl konečně vytoužený syn a celá Francie slavila. Po několika letech přivedla na svět druhého syna a poté ještě dcerku, která však brzy zemřela.

Bouřící se lid a nenáviděná královna

V té době se již zemí šířily stále otevřenější nepokoje a rozmařilá královna se pro své poddané stávala trnem v oku. Zatímco oni živořili v nouzi a bídě, ona si neodpírala nic. Z nadšeně oslavované královny se stala královna velmi neoblíbená. Bohužel, ona to neviděla. Anebo vidět nechtěla. Ačkoli se zpočátku řečmi, které o ní kolovaly, trápila, nakonec rezignovala a dělala si vše po svém.

Když potom francouzská revoluce vypukla naplno, byla zjištěním, jak hlubokou nenávist k ní lidé cítí, zděšena. Po dobytí Bastily vzaly události rychlý spád.

Trpké měsíce ve vězení

Poté, co byli v říjnu 1789 Ludvík XVI. a Marie Antoinetta uvězněni, začala královna chřadnout. Své věznění nesla těžce a docházely jí jak duševní, tak tělesné síly. Sloužila jako atrakce k pobavení lidu, který ji chodil sledovat se vstupenkou v ruce. Přitom se vesele bavil a prohlížel si ji z nejtěsnější blízkosti. Její odpůrci si nyní dovolovali stále více. Nenávistné, vulgární až obscénní královniny karikatury byly vidět po celé Paříži. Byla zpodobněna jako příšera s křídly, dvojitým ocasem a dlouhými zahnutými drápy.

Její stav se horšil, hubla, byla bledá, vlasy jí úplně zešedivěly a často krvácela. Postrádala jakékoli soukromí, spolu s ní v cele na kavalcích spali dva dozorci, kteří sledovali každičký její pohyb, včetně vykonávání potřeb či výměny prokrvácených hadříků. Nesměla šít, plést, nesměla nic. Jen nervózně seděla a ruce se jí třásly. Donekonečna otáčela prsteny na rukou, němě, zadumaně. Když nejvíc trpěla nudou, škubala za tapety a vytahovala z nich nitě, ze kterých se za použití špendlíků pokoušela vyrábět jednoduché krajky.

Ačkoli věřila, že ona i její rodina bude zachráněna a ujde nejhoršímu, nestalo se tak. Stejně jako její manžel i ona skončila na popravišti. Masakr královské rodiny přežila jen jejich nejstarší dcera.

Zdroj: habsburk.hyperlink.cz