Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dánština je jedna velká lingvistická zákeřnost. Naučit se ji je jedna věc, druhá věc je pomocí čeho. Dneška už existuje několik česko-dánských slovníků, ale před 16 lety po nich nebylo ještě ani vidu, ani slechu. Přes inzerát jsem se dostala k téměř prehistorické kopii učebnice dánštiny, ze které jsem se pravda mohla naučit užitečnosti typu "ruku líbám milostivá" nebo "jakpak se má pan domácí", nicméně nakoupit se podle ní nedalo.

Co tě nezabije, to tě posílí a třeba něco použitelného z ní nakonec vysaju. A hle, výslovnost, ta se přece tolik změnit nemohla, dám jí šanci. Nojo, ale tohle se vyslovuje jako cosi francouzského, támhleto pochází z němčiny a něco jiného je podobné italštině… a tak to postupovalo na dalších x stránkách věnovaných výslovnosti.

Hmm, hezké, ale mě vychovalo socialistické školství. Kdyby se takhle něco vyslovovalo jako v ruštině nebo aspoň jako v angličtině. I když pravda po 4 letech angličtiny na průmyslovce jsem mohla tak leda anglicky vyměnit těsnění u záchoda, ale kdo ví, třeba by mi to ke správné dánské výslovnosti pomohlo. A nebo eventuelně jako ve slovenštině, přece jenom rok se slovenskou učitelkou vyučující nás češtinu zanechal na mě stopy. Kde ale mám sehnat Francouze nebo Itala, aby mě naučil vyslovovat dánštinu?

A co že je na té vikingštině tak záhadného?

Dánové tvrdí, že vyslovují všechno, já říkám, že půlku zachrochtají a zbytek spolknou. Jenom namátkou: D a H se nevyslovují, vyslovuje se souhláska, která je před nimi nebo za nimi, ale pokud je H ve spojení se samohláskou vyslovuje se. T na začátku slova se vyslovuje skoro jako české C. Naopak pokud je C před a,o,u vyslovuje se jako K, pokud je před jinou samohláskou vyslovuje se jako S. A tak bych mohla pokračovat ještě zítra.

No a samohlásky, to je vůbec kapitola sama pro sebe.

A se vyslovuje jako české E, E je něco mezi I a E, měkké I se vyslovuje měkce a tvrdé s tvrdým důrazem. Pokud to člověk zapomene, dopustí se docela průšvihu. Jako já, když jsem na posledním srazu rodičů zapomněla na přízvuk a tvrdila jsem, že děti klidně můžou sníst k večeři koťata. Killing = kotě / kylling=kuře. No a co, znají mě dost dlouho, tak si to vážení rodičové mohli domyslet.

A největší zákeřností jsou poslední 3 samohlásky. Ty bohužel český počítač nevezme, a tak je zkusím co nejvěrohodněji popsat. AE píšící se dohromady jako kdyby se A a E spojilo (Æ), vyslovuje se jako dlouhé E. Pak je tu přeškrtnuté O (Ø) což je blíže neurčitá zvuková kombinace chrčení a dávení se (dodnes jsem se ho nenaučila). A nakonec A a kroužek nad ním (Å) vyslovující se jako dlouhé O. Ve starší dánštině se toto písmenko psalo jako dvě A vedle sebe a na tuto podobu lze ještě dneška narazit například na starších mapách (město Aarhus) nebo u H. C. Andersena (mimochodem vyslovuje se Anasen – pamatuj, lehounký náznak d tam kde by mělo být, jinak se to může plést s ananasem). A jako kdyby to nestačilo k blahu přistěhovalců a turistů, tak navíc samostatné přeškrtnuté O (Ø) znamená ostrov a A s kroužkem (Å) je zase potok.

Osobně jsem v dánštině pokročila natolik, že neznámí lidé se domnívají, že pocházím odněkud ze Skandinávie, což je poměrně úspěch. Přízvuk je a vždycky bude znát. S tím, že se dánštinu nikdy nenaučím na 100%, jsem se smířila někdy během prvního těhotenství. Tenkrát se manžel a tchán všemi silami snažili naučit mě vyslovovat přeškrtnuté o… Měla jsem zrovna hlavu nad WC a přemýšlela jsem, zda se setkám či nesetkám s tím, co jsem nedávno pracně nacpala do žaludku. Nakonec za patřičného zvukového doprovodu jsem se s potravinou opět setkala a manžel na mě zavolal:  “No vidíš, teď se ti to konečně povedlo správné vyslovit!”

A nakonec malý kvíz (a ne aby někoho napadlo podvádět a hledat ve slovníku):

Copak nebo kdopak to je MOR (vyslovuje se moar – r nevýrazné) … a napovím, ne není to ta velice příjemná choroba ze středověku. A pak tu mám ještě jeden výraz, můj bratr to kdysi nazval jako velice výstižné pojmenování, takže copak nebo kdopak je to dvojitý mor aneb: MORMOR?