Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Letošní léto je přímo stvořené k posezení pod pergolou, kde se jako hadi táhnou šlahouny vína. Večer je vlahý, hrozny jsou příslibem bohaté úrody...

Traduje se, že červené víno je mléko starců, dodává všem chuť do života a v malých dávkách je zdraví prospěšné.

Podle výzkumů má skutečně víno v malých dávkách blahodárný vliv na zdraví dospělých. Má protizánětlivé a antibiotické vlastnosti. Přispívá k lepšímu trávení a má dokonce méně kalorií než slazené minerálky nebo coly.

Střídmou konzumací si zajistíme čisté cévy – nemusíme se bát kardiovaskulárních chorob. Víno snižuje také „špatný“ cholesterol, a to díky flavonoidům. Snižuje krevní srážlivost, to je prevence trombózy, můžeme si tak i prodloužit život.

V naší zemi se odedávna pilo pivo a medovina. Víno se k nám dostalo s největší pravděpodobností s římskými vojáky. Hlavy dobrých odrůd z Francie k nám donesl král Karel IV. Také Rudolf II. se zasloužil o rozvoj dobrého moku.

Nejkvalitnější červená vína rostou na vápencích. Před očima se mi objevuje Pálava... ta vůně!

Jaké červené víno je u nás nejrozšířenější?

Největší plochu zabírá něžně nazývaný vavřineček. Není příliš náročný na polohu a složení půdy. Proč vlastně se jmenuje Svatovavřinecké?

Sv. Vavřinec byl mučedník, během jehož smrtelných muk zmodraly bílé hrozny na vinném keři. Proto má tak nádhernou „krvavou“ barvu. Není ovšem nejjemnější, mívá více kyselin i tříslovin.

K čemu se podává červené víno?

Platí, že k paštikám, pečené drůbeži a červenému masu: skopovému, hovězímu, divočině, grilovanému vepřovému. Svatovavřinecké se hodí i k těstovinám a pizze. A samozřejmě k sýrům.

A jaká odrůda je nejlepší?

Záleží na vašich chuťových pohárcích, každý může mít v oblibě jinou odrůdu. Musím s radostí konstatovat, že i u nás je znát odklon od sladkých vín směrem ke kvalitnějším vínům suchým. Průměrná roční spotřeba jednoho Čecha je 16 litrů vína.

Jak má vypadat konzumace vína během celého večera? Začíná se vínem odrůdovým, nebo odrůdovým s přívlastkem – kabinetem, pozdním sběrem či výběrem z hroznů. Přesně v tomto pořadí víno stoupá v žebříčku kvality. Počítá se s množstvím cukru v hroznech, ze kterých bylo vyrobeno.

A jak na to jde znalec?

Po otevření bychom měli přivonět ke špuntu, který musí být neporušený. Podle toho poznáme, zda víno není zkažené. Špunt nesmí být plesnivý ani nesmí být plesnivinou cítit. Musí na něm být znát, kam sahal nápoj – víno se musí skladovat „naležato“, špunt nesmí nikdy vyschnout.

Červené víno se podává „vydýchané“ – mělo by asi hodinku odpočívat. Zásadně při pokojové teplotě. A zde platí – čím starší víno, tím delší doba na vydýchání. Nalévá se do hlubokých, širokých skleniček, nahoře zúžených jako tulipán, ale pouze do jedné třetiny. Není to projevem šetrnosti – víno má více místa na vydýchání.

Musím se přiznat, že bílé víno není mým favoritem. Na rozdíl od červeného se podává chlazené, z čhož plyne, že i sklenička je mnohem menší: 1dcl. Podává se k rybě a všeobecně bílým masům, také k dortům a vůbec sladkostem.

Skleničku držíme za stopku – podíváme se na obsah proti světlu (nejkrásnější je ve svitu svíčky), kocháme se jeho barvou, proto s ním ve skleničce kroužíme. (Už víte, proč nemá být sklenička moc plná.)

Vůně vína nám stoupá přímo do nosu. A teď nám zbývá jen zlehýnka se napít – pokousat, poválet víno po patře... Zrak i čich už si užily – teď ještě chuť ... tak polkneme... Na zdraví.