Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Bídáku, nedám se podvádět břichomluvcem!“ Tak to velmi rozhorleně prohlásil akademik Bouillaud dne 11. března 1878 na zasedání francouzské Akademie věd. Škrtil při tom fyzika dr. Moncela, který zde předváděl Edisonův fonograf. Šest měsíců nato při podobném sezení prohlásil: „I po zralém prozkoumání zjišťuji, že nejde o nic jiného než o břichomluvectví, protože nelze připustit, že by sprostý kov nahradil ušlechtilý zvukový nástroj lidský.“

Jo jo, doba technického rozkvětu a nových a nových vynálezů musela být dozajista úžasná. Je pochopitelné, že spousta z nich však tehdejším lidem připadala jako naprostá fantasmagorie a čáry. Vždyť se dosud s ničím podobným nesetkali a ani v té nejbujnější fantazii si mnoho těch věciček a vynálezů nedokázali představit.

A není divu. Tehdy řešili poněkud jiné problémy, jak o tom svědčí zápis ze zakládající listiny berlínské Akademie věd v roce 1700. Krom jiného se v jejích stanovách píše i toto:
„Prezident Akademie je dále povinen ze všech svých sil přispívat k vyhubení vlkodlaků, permoníků, draků, vodních žínek a bludiček. Aby byl lid účinně pobídnut k této bohulibé činnosti, vypisuje se na pátrání každé z těchto příšer, ať už je odhalena v děrách, jamách, jeskyních, nebo jezerech, odměna šesti tolarů.“

Poté, co jste si přečetli toto oficální a naprosto vážně míněné prohlášení, zcela jistě pochopíte, že některé vynálezy musely být pro mnoho lidí nestravitelné. Díky bohu, že se všechny ty bystré hlavičky nedaly odradit. Mohli jsme se totiž v technickém vývoji klidně zastavit už v roce 1832, protože tehdy ředitel patentního úřadu ve Washingtonu skálopěvně prohlásil: „Navrhuji zrušení patentního ústavu. Všechno už bylo vynalezeno a nic nového už nelze objevit.“

No potěš koště. Ještě že mu to neprošlo. Stejně jako závěr bavorské lékařské rady, která zasedala v roce 1837 a vyjadřovala se k zavedení železnice: „Zavedení železnice bylo by na úkor veřejných zdravotních poměrů, pohyb rychlejší než 41 kilometrů v hodině by cestujícím nevyhnutelně způsobil mozkové otřesy a šílenství, v obecenstvu u trati pak závrať a nevolnost. Byla-li by železnice zavedena, bylo by nezybtné ukrýt ji mezi dva ploty, vysoké jako lokomotiva a vagóny.“

To jsou věci, panečku! Ale není divu. O dvanáct let dříve, v roce 1825, prohlásil Quaterly Review: „Co může být absurdnější než představa, že by lokomotivy mohly ujíždět dvakrát rychleji než poštovní dostavníky!“

Je ale pravda, že někdy se vynálezci skutečně sekli. Třeba anglický přírodovědec Glanville v roce 1644, když s naprostou jistotou prohlásil: „Brzy bude docela obyčejnou věcí koupit si pár připínacích křídel k létání tak, jako si dnes kupujeme pár jezdeckých bot.“

Příští sobotu si můžete přečíst další zajímavá hodnocení nových vynálezů. Dnes se rozloučíme výrokem proslulého fyzika Wollastona, který v roce 1802 prohlásil: „Fantastové, kteří chtějí posílat do ulic světlo v trubkách se svítiplynem, by si mohli zrovna tak usmyslit osvětlovat Londýn kouskem Měsíce.“

Zdroj: Ludvík Souček: Obrazový opravník obecně oblíbených omylů.