Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Začátkem sedmdesátých let neexistovala žádná sexuální osvěta, která by nás, malé a zvídavé děti, přehledně provedla nástrahami prvních sexuálních poznatků. A tak jsme tápali a spoléhali se především na znalosti zkušenějších.

V tomto směru jsem spadala až na samý chvost. Tzn. byla jsem absolutní a totální telátko. Bylo mi dvanáct let a kromě zhlédnutí pár sprostých obrázků, na kterých byly horní vnady lehkých ženštin, jsem byla nevinná jak jarní poupě.

V šesté třídě ale přišel zásadní zlom. Má neinformovanost byla prolomena. Třídní krasavice Alena nás hloupé a neznalé náležitě poučila, co je to ten sex. Odehrávalo se to na škole v přírodě, my jsme seděly namačkané na jedné posteli a hladově jsme visely na Aleniných rtech. „Když vám kluk chce dát pusu, tak chce vždycky francouzáka.“ Všechny posluchačky horlivě přikyvovaly jakože jasně, to víme... jen já trdlo jsem se zeptala, proč bych měla tomu klukovi dávat francouzský klíč svého táty.

Alena na mě vytřeštila krásná kukadla, ovšem všechny ty horlivé přikyvovatelky rozkývaly své hlavy ještě víc. I je zajímalo, jak to s tím francouzským klíčem vlastně je. To mě uklidnilo, věděly pravděpodobně stejné houby jako já.

Alena obrátila oči v sloup a pronesla něco o nemožných trdlech, kterým musí dát podrobné školení. „Francouzák je pusa. Kluk ti při ní strčí jazyk do pusy.“

No fuj. Spíš bych se smířila s tím, že budu před každou schůzkou rabovat tátovu dílnu, než s takovou nechutnou ohavností.

„A ty už jsi to dělala?“ zeptala jsem se jí štítivě.

„No jasně. Je to nádhera.“

Myslela jsem si o tom své. Nicméně se mi v sotva dvanáctileté hlavince roztočil zběsilý kolotoč. Už jsem totiž matně tušila, jak se dělají děti, a byla jsem přesvědčená, že něco tak odporného já dělat nikdy nebudu. A teď další rána. Jestli je s manželstvím spojeno kromě toho ještě líbání s cizím jazykem v puse, tak do toho prostě nejdu. Nejsem přece prase.

Uplynulo pár let, kdy jsem statečně chránila nevinnost jak svého klínu, tak úst, až v 16 letech jsem celá rozechvělá navázala s jedním chlapcem první hlubší vztah. Byl hodný. Nosil mi luční květy, vodili jsme se za ruku a mně bylo krásně. Asi jsem po této stránce tehdy nebyla úplně vyzrálá, ale měla jsem dojem, že takhle to přece stačí a hlavní je, že si máme o čem povídat a že se máme rádi.

Chlapec si ale přirozeně myslel něco docela jiného. Dal mi pár týdnů a pak počal s intenzivním a cíleným útokem na mé dosud nevinné orgány. Neměl to lehké. Chovala jsem se tak cudně a prkenně, že bych se mohla směle zařadit mezi chovanky katolické klášterní školy.

Přesto jsem pomalu ustupovala ze svých zásad a jedno jarní odpoledne jsme se ocitli v poloze ležmo, zabořeni do vysoké trávy na odlehlé louce. Na první pohled romantika. Já ležím zcela bezbranná v jeho náruči, kolem kopretiny a zvonečky... jeho oči, vášnivě se vpíjející do těch mých.

„Panebože, teď to přijde. Už nemůžu couvnout.“ Bezděky jsem si vzpomněla na francouzský klíč a na své tehdejší znechucení. Jeho ústa se ale nekompromisně přibližovala k mým. Když se ke mně přilepil, stáhla jsem rty tak pevně, až jsem cítila, jak mi zbělaly. Jenže on byl muž a muž ví, co chce. Pracoval dlouho, důkladně, systematicky a nezdolně. Povolila jsem... a pak to přišlo. Ucítila jsem jeho šátrající jazyk a nevěděla, co mám dělat. Líbal mne dlouho a vášnivě, zatímco já jsem ležela ztuhle jako kus klády. Aby mě uvolnil, zapojil do hry i ruce a počal se mne dotýkat tam, kde jsem to absolutně nemohla připustit. Místo kýženého uvolnění má ztuhlost tudíž ještě vzrostla.

Vzdal to. Posadili jsme se, já cítila žaludek až v krku a on vypadal docela naštvaně. Chtěla jsem odtamtud co nejrychleji vypadnout. Už nikdy se s ním nevidět a hlavně – už nikdy se s nikým nelíbat.

Jak šly roky, pochopitelně jsem svůj názor na celou věc přehodnotila. Ale na svůj první francouzský polibek nezapomenu nikdy. Záviděla jsem holkám, které o tom básnily, předháněly se v líčení zážitků... Já na tom tehdy nic tak extra nádherného neviděla.

Jaká byla ta vaše první pusa? Líbilo se vám to?