Návštěva u kartářky aneb když se vědma krapet sekne
.jpg)
Kamarádka Radka si domluvila návštěvu u kartářky. Kontakt našla v regionálním tisku a po několika dnech váhání vzala mobil a na uvedené číslo zavolala. Dostala termín návštěvy a instrukce o tom, na co se může ptát, co kartářka všechno nabízí, a informaci o ceně. Den před domluvenou schůzkou mě Radka ukecala, abych jela s ní. Celý život jsem se kartářkám, věštkyním a jiným „divoženkám“ vyhýbala jako čert kříži. Zastávám názor, že není dobré tahat čerta za ocas.
Ten den jsme brzy ráno nasedly do vlaku a vyrazily vstříc dobrodružství. Cesta byla bez problémů, adresu jsme našly celkem rychle a pak už Radka mačkala zvonek se jménem Ramona. Čekala jsem, že otevře éterická bytost s vševědoucím pohledem. Nic takového se nekonalo. Ve dveřích se zjevila kulaťoučká postava staré, snědé ženy s černýma, pichlavýma očima.
Pozvala nás dál a Radky se zeptala, jestli chce, abych byla výkladu přítomna, a jestli přede mnou může mluvit otevřeně. Radka jenom pokývala hlavou na znamení, že ano, a už nás paní domácí usazovala do obrovských křesel. Cítila jsem kolem žaludku mravenčení a nevěděla jsem, jestli se smát, nebo tvářit vážně. Nemůžu totiž říct, zda na takové věci věřím, nebo ne. Prostě je nepokouším a hotovo.
Ramona podala Radce balíček zřejmě hodně starých karet a nechala ji karty zamíchat a sejmout. Potom je začala rozkládat po stole. V místnosti bylo ticho. Čekala jsem hořící svíčky, křišťálovou kouli a magického kocoura, ale ono nic. Přemýšlela jsem, jestli mám být zklamaná, nebo ne. Karty byly na stole a Ramona je začala jednu po druhé otáčet a vysvětlovat, co vidí, co karty říkají.
„Měla jste pohnuté dětství. Nebylo radostné, nezažila jste dostatek lásky,“ znělo pokojem. Radka vytřeštila oči a já naopak oči zavřela a kousla se do rtů, abych se nezačala chechtat nahlas. To nám to pěkně začíná. Radka je jedináček, rodiče ji milují, je pro ně středem vesmíru a snad nikdo nemohl mít lepší dětství než právě Radka. „V raném věku jste ztratila milovaného člověka. Jeho ztráta vás velice zasáhla.“ „Jaruno, neotvírej oči!“ běželo mi hlavou.
„Přítomnost! Jste vdaná, ale nejste šťastná. Váš partner vás neumí docenit a vy tím trpíte. Máte jedno nebo dvě děti a ty vám moc radosti nedělají. V zaměstnání ale jste spokojená. No ale budete si muset hledat jinou práci, páč tady vidím změnu. Taky tu vidím cizího muže. Románek s ním neukončujte, ten muž je vám osudný.“ Ramona zavřela teatrálně oči a zavzdychala „Jsem unavena.“
„Teď mi můžete položit tři otázky týkající se budoucnosti.“ „Jaruno, neotvírej oči, nebo se budeš řehnit jak splašená kobyla, znáš se!“ promlouvala jsem si do duše. Z Radčina hlasu jsem cítila potlačovaný smích. „Zajímalo by mě zdraví. Jak to se mnou vypadá?“ „Špatně, moc špatně! Vaše tělo stravuje nemoc. Pomoc najdete jen u jediného člověka.“ „U kterého?“ špitla Radka. „Dám vám adresu na bylinkáře. Je to můj bratr a jen jeho zkušenosti vás dokážou uzdravit.“
„Taky by mě zajímalo, jak na tom budu finančně?“ „Špatně! Bohatství nevidím, ale můžu vás pomocí karet vést po cestách spokojenosti. Stačí se karet 1x až 2x měsíčně zeptat. Bohatá nebudete, ale díky kartám nebudete ani hladovět.“
„A poslední otázka: myslíte si, že za tyhle bláboly vám zaplatím?“ „Co? Vy mi ty peníze dáte! Byly jsme domluvené! Že se vám pravda nelíbí, za to já nemůžu. Osud si nevybíráme!“ vjel do Ramony život a jako tygřice bránila svůj snadný výdělek.
„Paní Ramono, tyhle bludy možná na někoho sedí, ale u mě jste totálně ve všem šlápla vedle. Nemám jedno ani dvě děti, ale tři. Mám je ráda a žádné mi starosti nikdy ani jedno z nich nedělalo a nedělá. Moje dětství bylo kouzelné a rodiče i prarodiče mě mají rádi. Nikdo mi dosud neumřel. S manželem se máme rádi a v zaměstnání rozhodně spokojená nejsem, ale měnit ho nebudu. O svém zdraví jsem coby zdravotní sestra velice dobře informovaná, a tak služby vašeho bratra rozhodně potřebovat nebudu. Takže, paní Ramono, tady máte 2x 20Kč za naše dvě kávy a sbohem,“ uzavřela rázně Radka a zabouchal za námi dveře.
Celou cestu jsme se řehtaly tomu, jak kartářka odkrývala jen a jen samé pohromy. No a pak mám věřit na karty a věštby.
A co vy, věříte kartám? Chodíte ke kartářce nebo si vykládáte sami karty? Promluvily ve vašem případě karty pravdivě?
22.9.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 50 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Návštěva u kartářky aneb když se vědma krapet sekne
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nezahrávejte si s kartářkami ani žádným jiným "věštěním". vypadá to lákavě - znát budoucnost, ale PRAVDU vám stejně nikdy nikdo z nich neřekne. Pravda je údajně relativní a jejich "pravda" je navíc ještě drahá a scestná, i kdyby vypadala reálně. Kdyby Vám zajímala JISTOTA, která je dnes relativizováním pravdy ignorovaná, a průchod budoucností, zeptejte se Toho, kdo ji opravdu zná. Máte-li odvahu k upřímnosti
Napište mi vzkaz. 
Nestačím se divit, mám podobnou zkušenost. Já zkusila kartářku u nás, ale nic moc, šla jsem tam nadšená a odcházela s depresí, že nic dobrého mě nečeká. Rozhodovala jsem se dlouho jestli ještě někdy půjdu. Pak mi kámoška dohodila jednu co vykldáá po e-mailu a celkem mě překvapilo, jak je ten přístup úplně jiný, odlišný. Paní mi vše vysvětlila, poradila co dělám špatně ve vztahu. Co dělat pro záchranu vztahu, řekla, že budu nečekaně těhu a co myslíte? Jsem v 2.měsíci a to jsem se jí vysmála. No pecka. Kdyby někdo chtěl, dám kontakt. Je to anděl.
Jinak u té druhé byla i moje kamarádka a taky šla tam nadšeně a odtamtud dost zničeně...
mé mamince kartářka předpověděla že ve 29 letech že umře,maminka žije dodnes,díky bohu a tu prolhanou potvoru bych zastřelila
takto děsit lidi,vydělávat na lidské blbosti se vždy vyplatí.Věřím v tajemství a to v to,že člověk si svou silnou myšlenkou a pozitivním myšlením přitáhne vždy všechno co chce.Ale kartám nikoli,svůj osud si budujeme jen my sami....Nikdo nemůže vědět co se nám dopředu přihodí a kolik budeme mít děti,kolik manželů,je to nesmysl.
.jpg)
ja jsem trosicku spiritualni blazen a znam hodne lidi se schopnostmi co jini povazuji za hovadinu, nikoho nepresvedcuji, ja take ne. umim cist z ruky a karty, ale nikdy bych si za vesteni nevzala penize a ani nikdo z meho okoli, i v knihach je psano ze to nemas vyuzivat k sebeobohacovani, ale je ted tolik radoby kartarek az se z toho toci hlava a jedna horsi nez ta druha. opet je to o lidech. at nekdo veri a nekdo ne.je to na kazdem
Možná jste měli jen smůlu na špatnou kartářku. Ve všech oborech jsou špatní a dobří. Stačí mít trochu štestí a narazit na tu dobrou...
Mě osobně karty pomohly již několikrát při mých životních rozhodnutích. Každopádně na ně nedám dopustit. Měla jsem štěstí jen na ty nejlepši z oboru !!!
Já věřím jen sobě a trochu numerologii a malinko horoskopům.Zajímavé je,že v horoskopu,který jsem si jednou nechala udělat,není ani slovo o tom,že budu dědit a ono se to stalo ....Ne po rodičích!,po nich jsem neměla co zdědit...
Zajíémavé názory-vesměs záporné. Moje zkušenost je úplně jiná. Nemohu říci, že jsem měla jednoduchý život, samé zákruty. A ke kartářkám jsem chodila ještě v době, kdy to nebylo až tak v módě . Také na výběr nebylo tolik možností. A to bylo dobře, protože karty vykládaly jen ty, které to uměly. A nemusíte věřit, splnilo se mi skoro všechno. Vydalo by to na napsání několika knih plných zajímavých příběhů někdy s dobrým, jindy s nepředvídaným koncem. Nkdy jsem nelitovala návštěv u těchto paní, ani peněz, které mě to stálo. Musím říci ,že výsledek dalece převyšoval vynaložené náklady. I já šla poprvé ke kartářce s kamarádkou jako její doprovod přesvědčená o klamání lidí......
.jpg)
muminc:
Už je to sice spousta let, ale tenkrát přišel k nám do práce jeden rádoby léčitel a že prý každému řekne jaké má choroby, kolik bude mít dětí,co ho čeká a tak dál. Kamarádky mě schválně přemluvily,abych si teda nechala vyložit budoucnost.Takže podle něj se nikdy nevdám, ale budu mít jedno dítě - syna a vyhraji velké množství peněz. Nevím, co bych se ještě dozvěděla, ale ženské to nevydržely -byla jsem už v té době 16 let vdaná a měla šest dětí, čtyři holky a dva kluky. Měl dokonale odvěštíno a odešel jak přišel. Jen mě mrzí,že aspoň ty peníze jsem nevyhrála,hodily by se.
já jsem u Kartářky byla jednou v životě a ta mi předpověděla něco co se mi nelíbilo a taky se neuskutečnilo.
Netýká se to přímo kartářky, ale horoskopů: četla jsem kdesi jak o přednášce na jakési VŠ-přednášející slíbil studentům, pokud mu přinesou přesné datum narození včetně hodiny, vypracovat každému osobní horoskop. Tak se taky stalo. A po nějaké době vyučující horoskopy skutečně přinesl a rozdal. Následovaly výkřiky jak se každý v tom svém našel.
A závěr ? Všichni, do jednoho dostali úplně stejný horoskop. Jen to zkrátka bylo tak napsané, aby si v tom každý našel to své.
Ale uznávám, že to může fungovat jako berlička pokud se člověk dostane dočasně do krize. Jen bych ráda zdůraznila právě to dočasně.
Jo jo, kartářka...taky jsem k jedné zašla - doufala jsem, že mi poví samá pozitiva a samé jistoty - ve 30 letech svobodná, relativně zajištěná...ptala jsem se hlavně na dítě - neee, neee - v nejbližších letech žádné nebude. No co dělat - holt se vrhnu na kariéru a nechám čáry spát...
A co se nestalo? Ten samý večer jsem otěhotněla (jindy to být nemohlo, protože jsme se s přítelem moc často nevídali vzhledem k pracovním povinnostem). Dnes mám ratolest 6 let, pořád svobodná, relativně zajištěná a řeším, zda se jít zeptat kartářky na případného přítele, co by s námi byl jako jedna rodina. Co kdybych ho potkala ten samý večer? 
A pak věřte kartám...
taky jsem se jednou u kartarky zasmala.....karty jsem si spis nechala vylozit pro legraci, byla jsem s kamaradkou......tehda mi kartarka predpovedela jeste holciciku a za patrnera mi vrazila kamarada co me uz dlouho miluje
...fakt me to hodne pobavilo....a jak jsem dopadla? No, vzala jsem si po letech toho kamarada, co me dlouho miloval a mam s nim na stara kolena holcicku
takze.....uz jiste k zadne kartarce nehodlam jit.....jsem stastna a spokojena.....co kdyby mi zase nejaka prisoudila dalsiho kamarada a dalsi holcicku
...za prve o zadneho jineho nestojim a za druhe....kdyz kouknu na vekovy rozdil mezi myma holcickama ted, co je 20 let, tak v sedesati fakt uz rodit nechci 
Ota: Na takovou věštbu také nedávám důraz. Kamarádka řekla, že ji to předpověděla a hotovo. Já stojím nohama na zemi.
.gif)
Ota: to zase néééééééééé...když jsem u ní byla poprvé na jaře,vůbec jsem jí neznala,ona mě,řekla jsem si,že to u ní zkusím,ona věděla totálně všechno!!!!!!!!!!Kamarádíme se tak,že o sobě víme,ale o svém soukr se nebavíme,vídáme se málo,neb má hodně klientů......
