Nechutná mu moje jídlo a sekýruje mě
Možná vám můj problém bude připadat malicherný a tak trochu dětinský, ale mně už z toho asi začíná hrabat. Je mi pětatřicet let, po rozvodu jsem se seznámila se svým současným přítelem, který se ke mně a mé dceři před třemi měsíci přistěhoval.
Než jsme spolu začali bydlet, vypadalo všechno téměř ideálně. Rozuměli jsme si, i on byl po rozvodu nějakou dobu sám a byl rád, že jsme se poznali. Okamžitě si zamiloval i mou sedmiletou dcerku, i ona si k němu brzy získala pěkný vztah. Po půl roce chození vyplynulo naše sestěhování tak nějak zcela přirozeně. Jelikož jsem měla větší byt, nastěhoval se on ke mně a jeho byt pronajímá, z čehož nám plyne vítaný finanční příspěvek. Zdálo by se, že nám ke štěstí nic nechybí, kdyby nebylo jídla. Respektive toho, jak já vařím.
On má totiž k mému kuchařskému umění neustále výhrady, nic mu není dost dobré. Zpočátku se snažil nedávat nic najevo, ale jakmile se trochu otrkal a zdomácněl, začal svou nespokojenost dávat dost najevo, postupně ji stupňoval, až už to pro mne začíná být neúnosné.
Myslím, že vařit umím. Alespoň si nikdo nikdy, včetně mého bývalého manžela, nestěžoval. Přítel je ale asi nějaký strašně rozmlsaný, nebo já nevím. Prakticky vše, co uvařím, podrobí přísné kritice. Bez připomínek snad projde jenom chleba s máslem. Jinak okecá prakticky všechno. Tvar knedlíků, těstoviny jsou buď uvařené moc nebo málo, omáčka špatně ochucená, polévka nemastná neslaná. Dopracovala jsem se až k tomu, že mám sevřený žaludek, když vařím a už předem se bojím jeho reakce.
Řekla jsem mu, že by se měl krotit, že tohle mi dělat nemůže, ale on mi odpověděl, že když spolu žijeme, je potřeba, abychom se shodli ve všem a jídlo je základ. A pokud mu to moje nechutná, považuje za správné mi říct, co je špatně, abych to příště uvařila správně.
Jenže to je právě problém. Spočítala bych na prstech jedné ruky, kdy neměl k tomu, co má na talíři, připomínky. Navíc je hodně vybíravý a hodně jídel by nepozřel. Mám tak dost omezený repertoár. Například rizoto, šunkofleky, buřtuguláš nepovažuje za pořádný pokrm, to nejí vůbec. Z polévek pozře pouze vývary s masem, ale už v nich nesmí být zelenina a nudle zásadně domácí. Z omáček jí jenom guláš, svíčkovou, štěpánskou a znojemskou.
Nejraději má různě upravené těstoviny na italský způsob, jenže ty já podle něj správně neumím a nikdy to není ochucené tak, jak by mělo být. Jediné jídlo, které projde bez připomínek, je smažený řízek s kaší, i když i k té kaši má často připomínky, buď je málo slaná, nebo nedostatečně vyšlehaná apod.
Jsem z toho dost otrávená, už jsem se i naštvala a řekla mu, ať mi tedy ukáže, jak se správně vaří, že se té povinnosti mileráda zbavím a tu vařečku mu předám. Ovšem to prý ne, on vařit neumí, od toho je ženská.
Jsem v koncích. Přistihla jsem se, že už uvažuju i o rozchodu, protože mám pocit, že takovou buzeraci kvůli kusu žvance nemám zapotřebí. Jenže když o tom přemýšlím, připadá mi, že rozcházek se kvůli něčemu takovému je vysloveně hloupé.
Asi bych se měla nějak vzchopit a ohledně toho jídla ho usadit, dát mu razantně najevo, ať přestane prudit. Jenže všechny mé pokusy o domluvu zatím ztroskotaly. Posledních několik dní stávkuju a nevařím vůbec, maximálně udělám dcerce k večeři krupičku nebo palačinky apod. Jemu se to samozřejmě nelíbí a začíná vyhrožovat, že začne chodit do hospody. Jsem z toho nějaká špatná, nechtěla bych zase zůstat s dcerkou sama, ona ho má navíc moc ráda.
Jak na něj, aby se konečně uklidnil a přestal mne kvůli kusu žvance znepříjemňovat život?
11.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 140 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechutná mu moje jídlo a sekýruje mě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.talenka: jasně , správně to děláš...žádné rozmazlování...
Anahir - 11.2.2013 8:44
Tygřík - 11.2.2013 8:35 Narovinu bych mu řekla, že v tomhle bytě (TVÉM bytě, na to nezapomínej) se vařilo, vaří a vařit bude takhle. Tečka. Buď ať A) se s tím smíří B) sám přiloží ruku k dílu C) táhne do jiného bytu."
To je kretén !
Nemám co bych dodala, taky v tom shledá vám spíš počátek násilí než pouhou malichernou buzeraci, na mou povahu, ještě jedna kritika a s ledový klidem bych bez řečí dojedla svou porci a se stejným klidem mu sbalila jeho krámy a postavila zavazadlo ke dveřím, zalila bych si čaj a do prázdna hesla " hodně štěstí!"
Nejsem v kuchyni mistr světa, ale vařím tak jak mi chutná a rodina je na to zvyklá. Manželův otec je kuchař z povolání, takže sevřený žaludek jsem tu a tam měla, ze začátku, když měli tchýní přijít na oběd a možná i když jsem začínala vařit, přeci jen můj drahý vyrostl v rodině kuchaře, ale postupem času jsem zjistila, že když se něco nepovede, spláchne se to do záchodu a udělá se to znova, nebo už se to nedělá vůbec. Vůbec nevařím tak, jak byl zvyklí z domu a po těch letech jezdíme k rodině " až po O", protože jejich vaření je pro nás nestravitelné, naopak oni k mému vaření mají výhrady, které neřešíme. Chutná? dobrou chuť! Nechutná? Nejez! Kritiku od někoho, kdo danou věc neumí vůbec bych prostě nebrala za relevantní a v tvém případě si taky jako mnozí myslím, že o jídlo vůbec nejde
sharon: ono takiy záleží na konstelaci, že.-.. Tchyňka je skvělá kuchařka, takže se nedivím, její jídla jsou božská Ale prostě má smůlu, vybral si mě, se mnou bydlí, já vařím, ne on, dělám co můžu, tak ať neprská... Já mu taky nekecám do toho, jak přivrtává poličku nebo stříhá stromky...
At si chodi do hospody a nebo vari sam. Zuzko, ty nechces byt sama, tak si radsi uzenes vredy a dcerka bude jist co?
Panak jeden
talenka:
to ten můj se vyved...jsme spolu 37 let a od počátku má boule za ušima....
talenka: jo, v tom Gymplu to bylo přesně ono - on to s ní taky myslel dobře
Tygřík: ta poslední věta to shrnuje stručně a jasně
sharon:
Můj muž si na začátku manželství dovolil plácnout něco ke třem pokrmům, co jsem uvařila (sekaná, svíčková, špenát). Řekl, že maminka to dělá jinak (= rozuměj líp). Výsledek? Na tato jídla jezdí k mamince, protože já mu je neuvařím. A to jsme svoji už 10 let A upozornila jsem, že ještě párkrát něco takového řekne - a nebudu mu mít co podat si dává sakra pozor na to, co u jídla říká
talenka: přesně. Práce v kuchyni je práce jako každá jiná. Nenajal si ji má být její partner, ale chová se jako zaměstnavatel. Po špatných zkušenostech s podobným kritikem bych ho zdvořile vypakovala a vyměnila zámek. Není potřeba strkat dítěti před oči takový rodinný model!
Anahir: bingo!
Jenže to, co nám připadá nemyslitelné, je pro jiné krutá realita. Lidé si k tobě dovolí jenom to, co jim dovolíš ty sama. Páni, já bych ho hnala. Při každém kecu u talíře bych ten talíř vzala a spláchla jídlo do záchodu. Za blbé kecy vyhazuju od stolu i své děti, nevím, proč to neaplikovat i na chlapa, Ale tady je to zástupný problém, vidím to stejně jako ostatní. Když jsem se dívala na Gympl s (r)učením omezeným, musela jsem to při scénách s Šinkorovou a Halbichem přepínat, jak se mnou třískala bezmoc. Proč TOHLE na sobě dopouštíme?
loupák: třeba jestli už nebo se třepe zimou....
Zuzi, půjč mi ho tak na měsíc.........
monja: a co?