Je mi pětatřicet, jsem svobodná a bezdětná. A vadná?
Asi nejsem jediná s podobným názorem na život, ale pravda, ve svém okolí nějaké mně spřízněné duše zrovna nemám. Jsem některými považována za exotku a občas čelím docela neomaleným otázkám, udivení a nepochopení.
Je mi totiž už pětatřicet a stále jsem svobodná a bezdětná a na tomto stavu nemíním nic měnit. Dokonce ani s nikým nebydlím, vzala jsem si hypotéku na pěknou garsonku, která mi bohatě stačí a jsem naprosto spokojená. Přítele mám, ale rozhodně neplánuji nějaké sestěhovávání a zabřednutí do každodenních povinností většiny žen.
Vím, že tento životní styl vyznává čím dál více lidí, proto mne zaráží, že se v posledním asi roce začaly z mého okolí množit nemístné otázky, co budu se svým životem dělat dál. Většina mých příbuzných, včetně rodičů, sestry a známých nechápe, že mi to takhle opravdu vyhovuje. Oni si myslí a snaží se mi vnutit, že v hloubi duše jsem vlastně nešťastná a svou samostatností a (podle nich) pózou, jak děsně jsem nad věcí, maskuju svou vnitřní nejistotu a rozpolcenost.
Nejdřív jsem všem v klidu odpovídala, ať si o mne nedělají starosti, že jsem opravdu šťastná a spokojená, ale nevím, jestli jsem buď já přehnaně na toto téma přecitlivělá, nebo zda oni ten nátlak nestupňují, zkrátka ty komentáře o mém životě se množí a mně už to začíná unavovat. Tak se už někdy i utrhnu a hned jsem za nafoukanou a nedůtklivou.
Teď v neděli mi docela ťafku dala moje máma, která, patrně v touze probudit ve mně mateřské pudy, mi ukázala obrovskou krabici plnou miminčího oblečení. Prý to schraňuje po dětech mé starší sestry a jednou to bude pro moje miminko. Přitom se na mě koukala takovým napůl zkoumavým pohledem, co jako já na to a jestli snad nějak nezjihnu a napůl skoro zoufale, pomalu se slzou v oku.
Nechci jí lhát, ani planě utěšovat, tak jsem jí na rovinu řekla že jí to tedy bude doma asi zbytečně zabírat místo, protože já dítě skutečně nechci. No, bylo jí to líto, a mně bylo zase líto jí, ale co s tím můžu udělat? Od mé sestry máma vnoučata má, tak v tomhle ohledu nijak nestrádá.
Ale proč to sem píšu. Víte, já jsem normální žena, nejsem ani přehnaná kariéristka, mám celkem obyčejnou kancelářskou práci, penězi vyloženě neoplývám, splácím tu hypotéku, rozpočet mám tak akorát. Takže moje rozhodnutí k samostatnému životu bez jakýchkoli závazků není proto, že bych byla nějaká přehnaně ctižádostivá. Mně to takhle prostě vyhovuje.
Já jen nechápu tu potřebu některých lidí řešit můj život a vnucovat mi, jak se cítím, případně budu cítit, až mi bude šedesát a budu sama a bezdětná. Netvrdím, že se mě na to lidi ptají na potkání, ale těch, kteří to dělají, je na můj vkus docela dost. Zajímalo by mne, jestli to máte taky tak, že svým rodinným příslušníkům, kamarádům a bližším známým, takhle mluvíte do života a pronášíte nevyžádané rady, prognózy a soudy. Já totiž tu potřebu nemám. Ať si přece každý žije tak, jak chce, ne?
24.1.2013 Rubrika: | Komentářů 97 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je mi pětatřicet, jsem svobodná a bezdětná. A vadná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
Lidi ostatním do života mluví, ať z průměru vybočují nebo ne. To je lidská přirozenost. Jeden mluví do vztahů, jiný se zase montuje do oblékání. Každý má něco, čím prudí. Na druhou stranu - kdybychom nemluvili do ničeho, neměli bychom o čem mluvit
. Já osobně byla raději, když se na to, proč nemám dítě, zeptali mě, než když to probírali za mými zády a buď mě odsuzovali nebo litovali. Měla jsem vdanou kolegyni, která nechtěla mít děti. Neptala jsem se jí na to, sama to měla potřebu říci. Pak se rozvedla, znovu vdala a má dvě děti. Holt, člověk někdy mění názor. Mám kamarádku, která žije sama a je bezdětná. Už to tak zůstane. Jako teta je skvělá mimo jiné i proto, že sama o děti nestála, a tak své neteře a praneteře a synovce a prasynovce nevnímá jako něco, co jí bylo odepřeno a má je upřímně ráda.
Nevysvětlovat. Pokud vysvětluješ, přesvědčuješ, dostaneš se do podřízené pozice člověka, který dělá něco divného a musí se obhajovat.
Vysvětlila jsi mamince situaci, při jejím dalším hovoru na toto téma, bych ji požádala, aby tohle téma už neotvírala a dál se o tom nebavila.
Je to tvé rozhodnutí, uvážilas výhody a nevýhody a dospěla k němu. Je možné, že tě to časem bude mrzet, to je riziko každého rozhodnutí, ale pak můžeš být naštvaná zas jen sama na sebe.
Lidi prostě nesnáší, když se někdo liší. Znáš to, bílou vránu ty černé uklovou. U maminky to ber jinak, ta má o tebe starost, bojí se, abys nakonec nebyla nešťastná. Ale každý z nás jsme jiný, někdo po rodině a dětech touží, jiný ne. Někdo se chce vdát a jinému vyhovuje samota. Smiř se s tím, že lidi ti do tvého rozhodnutí budou vždycky kecat, protože prostě vybočuješ z průměru. Ale nenechávej se tím vyvést z míry. Vymysli si nějakou vtipnou odpověď a jinak jedním uchem tam, druhým ven.
.jpeg)
Renee - 24.1.2013 10:14 to já vím, jen jsem myslela, že si určitě taky vyslechla spousty všetečných otázek a možná ještě víc jako vdaná než jako svobodná. Takže by mohla mít recept, jak na ně odpovídat.
Když to tak vidíš a cítíš, tak je to v pohodě....nedávno tu psala jedna zoufalá žena, která naopak toužila mít dítě a její sestra šla na potrat, což jí nemohla odpustit. Prostě život není jedna šablona vnímání a jsme lidé různí.
PEGG - 24.1.2013 8:06: Stanik je ale dost jinde Magda z článku, jak jsem z diskuzí pochopila, Stanik je dlouhá léta vdaná a s manželem jim to skvěle klape, takže dost rozdíl oproti Magdě, která byla sama, je sama a sama chce navždy zůstat. Rodiče může mrzet bezdětnost jejich potomka, ale přece jen když má potomek šťastné manželství, ukonejší je to mnohem více než když je potomek úplně sám 
Nechápu, proč to tvoje okolí řeší, v pětatřiceti už jsi stejně na první dítě dost stará. To už je tyhle kecy mohly přejít..... nicméně počkej ještě pár let a ono to utichne, to už jim ten věk docvakne 
Pokud tvůj přítel s tebou taky nechce bydlet a takhle mu to vyhovuje, máš vlastně štěstí. Ono totiž takových moc není - většina lidí, ať mužů či žen, po nějaké době vztahu začne naléhat na společné bydlení. Co bys dělala, kdyby na to došlo? Rozešla by ses s ním? Tohle je právě celkem risk - ono mu to nemusí vyhovovat dlouhodobě, zničehonic se objeví nějaká, která se společné domácnosti nebrání a ty budeš logicky ta druhá 
Ono společné bydlení dneska už není o tom, že žena doma dře a muž se válí na gauči s pivem. Jaké si to uděláš, takové to máš. Samozřejmě typa, který tyto znaky vykazuje, nebrat, to je jasné. Dá se tomu celkem dobře předejít.
To samostatné bydlení má něco do sebe, dokud člověku není ouvej. Ale to tě samozřejmě nechci přesvědčovat, jenom reaguju na to, že vlastně tak docela sama nejsi, přítele máš, ale nechceš s ním nikdy bydlet.
Vdávala jsem se po čtyřicítce a děti nemám. Ty manželovy jsou dospělé a já je nikdy nechtěla. Nikdy si nikdo netroufnul mít jakoukoliv poznámku na toto téma. Co jim dovolíš, to si dovolí oni. Já to nikdy nedovolila. Pokud to s nimi rozpatláváš, rozpatlávají to s chutí i oni. Mám kolem sebe bezdětné kamarádky a nejsou "nová" generace. Jsou to i šedesátnice, které se úspěšně věnovaly svému povolání, velmi pozdě se vdaly nebo žijí s někým nesezdány nebo mají přítele, s nímž nežijí v jednom bytě. Tyto ženy byly vždycky. Možná jich jen pod tlakem okolností bylo méně.
je to tvůj život - a důležité je, že jsi šťastná.
A velmi odvážná, protože jsi nepodlehla tomu, že každá se vdává a rodí, tak musím taky, hlavně nevybočovat z řady - děláš si to po svým.
S rodinou to bude boj, ale musíš vydržet, časem to přijmou, mají-li tě rádi. Chápat tě nemusí. A cizím do toho nic není a klidně jim to řekni. Že by záviděli?
A nejsi zdaleka sama,kdo to vidí podobně, některé jen nedošly do věku, kdy prudiči znásobí blbé kecy nebo nejsou v tvém okolí - v mém okolí je to jinak.
orinka: No tak fajn být na starý kolena sám asi není, nebo jak pro koho.
Osobně budu raději na starý kolena sama, než zkazit život tomu dítěti jen proto, že jsem si to dítě musela na nátlak okolí pořídit, abych nebyla divná nebo vadná. Z někoho by dobrá matka nebyla ani kdyby se rozkrájel na kostičky. Proto si myslím, že pokud někdo děti nechce, prostě by je mít neměl a nikdo by ho do toho neměl nutit. A rodina už vůbec ne.
A upřímě, to že někdo bude mít děti neznamená, že nebude nakonec sám. Dítěti je potřeba dát lásku a pokud mu ji někdo nechce nebo nedokáže dát dobrovolně, ale musí na nátlak okolí... Dobře to dopadnout nemůže. 
Nessie: 8.48 napadlo mě totéž, ale nechtěla sem se hádat.
z mojí zkušenosti: moje dvě děti má zase každý potřebu okomentovat konejšivě slovy
No tak to máte za sebou!
Ne nemáme to za sebou, chceme třetí.
Zkoušíte holčičku?
Ne, prostě chceme víc dětí.
No, já vás obdivuju, já bych do toho nešla, v dnešní době...... 
.gif)
Magdo,klidně si žij jak ti to vyhovuje.Pokud nemáš potřebu rodit děti a pečovat o manžela tak to prostě nedělej.Takové ženy byly,jsou a budou,že zůstanou svobodné a bezdětné.A až ti bude 60?No co budeš mít kamarádky,budeš cestovat,a pokud se budeš cítit osamělá tak si koupíš pokojík v nějakém domově důchodců a bude po osamění,kolikrát je takovým bezdětným tam lépe než těm,co děti vychovaly a pak marně čekají kdy je příjdou obrat o důchod 
.Mám taky dceru ,které je 30let,sice bydlí s partnerem,ale děti nemají,nejprve mně to trápilo,ale dneska si to už dovedu představit,že kdyby děti neměli tak se svět nezboří,ikdyž si myslím že je chtějí,ale tak za dva roky.Kdoví.Ale to co ty píšeš jsem párkrát udělala taky,že jsem ji ukázala věcičky ,které jsem koupila vnučkám od syna ,ale pak jsem si uvědomila jak je to nefér a už to neřeším.Myslím,že život může být krásný i bez dětí,ikdyž občas možná smutný,ale co jednotvárný rozhodně ne
Nessie: je to fakt, akorat ta vcerejsi dama o tech 5 deti nestala. Navic se tazatelka sama ptala - co myslite, co by jste delali na mem miste...
Ale obecne - pravidla kolik deti a jak zit fakt neexistuji, to jen nekteri maji pocit, ze veci maji nejak byt a nedokazou se od toho oprostit, ze by to nekdo jiny mohl i citit jinak...
ax: No, to si právě taky myslím - že člověk, který je naprosto přesvědčen o svém přístupu k životu a je 100% spokojen se svým životním stylem, je vyrovnaný a šťastný tak jak je, to dokáže lehce obhájit, případně se těm otravným řečem zasměje. A nemá potřebu se na internetové diskuzi ptát, jestli je vadná, protože nechce děti....zvláštní...že by nebyla o té pravdě až tak přesvědčena?
Linda: Ale ty včerejší přispěvatelky, které se vyjádřily, že mít 5 dětí není v dnešní době normální, to nevztahovaly čistě na paní Lídu a její příběh. Bylo to prosté konstatování - mít 5 dětí není normální. Prostě odsudek člověka, který je morálně na výši a má právo rozhodovat o tom, co je a co není normální - úplně stejně jako okolí paní Magdy, které si osobuje právo rozhodovat o tom, že ona není normální, protože nechce děti.
Ono to tak proste je V momente, kdy clovek nejakym zpusobem vybocuje a ma neco jinak nez vetsina, tak se to "rozebira"... a ono ani nekdy nemusi jit o to, ze mas neco jinak, kdyz kapnes na fakt "dobrou" dusi, tak je spatne cokoliv co udelas. Presne jak psala torando-lou. Myslim, ze neni tvou povinnosti porad dokola vysvetlovat a rikat. Jednou uz jsi jasne rekla, neni treba to resit dal. Myslim, ze tohle vyresit nejde, ono az si lidi kolem zvyknou, postupne to bude utichat, si myslim... zij si podle sveho, abys pak nekdy nelitovala, ze ses nechala do neceho ukecat, natlacit, vmanevrovat...
