A koukej si vzít košilku!
„Máš košilku? Jak to, že ne? Koukej si ji vzít, nastydnou ti ledviny, vaječníky, budeš nemocná...“ Tuto neocenitelnou radu mám neodmyslitelně spojenou se svým dětstvím a dospíváním. Provázela mě téměř den co den vždy od října do dubna. Obzvlášť babička byla velice vytrvalá a otázku na košilku mi byla schopná položit i v době, kdy už jsem byla dávno dospělá.
Jako dítě jsem většinou rezignovala, a abych měla klid, do nějaké ohavně růžové nebo žluté bavlněné košilky jsem se navlékla. V okamžiku, kdy jsem na sobě začala pozorovat první známky dospívání a zájmu o opačné pohlaví, však nebylo moci, která by mě donutila si ten příšerný kousek prádla obléct.
Přesto mě maminka a babička neustále zásobovaly a poctivě dokupovaly zaručeně teplé a hlavně dostatečné dlouhé („hlavně aby ti netáhlo na záda, kvůli ledvinám“) spodní košilky. O tom, že to v sedmdesátých letech rozhodně nebyly kdovíjak oslňující kousky, nemusím nikomu, kdo tu dobu zažil, vyprávět.
Nebyla jsem jediná, kdo byl vystaven košilkovému teroru. Vzpomínám si, jak jsme v zimě vybalovaly na internátě kufry. Každá druhá jsme v něm měly košilky podstrčené starostlivými maminkami a většina z nás těsně před odjezdem vyslechla několikrát zdůrazněnou větu: „A koukej nosit košilku!“
Samozřejmě že jsme je nenosily. Ani když teplota klesla pod minus dvacet a byly vyhlášené uhelné prázdniny. Ten potupný kousek prádla bychom na sebe dobrovolně nenavlékly ani za nic.
S postupujícím věkem se přístup některých z nás ke košilkám změnil a mnoho mých bývalých spolužaček je vzalo na milost.
Já zatím ne. Mé mamince a babičce se patrně podařilo vypěstovat ve mně něco jako nepřekonatelný odpor k této součásti oblečení, protože nevlastním ani jeden jediný košilkový kousek. Dokonce ani svým dcerám jsem je nikdy nenutila, s výjimkou doby, kdy byly hodně malé.
Přesto jsem se před nedávnem přistihla, když jsem se v předsíni loučila s odcházející dcerou a všimla si, že jí zpod krátkého svetru vykukuje kus zad, že se mi nekontrolovatelně dere do úst obligátní věta: „Proč si, prosím tě, nevezmeš, košilku? Vždyť máš úplně holá záda, nastydnou ti ledviny, vaječníky, budeš nemocná...“
Ke cti mi budiž přičteno, že jsem to nevyslovila nahlas. Hned poté, co mne to napadlo, mi totiž došlo, že by to byla z mé strany marná snaha.
Co vy a košilky? Nosily jste je vždycky, nebo jste k nim chovaly podobnou nenávist jako já? A jak jste na tom teď? Došlo na slova vašich babiček a maminek a po košilce rády sáhnete, nebo statečně odoláváte?
16.12.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 114 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - A koukej si vzít košilku!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Já si to také pamatuji z dětství, moc jsem na ty rady nedbala. Dnes se mi to vrací na zdraví. Košilku nosím i v létě.
máša h.: Moc hezká fotka! Jako bys mi z oka vypadla.
catcat: Kvůli tvému geniálnímu "pěstování penicilinu" jsem si prskla latté na lcd monitor a nejde to nasucho dolů
Almega: taky mam u mamky v CR par unikatnich zaberu
Škoda, že nemůžu dát do placu mojí podobiznu!
máša h.: no a neeee
Speedy: ...a ošklivý kačátko vyrostlo v krásnou labuť...
máša h.: Maso, muzu se priznat, ja se taky smeju
sirael:
máša h.: Šťastná Baronka: potvrzuji..já si u té fotky málem cvrkla do textilu
máša h.: ahá, tak to jsem nepochopila..tak to jo, v zimě teda nee.
monja: jo, já taky rodila v prosinci 12.12. a nosila jsem manželovu bundu, protože svoji bych nezapla ani omylem
sirael: to spíš je myšleno, když těm maminám kouká břicho v zimě. Já viděla holčinu v čekárně u gynekologa, pomalu před rozsypáním, krátkej svetřík, koukaly jí záda i břicho, hodila na to kabát a šla. To fakt nechápu.
My holt nosily ty stanya dvojstany, kalhoty v pase se slušivou zavařovačkou
Šťastná Baronka: to jsi první, kdo řekl, že jsem na té fotce roztomilá. Ostatní řvou smíchy
Bez košilky ani ránu, su zimomřivá
Pubertální holky je tedy nenosí ikdyž mám taky snahu jim říkat ať si ji oblečou, i když vím, že žádnou nevlastní
Za to 7letý synek, když začal podzim, tak se mě ptal, že jestli už bych mu neměla dát nátělník, že už je přece zima. A poctivě nosí. Zatím!
sirael: stany jsem taky nosila, dokonce i podprda vypadala jako dvojstan se slušivou špicí , když si vzpomenu, jakou spoustu hadrů jsem na sebe navlíkala, byla jsem těhotná přez zimu - malej byl v dubnu - tu zimu bylo 4 měsíce -20st, byl to hnus fijalovej, maně připomenu - kalhotky do pasu, silonky, kamaše, již řečený stan zvaný těhotenské šaty teplé, svetr, kabát, šálu a vyrazila jsem do práce...
luminka: a co je na tom? Mně taky koukalo v těhotenství semo támo břicho z trička. Mně se to dokonce líbilo...pořád lepší, než ty stany, co nosila moje mamka v těhotenství...nebo lacláče
a košilku jsem od svých 12 na sobě neměla
monja: poučená osobními úspěchy v pěstování penicilínu jsem pak pravidelně dceři omakávala kapsy. A to naštěstí na rozdíl ode mě jedla skoro všechno