První džíny! Paráda, na kterou nikdy nezapomenu.
První skutečné a pravé džíny, či chcete-li jeansy, jsem oblékla až ve svých jednadvaceti letech, kdy mi je manžel přivezl ze své cesty do západního Německa. Psal se rok 1983 a džíny se u nás daly koupit leda v Tuzexu, kam se přece jenom každý nedostal.
Do té doby jsem sice měla několikery kalhoty, které se jako džíny tvářily, ale do těch pravých měly hodně daleko, ačkoli se babička při jejich výrobě opravdu snažila.
Celé své dospívání mám spojené s marnou touho po těchto zápaďáckých kalhotách, které pro mne byly něčím nedostižným. Spolužačkám, které je vlastnily, jsem nepokrytě záviděla a mou neukojenou dušičku neuklidnil ani fakt, že moje maminka statečně vystála frontu na tehdy módní manšestráky a hrdě mi je předala. Radost jsem sice měla, ale to víte, džíny to nebyly.
Když jsem se později vdala a manžel se chystal na cestu do NSR, byla má odpověď na otázku, co mi má přivézt, jasná. Co jiného než džíny! Změřila jsem se v pase a přes boky a celý týden byla jako na trní. Strašně jsem se bála, že mi kalhoty, které doveze, nebudou sedět, což by byla v případě džín naprostá katastrofa. To jistě chápete.
Tragédie se nekonala. Okamžik, kdy jsem do nich soukala nohy a přetahovala je přes prdelku, vidím jako 
dneska. To ohromné napětí, smíšené s radostí. Měla jsem pocit, že prožívám něco nadpozemského, jeden z nejdůležitějších okamžiků svého života. Poprvé v životě si oblékám sve vlastní, opravdické džíny! Šup, zapnout zip, knoflík…a výsledek byl dokonalý. Sedly mi, jako by byly šité přímo na mne. Klidně se mi smějte, když přiznám, že jsem se samým štěstím rozplakala. Má dlouholetá, životní touha byla naplněna. Stala jsem se majitelkou pravých jeansů, dokonce těch nejpravějších, dovezených ze Západu!
Nosila jsem je dlouho a žádné později pořízené džíny už je nepřekonaly. Ty první byly prostě nejlepší, nejdokonalejší, nejúžasnější. Okamžik, kdy už byly ve stavu, že jsem je nemohla nosit ani na chatě, nebyl vůbec lehký. Se svými prvními džínami jsem se loučila těžko, doslova s bolavým srdcem.
Také máte nějakou vzpomínku na jakoukoli součást oblečení, či něčeho jiného, po čem jste marně a dlouho toužily? Dočkaly jste se, nebo zůstaly vaše touhy nenaplněné? Dokážete si i po letech vybavit, jako pocity jste měly, když jste se konečně dočkaly a kýžený kousek poprvé držely v rukách?
19.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - První džíny! Paráda, na kterou nikdy nezapomenu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
U každých těch džínu mají upozornění, že jde o americké číslování, takže poku máš třeba velikost 26, tak musíš vzít o velikost menší 25 :) což naprosto odpovídá
Poradila by si mi ještě s velikostí ? Odpovídají ty jejich velikosti ?
Mám už dvoje a jsou boží. Objednávala jsem si je tady z toho obchodu www.fashionavenue.cz/znacka/kancan a sedí fakt perfektně.
KanCan ? Kde je mají ? Jaké mají střihy ?
Já teda nosím džíny bez ohledu na to, jaké jsou teď momentálně v módě. Mám ráda, co je pohodlné a to naprosto splňují džíny KanCan.
Já měla první džíny v roce 1971, táte přivezl pravé pracovní LEVISky ze služební cesty do Mexika. Byly temně modré, velké a nedaly se nosit. Za dva roky mi byly dobře, ale byly tuhé jak prkno. Nosila jsem je jako pracovní kalhoty, když jsme měli předmět pozemky a okopávali záhonky. Teprve po dalších letech (trochu se vytáhly a hodně se opraly - to byly ty nejlepší - jenže to už frčely "mrkváče" a tohle byly roury - prostě pracovní kalhoty z Mexika.
ja si pamatam ako som tuzila po "vypranych" rifliach 
skarede tmavomodre rifle sme dali do vane a savom a co ja viem cim este som ich s hrubou kefou drhla, aby vybledli 
ruky som mala totalne znicene, mama ma musela vystriedat, lebo som uz mala ruky celkom vystipane
ale vysledok stal za to, boli nadherne bledunko modre 
...to mohlo byt tak cca 1984-85...
Potom prisli do mody vypasoven rifle s elastanom, ale nebolo ich jednoduche zohnat...tak som odignorovala "funkciu" elastanu a klasicke rifle som si sama zuzila ako to len islo k tomu riflove cizmy a riflova bunda, nacechrane haro a bolo to
len neskor som pochopila, ze elastan v tych rifliach je dobra vec...ked som jedneho dna utekala na namestie (1989) tak rifle povolili
ale aj tak som si ich neprezliakla a poctivo som si odstala vecer s dierou na kolenach
tak tyhle zážitky s oblečením bych někdy fakt chtěla zažít..muselo to být hodně dobrý..aspoň jste si toho oblečení pořádně vážili.. :))
Teďka je sice všude hader spousta, ale já vždycky chtěla nějaký Pepe jeans..počkala jsem na slevy a koupila si je za úžasných 2500!! :)) to by se vám v Tuzexu určitě nepoštěstilo :-D
martuš: Juana: no já nosím kalhoty elastické a volné, a když je moc teplo, radši dlouhou sukni, i když mám popraskané žilky a pravou nohu u kotníku skoro černou. Vidím v katalogu džíny eleastické, ale nikdy mě nenapadlo se o to zajímat. Já mám spíše figuru - břicho dopředu žádné,spíš kdesi dole ale zadek a boky. Taky mikiny a dlouhé haleny, ale já toho moc venku nenachodím, a do přírody už vůbec ne. Tak to vždycky nějak odbydu. Ale na ty elastické džíny se stejně podívám. Díky za informaci
.jpg)
Já dlouhá léta toužila po bárbíně, dnes nechápu proč. Moc a moc jsem ji chtěla, když jsme v roce 90 jeli do Německa k příbuzným, 2x denně jsem s bratrem chodila zametat parkoviště před domem (byl to strýčkův činžák a jeho povinnost), aby nám strýček dal pár marek a já si ji tam mohla koupit. Dodnes si pamatuju ten obchod, regál plný bárbín a ty 2, ze kterých jsem si vybírala, dodnes vím,jaké měla ta druhá šaty. Ale jestli a jak dlouho jsem si s ní pak hrála, to už si nepamatuju. Nedávno jsem ji vytáhla a hraje si s ní dcera, se slzou v okou trpím, když jí češe a rve vlasy
.gif)
První džíny zn. Rifle za 40 bonů.... kdeže ty časy jsou. Bylo to někdy na průmce. A maxikabát ve druháku na průmce, hned jak maxikabáty přišly do módy. Moje zlatá babička mi pomohla ukecat mámu a nechala mi ho v Prostějově ušít na míru. To jsem byla pyšná jak páv, měla jsem ho jako jedna z prvních. 
.jpg)
Já, jako holka, toužila po maďarském kazeťáku s oranžovými knoflíky za 2300,-. Než se mi přání splnilo, vyrostla jsem z něho. Přežila jsem i bez něj
.gif)
Pro prvni rifle jsem jela s mamkou az do Prahy. Chodila jsem tenkrat do 7. tridy. Diky me zlate mame jsem chodila oblikana jak ze zurnalu a jeste jsem se ofrnovala, kdyz jsem mela zkouset. Chudak sila po nocich, abysem chodila dobre oblikana.
Ale uplne prvni riflovinu jsem dostala asi v 6 letech (kolem 1976-8), byly to riflove saty pro asi tak 12 letou divenku. Tenkrat jsem to neocenila (co taky s oblecenim 2x tak velkym?), pozdeji byly ultra moderni.
Mam je dodnes.
K tem platum - rok pred revoluci jsem dostavala 800 - 1400 Kcs. Podle toho co bylo za mesic.
babkatapka: ale kdepak, moje matka celý žívot bojuje s nadváhou a tchýně se sice do 50 držela, ale dneska už je taky pěkně objemná. 
A když babči nahodí džíny a mikinu, tak nikdo neuhodne, kolik jim ve skutečnosti je. Já sama si už léta kupuju taky elastický džíny, jsou mnohem pohodlnější než kalhoty z obyčejného materiálu
babkatapka: teď už jsou džíny, na které nemusíš mít figuru, mají v sobě pár % elastu a já s mou postavou (tlustší předek než zadek) si kupuji takové, co mají v pase našitou gumu, takže padnou i nám "bez vosího pasu". Jsou výhodné, že v nich můžeš sednout i na trávu ap. žádné puky jako kdysi u tesilek a hlavně, džíny nemusím žehlit. Dám vyprat na 40st. s co nejpomalejším ždímáním, nebo v létě jenom s mácháním pověsím, vítr je vyžehlí. V zimě tmavé nebo vínové, později sv.modré, v létě bílé a k tomu dlouhé haleny, vždy pod zadek a cítím se v nich skvěle. Od prvních, ještě z Tuzexu už mne dělí nejmíň 40 let a jsem jim stále věrná, ovšem tehdy většinou padly ihned,třeba i bez zkoušení,ale to jsem ještě nebyla tak "prostorově výrazná". V těhotenství byly skvělé džínové lacláče, jako nosil Michal Tučný-ty jsem vynosila na třikrát v rozmezí 15 let. Nedám na ně dopustit a protože "vydrží" a postava se už nemění,dokupuji tak jednou za pět let. Však kovbojům na Divokém Západě vydžely taky zatraceně dlouho-odtud vlastně pocházejí.
