Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

A smozřejmě souhlasím s většinou, že si za svoje vyřazení z kolektivu může Klára sama. Teď se bude muset zasnažit, a nebo prostě chodit do práce jenom pracovat a ne se družit.

Jinak si myslím, že já naštěstí takhle postižená nejsem. Já vim, že v životě je důležitá rodina a hlavně si užít samotný život. Ale povinnosti jen v přiměřené míře.

Tuto lidskou vlastnost nikdy nepochopim. Proč si lidi, do prčič, nehledí svýho a pořád musí někoho pomlouvat a závidět. Boha jeho

Moje zkušenost s kolegy: jsem založením spíš samotář, vždy jsem pracovala s jedním nebo max. dvěma kolegy, ano kolegy, ne kolegyněmi, pohoda.
Nastal čas open space, je nás najednou hodně pohromadě a já trpím.
Konkrétní práci sice sdílím stále jen s jedním kolegou, s tím si i pokecáme, vzájemně si vycházíme v práci vstříc, nemáme nejmenší problém. Ale nedovedu akceptovat to, že je nás celkově hodně pohromadě, co nejhorší, jsem "obklíčena" v místnosti i několika dámami. Vadí mi jejich "veselé štěbetání" a nedovedu se na ně tvářit přátelsky, když mě vlastně ruší v práci... Kdo vynalezl OPEN SPACE, ten by zasluhoval nejhorší mučení... z pudu sebezáchovy to řeším tak, že se uzavřu do jakési pomyslné schránky a působím na ty všechny kolem nejspíš strašným dojmem (něco mi naznačoval i šéf), ale neumím se chovat jinak, nevidím východisko...(no, přece jen: za 2 roky důchod)

Možná by se na to Klára mohla podívat ze strany těch kolegyň. Určitě už tu byl podobný příběh na téma Přišla nová kolegyně.
,,Přišla k nám nová kolegyně, vtrhla k nám jako velká voda, hýří energií, je atraktivní a myslí si že je schopná. Šéf ji obdivuje jak je hned zapracovaná a šikovná. Snažily jsme se o kontakt s ní, přeci jen sedíme v jedné kanceláři tak nějak spolu mluvit musíme...ale ona se s námi bavit nechtěla, jen pracovala, což je, uznáváme, chvályhodné, ale doufaly jsme, že by si s námi dala aspoň kávu nebo zašla na oběd. No nic, nechtěla, tak už ji nezveme, když nad námi ohrnula nos. Jojo, chodí si nastrojená načesaná, nechtěla se s námi ani bavit - to jí nestojíme asi ani za tu chvíli na kávu."

Co Klára čekala? Že ji budou obdivovat? Lidi nemají rádi, když jim někdo ukazuje, že je někdo lepší, schopnější, mladší, atraktivnější ....a když k tomu dostanou pocítit, že nad nimi dotyčná ohrnula nos (i když to třeba ani tak vlastně nemyslela, chtěla jen zmáknout práci, ale lidem to už nevysvětlí, když odmítla pokusy o kontakt)tak se nedivím, že dopadla jak dopadla.
Není člověk ten aby se zavděčil lidem všem. Nemusí Kláru mít rády všechny kolegyně, některým se může zajídat, že je lepší a schopnější, ale jiným ne - a od nich si odřízla cestu tím, že odmítla kontakt ať byl důvod jakýkoliv. Lidi jsou bestie, ale ne všichni a vlídnost a slušnost se pořád ještě vyplácí. Jen jestli význam takových slov vůbec Klára zná.

a co když je to úplně jinak - Klára je šikovná a myslící a jde jí práce od ruky a svým tempem kazí pracovní tempo těm druhým... tak jí začaly ignorovat, protože nestačí.
Zažila jsem záskok v práci za MD, byl to důchodce a pořád jen kecal a kecal a kecal... když jsem mu dala práci, tak řekl, že neví, co s tím má dělat. Nudil se a rušil. A vůbec mu nevadilo, že 90 % práce za něho dělám já. Opravdu jsem se jako karieristka necítila, netoužila jsem ho ani vidět... a to mi vařil i kafíčko.

mam-ča: Důvod je jiný, ale výsledek stejný.

Nemyslím si, že se člověk musí kamarádit se všemi svými kolegy. Ale přece jen se lépe pracuje s lidmi, se kterými lze prohodit pár slov i o jiných věcech než o práci. Kolegyně se Kláry nejspíš ani tak nebojí, jako mají pocit, že se nad ně povyšuje. Někdy to ani nemusí být pravda, mně to občas taky vyčítali, protože jsem dost prostořeká a mám dost jiný způsob vyjadřování, než je v kraji zvykem. Když si na mě zvykli, tak jsem skoro se všemi kolegy vycházela dobře. Chce to pomaloučku, polehoučku zapojit se do běžných hovorů. Opatrně, aby to nebylo vnímáno jako nadřazené chování nebo vlezlost. Někdy stačí pozdravit s úsměvem a prohodit pár slov o počasí, požádat, jestli se můžu přidat, když jdou na kafe, pochlubit se fotkou svého dítěte. A hlavně nebýt vztahovačná a nemyslet si, že kolegyně nemají jiné téma k hovoru než mě. A když jo, tak to brát s humorem. Není důvod měnit vzhled či oblékání (leda, když je to oblečení vhodnější na diskotéku nebo plovárnu než do kanceláře).

Ťapina: Tahle Klára nemá s "introvertem" nic společného.

viz "Já jsem mezi ně vtrhla jako velká voda, jsem nová, neokoukaná nabitá energií a myslím, že i poměrně atraktivní a schopná. Jako jediná z nich perfektně ovládám angličtinu, dostávám tedy zajímavější úkoly, asi mi závidí. Někdy na sobě úplně cítím, jak jejich propalující pohledy hodnotí mé oblečení či účes. Možná bych mezi ně lépe zapadla, kdybych se proměnila ve stejnou šedou myšku, jako jsou ony, jenže to přece nejde. Jsem zvyklá na sebe dbát, přece se nebudu měnit k horšímu jenom proto, abych zapadla do kolektivu".

Určitě je holka pracovně schopná, ale sociálně naprosto tupá.
Nemusí být "šedá myška" aby zapadla, ale nesmí být fialová "Milka".

To nemá co dělat se schopností, pracovitostí ani zvládáním stresu, paní prostě prošustrovala dobu, kdy se v práci navazovaly sociální kontakty a byla zařazena do škatulky "netýkavka". To se mi v novém kolektivu stává běžně, protože jsem introvert a nedokážu se s lidma začít bavit, dokud je trošku nepoznám.

Hodně na vině jsou dnes vedoucí nebo ředitelé,obecně šéfové...Vytvořili si okolo sebe spolek obdivovatelů a vlezdoprdelníků,kteří žalujou na kolegy v domněnce,že když budou zadobře s vedením,tak při příštím "zeštíhlování" vyhodí někoho jiného a né je....Takovéto poměry v práci vidím s odstupem,neb já jako OSVČ si jsem svým pánem,sedím už 4 roky sama v kanclu,ale mám styky s různými zákazníky a od nich se dozvídám věci,že kolikrát se mi nechce ani tomu věřit! Je to nyní hnusná doba,kapitalismus nejhoršího ražení.Kdysi se taky kritizovalo,že někdo dělá "áčka",nebo chodí pozdě,furt vykecává s kolegy,chodí si neustále vařit kafe apod. blbiny,ale taky se chválilo,někdo mohl za něco přínosného dostat prémie-nyní se jen trestá,neocení se něco co je "navíc",jen z dobrého pocitu.Jsem ráda,že už brzy se budu moci na vše vykašlat a zabývat se jen věcmi,které mne baví a zajímají.

Nějak nechápu, proč odmítala počáteční kontakty typu- pojď s námi na oběd, jak by to ohrozilo její pracovní výkonnost. Leda by místo přestávky doháněla práci.
Vyvolala v nich dojem, že je nafoukaná a nestojí o ně, tak co se diví.

Ale ono se to dá snad srovnat. Může začít tím, že při pracovních kontaktech bude příjemná, poprosí, poděkuje. Nabídne třeba kolegyni vedle bonbon nebo čaj, pokud si bude brát sama, jestli je ve zvyku si přát k svátku a narozeninám a dávat drobné dárky, tak se může zapojit....

A taky nechápu, jak souvisí zvládání stresu s maskováním citů. Mně to přijde právě naopak. Ten kdo opravdu zvládá stres a všechny situace s přehledem, ten se u toho dokáže chovat i lidsky a s pochopením.

Právě ten, kdo nezvládá je obvykle nepříjemný hulvát.

Predem se omlouvám, nevim jak to popsat aby to nevyznelo jako urázka a nebo se jsem neco lepsiho, tak to skutecne nemyslim, ale nevim ja to rici jemneji, treba by to nekdo zvládl za me ................ ale to je cesky pseudokapitalismus! A uprimne i ceská (pro me naprosto nevysvetlitelná) vlastnost co si mysli o me ti druzi, na tom stoji svet. Pokud se chce Klára zaradit do kolektivu tak at ONA sama s tim neco zacne delat a nepremysli o blbostech typu ,ze ji kolegyne závidi anglictinu. Je sice mozné ze ONA ji umi perfektne a ze ONA je jediná v kancelári, ale na svete je pár miliard lidi, kteri mluvi anglicky a nekolik milionu perfektneji nez ona a nikdo se k vuli tomu neposadi na pozadi. Ale primo s nima sekne, pokud se Klara projevi jako clovek se vsemi klady i zápory. Takze at misss perffekt prestane premyslet o tom co si kolegyne mysli/nemysli / citi/ povidaji za zády a laskave prinese do kanceláre treba domáci kolác (pokud vsichni drzi dietu tak treba misu ovoce), zeptá se ostatnich jestli nechteji jit na kafe atd. Stejne tak jako ji ta anglictina nespadla sama do hlavy a MUSELA se ji naucit, tak ji nespadnou do klina pratelské vztahy, ale MUSI sama neco podniknout!

Úplně jí vidím "krasavici-inteligentní".
Pracovně má pocit, že je o trochu výš (dobrá znalost angličtiny) než ostatní, má dojem, že dělá náročnější a důležitější práci. Ale že ty ostatní tam její práci zvládaly dřív, než ona "jedinečná a neomylná" tam vpadla jak fašisti do krytu, to jí uniká.
Nemůže se divit, že z ní nejsou všichni odvázaní. A nebude to tím, že by jí ženy záviděly mládí a krásu, ale že se od počátku cítila nadřazeně, a stávajícímu osazenstvu to dávala znát. Sama píše, že zpočátku se jí snažily kolegyně vtáhnout do kolektivu, ale ona měla MOC DŮLEŽITĚJŠÍ PRÁCE...
Pokora, děvče, pokora Ti chybí ! To nenahradí ani státnice z angličtiny na Oxfordu.

Ony jí na oběd nebo kafe zvaly, ale ona nejevila zájem... Tak se nemůže nyní divit, že už jí nezvou, že nemají zájem "vnucovat" se někomu, kdo o ně nestojí. Ani trošku se těm kolegyním nedivím. Pokud o jejich pozornost nyní stojí, má jim to dát najevo a ne očekávat, že se kolegyně budou do nekonečna snažit nebo snad doprošovat o její přízeň.

A jinak k tématu - Taky taková nejsem. Nemám tak vysoké sebevědomí, abych si o sobě myslela, že jsem Brouk Pytlík, co všechno zná, zvěchno ví, všude byl čtyřikrát a od všeho má klíče. Dávám přednost klidu a pohodě. Život mám jen jeden a nehodlám ho promarnit budováním nějaké kariéry. Pokud má zaměstnavatel pocit, že zaměstnanci mají život obětovat firmě, tak by se podle toho měl k nim chovat a taky je podle toho platit. Ne je seřvat kvůli smradlavému čaji. (Bodejď by nesmrděl, když si do něj sami nasypou praženou rejži)