Židle, křesla, štokrlata... Také máte doma své výsostné území?
.jpg)
Babiččino štokrlátko. Tak jsem kdysi nazývala staré, oprýskané štokrle, na kterém sedávala babička mého manžela. Svá nejlepší léta už mělo za sebou, novotou zářilo v době, kdy se babička ve svých dvaceti letech vdávala a štokrlátko patřilo k prvním kouskům nábytku, kterými si ve dvacátých letech minulého století vybavovala domácnost.
Prožilo s ní celý život, přežilo mnoho stěhování a ještě více dětských nájezdů. Dětem a následně i vnoučatům a pravnoučatům skýtalo netušené možnosti k různým hrám. Jednou se proměnilo v prodejní pultík, jindy v tank. Vrchní desku mělo odklápěcí a uvnitř měla babička ukryté šicí potřeby. Když zrovna nestála u plotny, sedávala v koutku kuchyně pod oknem na svém věrném štokrleti a látala ponožky pro celé široké příbuzenstvo. Staré štokrle pro ni bylo něco jako trůn a zároveň jakási spojnice mezi současností a dobou dávno minulou. Kdoví, možná se ve chvílích, kdy na něm seděla, alespoň v duchu přenášela zpátky do dob svého mládí…
Podobný nábytkový artefakt měl i můj dědeček. Pokaždé, když si na něj vzpomenu, vybaví se mi, jak sedí ve starém koženém křesle, které dnes známe jen z filmů pro pamětníky. Pro nás děti to bylo křeslo magické. Kůže už byla odřená a notně ošmataná, sedací část byla na předních rozích poškrábaná od kočiček, které si zde brousily drápky. Přesto jsme s bratrem vždycky nedočkavě čekali, až se dědeček z křesla zvedne a půjde spát, abychom pak svedli sourozeneckou bitku o to, kdo si v křesle pohoví při sledování televize. Vzhledem k tomu, že děda chodil spát hned po Televizních novinách, oba dva jsme si výsostného křesla užili dostatečně.
Já sama jsem dlouhá léta žádné takové místo, kde bych s oblibou sedávala, neměla. Jednoduše jsem dřepla tam, kde bylo zrovna volno. Až s postupujícím věkem jsem si uvědomila, že začínám zcela konzervativně trvat na svém oblíbeném místě na gauči, když se chci podívat na televizi, stejně tak u jídelního stolu mám svou „soukromou“ židli, a pokud bych měla při jídle sedět jinde, snad by mi ani nechutnalo.
Je to zvláštní, jak se člověku v průběhu času zažijí určité rituály, a ačkoli se nejedná o nic závažného, kdyby je měl ztratit, nesl by to velmi těžko. A tak až nyní dokážu plně pochopit babiččin vztah ke stařičkému štokrlátku a dědečkovo lpění na letitém křesle, které už v parádním pokoji rozhodně žádnou parádu nedělalo.
Jak jste na tom vy se svými rituály? Také máte nějaké své oblíbené místo a křesílko či štokrlátko, které byste za nic na světě nedokázali vyhodit?
27.7.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 14 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Židle, křesla, štokrlata... Také máte doma své výsostné území?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
já pořád hovím zase v obyváku na křesle u televize. už jsem v invalidním důchodu a opravdu hodně času trávím doma. S manželkou jsme si koupili novou sedací soupravu. Vybírali jsme si ji na www.mabyt.cz a je velmi příjemná. máme sedací soupravu kombinace 3+2+1. Nejvíce času jsem v křesle, kde se mi sedí nejpohodlněji :)
já pořád hovím zase v obyváku na křesle u televize. už jsem v invalidním důchodu a opravdu hodně času trávím doma. S manželkou jsme si koupili novou sedací soupravu. Vybírali jsme si ji na www.mabyt.cz a je velmi příjemná. máme sedací soupravu kombinace 3+2+1. Nejvíce času jsem v křesle, kde se mi sedí nejpohodlněji :)
Já jsem zase pořád přilepený na pracovním křesle. doma jsem si v podkroví udělal svůj ateliér, kde trávím veškerý čas. Takže moje křesílko je můj dobrý kamarád 
, ještě že jsem si vybral opravdu pohodlné. přitom jeho nákup byl velmi jednoduchý, našel jsem internetovou stránku www.mt-nabytek.cz a tam jsem si pohodlně vybral :)
.jpg)
tornado-lou: Sheldon byl to první, co mě napadlo 
Protože já i můj muž dost často pracujeme i doma, pořídili jsme si k psacím stolům taková ta procovská pracovní křesla, v podstatě ušáky na kolečkách. Nakonec to dopadlo tak, že se v nich i koukáme na televizi, jen si páčkou posuneme opěrky a já si dám nohy na konferenční stolek.
Já mám doma svůj ušák, který jsem kdysi koupila v bazaru za 400 Kč. Sice se rozpadá a teď už je prosezený, ale je to moje místo. Dcera si ho taky ráda zabírá, ale platí právo silnějšího 
.jpeg)
tornado-lou - 27.7.2012 7:38 - ten je boží
já ho miluju
Merylko - to jsem zasnila a nostalgicky ukápla slzu
Takové štokrdle měla moje babička taky, kdo ví kam se podělo
Taky jsme si s ním jako děti hrály. Jinak u nás má u stolu každý svoje místo.
ta štokrlata znám, táhnou se se mnou od dětství, napřed byly u babičky a teď jsou u mámy. Něco podoného mám v polstrované podobě, taburety, které spíš slouží jako úložný prostor. Moje místo je roh dvoukřesla, ale výsostné území to je spíš pro kočky, protože jakmile zvednu zadek, už to některá zalehne
tornado-lou: jj, taky me okamzite napadl Sheldon
Mám v kuchyni křesílko,staré s trubkovou konstrukcí,a na něm čtu s nohama na stole nebo zkroucenýma pod sebou,až mám obtisknuté trubky vedle kolen z obou stran....Z pokoje vedle slyším TV,takže i když se obvykle ani nechci dívat,tak tuším o mnoha filmech a pořadech,o čem to bylo,aniž bych je musela vidět,a k tomu mám ještě přečteno.Dívat se můžu i z okna a na akvárium s 5 rybkami....Když náhodou vidím,že si tam sedl někdo z rodiny,tak mám pocit svatokrádeže .....Na chalupě mám svoji židličku z dětství,která přežila 3 mé sourozence a ještě i moje děti a nyní je na ní polštářek a slouží u křesla na podepření nohou....
Samo, že mám "svoje" křeslo, občas si ho dovolí obsadit jen kočka, ale když si chci sednout, nastoupí právo silnějšího
dadka: sledovat TV vleže, tak v tu ránu spím.
Taky mám svoji oblíbenou pohovku a protože pořady v TV sleduji vleže, tak je pohovka jenom pro mě.
marukralova: Mě napadl Sheldon z Velkýho třesku
ja mám tiež svoje kreslo, ale že som na ňom závislá, mi docvaklo, ked mi deti začali hovoriť Marty (zo seriálu Frasier)
Tak jako ty Merylko, zidli, a misto na gauci mam "oznackovane" (teda ne jako nas pes, tlapku bych tak vysoko stejne nezvedla), ale proste to je moje mistecko. A kdyz je hodne zima, tak mam mistecko v kresle u krbu, vidim z nej ven a pritom je mi teploucko.
