Chlapi jedni mizerný. Chlapi všiví. Taky si občas na toho svého zabrbláte?
„Vždyť to znáte, jak je to s chlapama. Ten můj není vůbec zlej, jenže je to takovej flegmatik, že mě neskutečně štve. Ten jeho klid! Panenko Marjá, jak mi leze na nervy. Přijde domů, lehne na gauč a nechá si přinést jídlo. A když mu s tím talířem naštvaně plácnu před nos, tak mi ještě v klidu poděkuje. V tu ránu bych mu ji plácla!“
Takhle to vypadalo minulé pondělí, když se u kamarádky tak trochu náhodně sešel „babinec“. Bylo nás pět a zastoupeny byly věkové kategorie od třiceti do šedesáti let. Zjistila jsem, že všechny ženy mají se svými drahými polovičkami podobné problémy, ať jsou jakéhokoli věku. Bylo úplně jedno, jestli jsme si stěžovaly na partnery současné či bývalé. Jen ti, do nichž jsme čerstvě zamilované, se zdají být bez chybičky. I u nich se však časem najde nějaký drobný kaz, který budeme moci s kamarádkami probírat.
O prohřešcích mužských protějšků jsme hovořily s nasazením. Na řadu přišlo i „trumfování se“, která je na tom hůř: čí muž je větší mlsoun, sobec, lenoch, workoholik, flegmatik nebo naopak cholerik, který je víc rozmazlený od maminky atd.
U bývalých partnerů se pochopitelně rozebíral jejich charakter – či spíše jeho nepřítomnost. Všechny jsme se vzájemně ujišťovaly, jak bychom si nikdy nenechaly líbit to, co ta druhá, a jak bychom s tím jejím byly hned hotové. Zkrátka a dobře jsme chlapy „zdrbly“ nahoru, dolů i naruby tak, že na nich nezůstala nit suchá. V ženské komunitě jsme cítily tu správnou sílu. I naše chytré řeči tomu odpovídaly.
Když jsme po nějaké době emotivního rozhovoru hodlaly zabrousit do neschopnosti mužů i v sexuální sféře, vykoukl z kuchyně náš společný známý Miloš. Muž jedné naší kamarádky, která nebyla přítomna. Něco u hostitelky (momentálně „single“) v kuchyni spravoval, protože ona to pochopitelně neuměla.
„Ježíši, my něj úplně zapomněly!“ problesklo v tu chvíli hlavou asi nám všem.
Překotně jsme ho začaly ujišťovat, že on je samozřejmě výjimka. Mlčel. Je hodný, šikovný, dobrosrdečný, ochotný, zkrátka – úžasný. Stále mlčel.
První se vzpamatovala ta nejstarší a nejzkušenější, moje maminka. „To jste si tedy, Miloši, vyslechl, že? Jediné, co nám tu teď asi chybí, je určitě zrní.“ Miloš sice nadále mlčel, avšak přidal úsměv a pokrčení ramen.
Shodou okolností mne Miloš vezl domů. Zeptala jsem se, proč tak zbaběle mlčel. Pochopitelně jsem si potřebovala rýpnout, že určitě ze strachu. Odpověď mne zaskočila.
„Mlčel jsem, protože jsem si usilovně představoval, jak byste se tvářily a mluvily, kdyby tam stáli v řadě všichni ti chlapi, kterým byste všechno tak ukázaly.“
Co myslíte, proč muži mlčí, když jsou ženy v drtivé většině? Je to ze strachu? Jak je to u vás, když se sejdete s kamarádkami? Také probíráte chyby svých mužů, druhů, kamarádů? Také si myslíte, že ženy v ženské společnosti mají hovory o problémech s muži „v popisu práce"? Jsme k tomu naprogramované? Proč na chlapy stále tolik brbláme, když je stejně máme rády?
22.8.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 35 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chlapi jedni mizerný. Chlapi všiví. Taky si občas na toho svého zabrbláte?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
honzik101: Kytu nemam, muze to byt kacena nebo kure ?
tak pokud něco...taK si to vyříkáme
abych šla někam pomlouvat muže? byla bych za blbku
brzy spolu budem 44let...+ doba před svatbou...
no děvčata, my jsme dost početná rodina a když vidím ty ostatní chlapy, tak jsem za toho svýho ráda, na každým najdu nějakou mouchu, proč bych s ním nemohla být
Není žena, která by párkrát do roka toho svého miláčka nechtěla zabít. Dámy nejlepší je zmražená kýta a než přijede policie, tak ji šoupnout do trouby a nabídnout jim.
2x - 3x do roka vyhlašuje moje kamarádka babinec na chalupě. Víkend kategoricky bez dětí a bez chlapů. Ona pozve svoje kamarádky, já svoje. Kdo má čas, přijede. Sedí se, kecá se, podle ročního období se chodí na zmrzlinu/houby/svařák. Platí pravidlo, že co se na chalupě řekne, to na chalupě zůstane. A můžete se tam vymluvit ze všechn problémů a frustrací. Hodně, hodně se mluví o chlapech. Je to velmi očistné.
A můj muž ví, že tím, že odjedu, on nasbírá plusové body, protože mi dojde, že to, co spolu řešíme, jsou v podstatě prkotiny.
Faktem ale je, že nálada je tam hodně rázná, ty mírumilovné ženské se změní v Amazonky. jednou se tam nedopatřením můj muž na chvilku nachomýtl a jen zíral 
Věřte, že je to velmi očistné...
.JPG){kind=avatar}
Já toho svého někdy pomlouvám, někdy chválím. Ono i to pomlouvání bývá vlastně skrytá pochvala. Když si třeba dělám legraci z toho, že si na kole narazil koleno, tak ho vlastně chválím, že i v šedesáti má fyzičku a chuť jezdit do práce denně 15 km tam a 15 a více zpátky, když to bere oklikou. Nebo když frflám, že mu to zazdění okna příliš trvá, tak přece říkám, že je fakt šikovný a dělá zednickou práci (a dobře), i když je projektant (ne stavební).
denda04: Plny souhlas. Mam ho moc rada, proto jsem si ho brala a jsem s nim pres 32 let. Obcas leze on na nervy s necim mne, obcas ja jemu, to je normalni zivot. Proto si myslim ze ten kluk v tomhle pribehu by si asi mel priste dat klapky na usi, nez neco pujde opravovat te manzelcine kamaradce (pokud vubec jeste nekdy pujde). Na jeho miste uz bych ji asi pomoc nenabidla.
Mam kamaradku, ktera sveho muze porad pomlouva a shazuje i v jeho pritomnosti. Moc mi to vadi, a tak jsem se ho nekdy zastala, protoze vim, ze takovy neni. Ona pak zacla rypat do mne, tak uz to proste neslysim (mam imaginarni sluchatka) Nerikam, ze nekdy kluci nejsou na zabiti, ale to je normalni.
Tu motorku jsme davali dohromady v kuchyni taky. Dokonce tatka s mym 
na stole nastartovali motor, aby zkusili, jestli to jde. (tatka uz nemohl chodit moc po schodech, ale sesadit motor pro ty dva "kluky" nebyl problem )
Znala jsem ženy, které tvrdily, že nemohou pomlouvat svého manžela, protože by tím přiznaly, že samy jsou... podivné, neboť si ho vzaly.
A když některé dámy chválily jejich protějšky, říkaly, že jim ho půjčí a samy uvidí jejich nedostatky a s radostí a rychle je vrátí do rodného hnizdečka. 
.gif)
Hanča: ono to bývá oboustrané...
.gif)
Monik: kamarádka ti sice nepomůže,ale děsně se ti uleví....po pravdě teda,manželovi já můžu říct všechno,i jeho nedostatky,stejně jako on mě,ale....prostě občas si postěžuju noooo bóóóže
.jpg)
Almega: Krásně napsáno..
no ráda bych viděla tu světici, které chlap nikdy nelezl na nervy, ale co nadělám, jednou jsem si ho vybrala, tak když to on vydrží se mnou, tak i já s ním
.jpg)
dadka: 
hezky napsáno 
Jsem ráda, že toho mojeho chlapa mám. Je hodný, pracovitý intelektuál, který na co sáhne, tak se mu to . Tedy mimo úklid a vaření. Je spolehlivý a hlavně...má mě rád. Nemyslete si, že mně někdy neleze pěkně na nervy, ale to já jemu určitě taky. Čím jsme starší, tím více jsme rádi, že jsme spolu.
To snad každá a myslím si, že oni na nás taky.Nedělám si žádné iluze. Jak oni, tak my nemáme někdy náladu a prostě protějšky štveme.
