Práce, povolání zaměstnání. Kolik jste jich vyzkoušeli?
Střední a starší generace, která byla za socialismu v produktivním věku, si jistě velice dobře pamatuje na občanské průkazy v podobě malé knížečky. Kromě poměrně podrobných osobních údajů o držiteli v nich bylo místo i na razítka od zaměstnavatele. To aby při případné kontrole bylo hned jasné, zda je dotyčný zaměstnán, nebo patří mezi tzv. příživníky. Tak byli označování ti, kteří nikde nepracovali.
Ale i když byl člověk zaměstnán, vyhráno neměl. Stačilo, že se v jeho občanském průkaze postupně nastřádalo hned několik různých zaměstnaneckých razítek a člověk – byť pracující – se rázem dostal do kategorie fluktuant. A to byla tehdy kategorie hanlivá. Takový fluktuant byl opovženíhodný, protože jeho časté střídání zaměstnavatele vypovídalo o nestálosti, nespolehlivosti a sklonech k flákání.
Není divu, že většina lidí setrvávala na jedné pracovní pozici celá léta, leckdy i celý produktivní život. Můj tatínek tak třeba pracoval v jednom podniku od svých 18 do 55 let a zcela jistě by to tam doklepal až do důchodu, kdyby se mezitím nezměnilo společenské klima, nenastalo rušení různých podniků a lidé neokusili, jaké to je, když se ocitnou „na dlažbě“. Ač to pro něj určitě nebylo lehké, vypořádal se s nastalou situací velice důstojně. Na „stará kolena“ se rekvalifikoval a posléze vyzkoušel několik pracovních míst, než konečně narazil na takové, které mu nejlépe vyhovovalo. Svým způsobem se tak stal fluktuantem.
V dnešní době se však již toto označení nepoužívá, protože měnit práci z jakýchkoli důvodů je považováno za zcela normální a přirozené. Doba je tvrdá, pracovní místa často nejistá. A lidé mají navíc potřebu zkoušet, hledat a hlavně se realizovat. Mnohým už nestačí chodit do práce jen pro to, aby mohli zaplatit své životní náklady, ale záleží jim na tom, aby práce, kterou vykonávají, je uspokojovala, bavila, aby při ní mohli rozvíjet své schopnosti.
Na druhou stranu je pravda, že v některých regionech je o dobrou, či spíše o jakoukoli práci, nouze. Tam pak lidé musejí dát přednost tomu, co je k mání, a na nějaké zdlouhavé hledání sama sebe nemají prostor. V některých zemích je zcela běžnou záležitostí tzv. stěhování za prací, u nás se tento jev zatím moc nerozšířil. Lidé se snaží hledat práci v místě svého bydliště, případně i trochu dál, ale s přijatelným spojením. Není už však výjimkou každodenní dojíždění třeba i 100 km.
Ztratit práci patří mezi nejstresovější okamžiky, které může člověk zažít. Stalo se vám, že jste se ocitli „na dlažbě“ a museli takto vzniklou situaci řešit? Jak jste to zvládali a jak dlouho vám trvalo, než se vám podařilo nové, odpovídající místo sehnat? Co všechno jste tomu museli obětovat? Kolik zaměstnání jste ve svém životě již vyzkoušeli?
25.10.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 48 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Práce, povolání zaměstnání. Kolik jste jich vyzkoušeli?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já jsem toho moc vyzkoušet nestihla. Byla jsem v jedné práci poměrně dlouho a pak jsme si s manželem založili vlastní offshore společnost https://www.ioffshore.cz/offshore-spolecnosti a daří se nám, takže nemám důvod se vracet do zaměstnání.
.gif)
Všude,kde jsem byla,mě to bavilo a obohatilo,nejen v kuchyni jednu dobu,mnohé sjem se přiučila a jsem za to ráda
Co mě však nebavilo,byl úklid,nevděčná to práce a ještě fyzicky náročná
.jpg)
Petruša: Taky knihovna UK? 
no...asi takhle
tady bývala fenomíénem věrnost
děd byl ve fabrice, otec byl, tak i já....
ve světě to je jinak...lidi střídají zaměstnání a tím dozrávají a učí a jsou ve střehu
co je lepší?
.jpg)
jinak už jsem tu v podobném tématu psala...táta dělal celý prac.život v jednom podniku (posledních pár let na jiném oddělení, kde se mu moc nelíbilo, jinak předtím i na stejném oddělení
Mamka v tom stejném podniku byla taky nějakých...nevím...myslím 22 let (předtím i pak teda měla i jiná zaměstnání)
já byla v první firmě 11měsíců a teď jsem v druhé necelých 9,5 roku, ale velikou většinu jsem byla na mateřské
Tygřík: nechodíš do práce se mnou?
.gif)
Merylko, můj tatínek byl taky celý život v jedné práci SIGMA - pumpy , to jsou lumpy....se říkávalo..........
a mě se v jedné práci ptali co mě vedlo k tomu být v jedné práci tolik roků ?....takový mladý "manager"....tak jsem mu řekla že " doba" mě k tomu vedla.....
46 let
3.obor
3.zaměstnavatel
3 mateřské dovolené
Slovo fluktuant ve mne do dneska vyvolava bolest bricha. Vzpominam si, jak jsme nekdy ve 3. tride probirali, kde pracuji rodice a co delali. No a moje mama asi nejak podezrele casto menila zamestnani a nase pani souzka vitezoslavne prohlasila - a maminka je fluktuant! Rekla to s takovym opovrzenim, ze se mi vsichni smali, jako by byla moje matka prostitutka...
. Jinac ja jsem profesionalni fluktuantka. Sice branze porad ta sama - marketing - ale tech zamestnavatelu uz bylo..
Pokud nepočítám brigády, tak jsem teď v druhé práci. První byla vlastně taky taková brigáda necelý rok, v té druhé jsem šest let.
Ale řeším teď velké dilema. U nás v práci je to teď nejisté a hrozí konec (tak 50:50 bych to viděla), cca na jaře. Ale teď jsem dostala šanci nastoupit jinam, ale je to zástup na mateřskou, kdežto v současné jsem na neurčito. Nástup do nové by byl od začátku roku, takže to ještě nebude jasné, zda přežijeme.
Zatím jen předčasně přemýšlím, raději být připravená na všechny varianty, není to jisté, že mě vezmou. Zatím nevím pracovní dobu (ale nejsem nijak limitovaná, takže to je ok ve všech případech) a plat. Tak vůbec nevím co dál, jestli bych, pokud mě vezmou, měla odejít do pro mě děsivě nového a dočasného na tři roky nebo to risknout a zůstat v současné, kde vlastně vše docela ok, ale taky bych mohla být brzo nezaměstnaná.
Ještě taky přemýšlím nad variantou jít do nového a pokusit se domluvit v současné částečný úvazek, ale to je dost risk - jsou tu dost konzervativní, mám i tak dost práce na plnou pracovní a taky hrozí, že na to kývnou s pak mě propustí s těmi jen částečnými platy, nemuseli by mi dát ty tři celé.
Budu ráda za názory, je to pro mě dost klíčové, tak jsem z toho děsně ve stresu. Jo, plus je ještě ta komlikace, že je tam skrz některé lidi propojení nové i staré práce, tak už i teď riskuju, že se to provalí a bude dusno.
Když nepočítám studentské brígády, tak jsem si vyzkoušela jedno zaměstnání a pak už práci , kterou budu dělat, dokud mě jen trochu uživí.
.jpg)
kat: náhodou dobrý
Nálepku nezaměstnané jsem měla po MD dva roky, nebyl to tedy žádný med- nesnášela jsem to žebrání o místo, x pohovorů, nikdy jsem pro nikoho nebyla dost dobrá, bud moc dětná, nebo málo atraktvní, nebo stará...hnus velebnosti. Nakonec mě zaměstanali u manžela v podniku- nejprve jen jako záskok, ted už nastálo. K tomu si dělám školu, protože s mým ekonomickým vzděláním prostě nejsem zaměstnatelná. U manžela dělám na recepci, pro někoho práce podřadná,ale je tam klid na učení Doufám, že po škole budu mít lepší vyhlídky na lepší místo, děti už taky budou odrostlejší. Navíc se vůbec nebráníme se odstěhovat z tohohle bohem zapomenutého kraje.
mé současné,, povolání´´je bezva, ale blbý věk a málo času. Důchodkyně
.jpeg)
Pentlička - 25.10.2012 12:05 - to je přesné
