Obyčejná lidská slušnost. Někdy to vypadá, že se někam vytratila.
Minulý týden jsem doprovázela maminku k zubaři. Byla objednaná na jedenáctou hodinu. V čekárně jsme sice seděly deset minut před termínem, ale bylo nám jasné, že budeme muset čekat. Chvilku jsme si povídaly, chvilku četly časopisy a nijak nás nezlobilo, ba ani nepřekvapilo, že musíme mít trochu trpělivosti.
První pozdvižení způsobil asi padesátiletý pán, který doprovázel svou manželku. Po pouhých deseti minutách čekání zaklepal na sestru a dosti hrubě na ni zaútočil. V rozčilení křičel víc rusky než česky. Sestřičky mi bylo líto, snažila se mu velmi klidně vysvětlit, že lékař nemůže vědět, co přesně na něho z pusy vykoukne za problém a jestli zákrok půjde hladce nebo ne, a proto jsou objednací časy jen orientační. Jenže pán křičel a křičel, až si hezky rusky vykřičel ošetření ve vedlejší ordinaci. Ten den tam lékař neordinoval, nýbrž se jen zastavil v úplně záležitosti.
Další dáma, pravděpodobně posílená hrubým chováním onoho muže, zašla ještě dál. Ve chvíli, kdy do ordinace vstupoval mladý muž, který byl na řadě před ní, zareagovala tak, že se doslova vecpala do ordinace s ním. Spílala lékaři, že ji vůbec nezajímá, koho bolí nebo nebolí zuby, protože ona měla být podle objednání na řadě už před dvaceti minutami. Ošetření se dožadovala tak, že se snažila mladíka z křesla vystrkat. Než mohl lékař jakkoli zakročit a odkázat dámu do patřičných mezí, mladý muž se sám zvedl a s úsměvem nevychovanou ženu sám pustil. Ona se kupodivu ani trochu nezastyděla, naopak spokojeně usedla do křesla místo něho. Ani nepoděkovala.
Nejhorší na tom bylo, že nikdo (včetně mě), nebyl schopen té dámě říci, aby se zklidnila.
Toho dne mé přesvědčení, že se slušností nejdál dojdu, vzalo zasvé. Pochopila jsem, že asi nikdy nedosáhnu žádných úlev, protože si je neumím vyřvat. Připadá mi smutné, že člověka, který trpělivě čeká, chová se slušně a nevyvolává konflikty, nakonec stejně „převálcuje“ nějaký nevycválaný uštěkanec.
Co myslíte, už slušnosti odzvonilo? Je faktem, že jen ti, kteří neustále útočí a křičí, dosáhnou všeho, co chtějí? Jací jste vy? Umíte pochopit, že u lékaře se zkrátka čeká, někdy třeba i kvůli vám? Jste trpěliví, nebo dokážete drze vlézt do ordinace, konsternovat lékaře a vyhodit z ní pacienta před vámi? Myslíte, že byste se s podobnými nevychovanci dokázali vypořádat?
2.11.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Obyčejná lidská slušnost. Někdy to vypadá, že se někam vytratila.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Kozoroh18: Možná - někteří se třeba boji. Někteří si myslí, že jim nemá cenu nic říkat, protože by si to stejně nepřiznali a někteří jim vyhoví - často jen z pohodlnosti, aby měli od nich pokoj.Nemyslím, že by se jich skutečně někdo bál - jsou většinou jen těmi malými psíky, co štěkají, ale kdyby mělo dojít ke skutečné konfrontaci, utečou ... ale štěkat budou i na tom útěku
mashanka - toto se ně líbí
...Skutečnost je ale bohužel taková, že svým chováním od sbe druhé odhánějí čím dál víc a skutečného přijetí a úcty ostatních, což je to, po čem ve skutečnosti vnitřně prahnou, se nikdy nedočkají - spíš většího a většího pohrdání.
zkušenost co mám já je i to, že se stává, že okolí se jim to bojí nějak dát najevo a stále jin přitakávají, bojí se aby se nestali terčem útoku.
Je faktem, že jen ti, kteří neustále útočí a křičí, dosáhnou všeho, co chtějí?
To si nemyslím. Jako jo, ono se to zdá, že bylo po jejich, ale skutečnost je taková, že tito lidé touží v první řadě po pocitu, že jsou akceptováni, že je okolí vnímá, bere, ...... asi mají v sobě nějaké hořko z doby, kdy ten pocit neměli, tak se naučili si vyřvat alespoň jeho náznaky - pro svoje uspokojení - aby mohli sami sobě nalhávat, že někde obstáli.
Skutečnost je ale bohužel taková, že svým chováním od sbe druhé odhánějí čím dál víc a skutečného přijetí a úcty ostatních, což je to, po čem ve skutečnosti vnitřně prahnou, se nikdy nedočkají - spíš většího a většího pohrdání.
Já, osobně, je spíš lituji - nikdy nebudou mít s ostatními ten pocit sounáležitosti, o který ten ubohý, opuštěný človíček v jejich nitru tolik stojí
.jpg)
kubikm: Petruša: taky tak a fakt to funguje úsměv nic nestojí a potěší
Já jsem teda od přírody "slušňák", ale když na to přijde, umím se pořádně ozvat, to mi problém nedělá. Naposled mě dost nemile překvapilo neuvěřitelně hulvátský chování od koho bych to zrovna nečekala - od učitelů.
Jela jsem vlakem ráno do práce a s námi hodně početná skupina puberťáků i s pedagogickým doprovodem, zřejmě někam na výlet. Učitelé (které jsem mimochodem nejdřív tipovala na pořádně nametené trampy) byli průvodčím slušně (to zdůrazňuji) požádáni, aby se mládež, rozesetá po celém několikavagonovém vlaku, přemístila tak, aby skupina byla co nejvíc pohromadě. Což je logické, když měli skupinovou jízdenku. Na to jeden z těch učitelů vstal a neuvěřitelně hulvátským způsobem poslal mladého průvodčího někam. Ten chvíli vzdoroval, ale pak odešel za jinou povinností a učitel si patřičně šplhnul u pubošů, kteří se řáchali na celý vlak. Ostatní cestující včetně mě nevěřícně zírali. Když se průvodčí vrátil, zkoušel to znova, ale tentokrát narazil ještě hůř, tak po chvíli svůj boj vzdal. Učitelé pak ještě na celý vlak hulvátsky nadávali, že by se za to nemusel stydět pověstný dlaždič. To už jsem fakt nevydržela s nervama, zvedla jsem oči od časopisu a na ty chlapy, kteří seděli jen několik sedadel přede mnou, jsem zařvala, jestli už by se laskavě mohli uklidnit a nechat toho tyjátru, že tady na to nikdo není zvědavej. Vysloužila jsem si úsměvy od cestujících (možná i od těch puberťáků) a pánové kupodivu zmlkli.
jarla: A kdyby ses na tu prodavačku usmála, stalo by se Ti něco? 
Ťapina - 2.11.2012 12:35
a co tak cestou na WC, to se nikdo nedomáhá rad
.
,,jéé, když vás vidí, mohla by jste.....´´
uječenou ,,babu´´ jsem zažila na Černém Mostě, brečela, ječela a vztekala se. Že chce tím autobusem odjet i když ji bylo vysvětlováno, že autobus je obsazem. Řvala čím dál víc a pomalu začínala dupat jak malej spratek.
Ona si to místo vyřvala.
Ťapina: tos napsala velmi nezne. Ja radej ani nebudu nic psat.
.jpg)
kubikm: já zrovna tak
catcat: já tedy se na prodavačky culím i pokecáme...poprosím, poděkuju...to nic nestojí...
Ťapina: 
náš vet tam má z čekárny kouli...taky měl špatně zkušenosti...
jarla: a usmíváte se vy na ty prodavačky? Na mě se docela uculují, ba i pár vlídných slov spolu pohovoříme On ten úsměv nic nestojí kohokoliv
u lékaře jsem naštěstí na výše/níže popsané nenarazila,ale jako perličku přidám:chodím do jednoho malého obchodu,kde mají na tácku kam se pokládají peníze nápis:Úsměv potěší a nic nestojí. v životě jsem tam neviděla prodavačku,která by se usmála,jsou stále zamračené,to asi my zákazníci se máme smát na prodavačky,nebo já nevím
Jinak teda jsem byla driv takovy ten pitomecek, co si nechal skakat po hlave od kazdeho. Zivot me ale naucil, takze uz se nebojim ozvat, kdyz je nekdo neurvaly at je to kdokoli a kdekoli. A od te doby, co mam male deti, tak to uz si vubec neberu servitky. Nehodlam jim dat do zivota vzor, ze hrubounum se ustupuje a ze si to maji nechat libit, tak se jim snazim jit prikladem 
Samozrejme ve vsi slusnosti 
Naposledy jsme mela debatu s tchyni, kdyz do me blbe rypala pred detmi.
Tak jsem se ji slusne zeptala, jestli ji opravdu pripadaji vhodne takove poznamky pred detmi. No, kroutila se jak had, na otazku ani neodpovedela, o omluve bych si od ni nekdy mohla nechat tak akorat zdat. Nakonec to cele otocila a prohlasila, ze se snazi nepriznive aspekty vseobecne prevadet v legraci. To, ze se tam zadny nepriznivy aspekt v tu chvili nevyskytoval ji jaksi uniklo. No, beru to tak, ze je to jeden z mych ucitelu sebepoznani, sebeovladani a prace na sobe sama
