Naše babičky uměly šetřit a my se to dnes učíme podle nich. Jste na tom také tak?
.jpg)
„Nesplachuj, já půjdu hned po tobě!“ Tak tuhle větu jsem před pár lety zaslechla ve filmu Pupendo a okamžitě se mi vybavila vzpomínka na mé dětství. I u nás se praktikoval tento způsob šetření vodou, i když ho rodiče aplikovali pouze jednostranně: Tedy když šel na toaletu některý z nich po nás, dětech. Opačně to nevyžadovali. Když o tom tak přemýšlím, možná se svou potřebou vždy čekali na chvíli, kdy některé jejich dítko odskotačí na záchod, jen aby se jim podařilo ušetřit jednu naplněnou nádržku.
Já sama jsem tento model do své rodiny nepřevzala. Zatímco v dětství mi to nijak nepřišlo, v dospělosti mi tento postup přece jenom připadal poněkud nechutný.
Jenže dřívější generace, zocelené prožitou válkou a lístkovým přídělovým systémem v padesátých letech, braly úsporné nakládání s čímkoli jako naprosto přirozenou součást života. Například moje babička.
Narodila se ještě před první světovou válkou, jako dítě prožila hladové válečné roky, následně hospodářskou krizi, druhou světovou a již zmíněný přídělový systém. Šetření v sobě tedy měla hluboko zakořeněné. A pevně se ho držela i v době, kdy již dávno nemusela přesně rozpočítávat každé zrnko čočky.
Musím uznat, že v úspornosti byla skutečný mistr a i z mála dokázala vykouzlit nemožné. Z jednoho kuřete například nakrmila čtyři lidi po dobu tří dnů: Odřízla prsíčka, ty ještě rozpůlila a tímto způsobem vykouzlila čtyři řízky k bramborové kaši. Stehýnka rovněž přepůlila a rázem měla čtyři masové porce ke knedlíkům a zelí. Ze skeletu uvařila polévku, respektive použila jen vývar se zeleninou a přidala kapání, z masa pak uvařila kuřecí zeleninové rizoto.
Nebo koupání. To byla vždycky akce na půlku dne. Do kuchyně postavila starou plechovou vanu, ohřála hrnce vody a do půlky ji naplnila. Jako nejmladší jsem měla privilegium vykoupat se jako první. Po mně šel brácha, po něm babička a nakonec se vyráchal děda. V závěru voda posloužila na namočení špinavého prádla, které se nashromáždilo za celý týden.
Když o tom tak přemýšlím, napadá mne, že se situace začíná pomalu opakovat. Dnes sice máme spoustu vymožeností a žijeme na úrovni, o které by se našim babičkám ani nezdálo, ale čím dál více rodin si může o nějakém blahobytu nechat jen zdát. Na bezuzdné rozhazování má málokdo, a tak se i my učíme šetřit po vzoru našich babiček a prababiček. Já jsem po té své například převzala to porcování kuřete. Zatímco dříve jsem ho prostě šoupla celé do trouby, dnes nám poskytne obživu na několik dnů.
Šetření vodou způsobem „nevypouštěj to, já půjdu po tobě“ jsme u nás sice nezavedli, ale přistihla jsem se, že již si ve sprše neužívám dlouhé slastné minuty, ale očistný proces jsem zkrátila na čistou účelovost. Namočím, namydlím, spláchnu…
Jak jste na tom vy? Také vás nouze naučila, nebo zrovna učí, housti? Začínáte se chovat úsporněji a šetříte i v oblastech, kde jste dříve nemuseli? Nakupujete levnější potraviny a další zboží? Máte nějaké své osvědčené úsporné metody? Podělte se o ně s ostatními. Možná se nám budou hodit.
9.11.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 84 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Naše babičky uměly šetřit a my se to dnes učíme podle nich. Jste na tom také tak?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mám to hodně podobné. Moje máma byla přesně taková, že se snažila ušetřit co šlo a já to částečně mám po ní. Manžel si ze mě dřív dělal srandu, že šetřím i na zbytečných věcech, ale já si myslím, že je dobré toto umět. Lepší než kdybych byla opačný extrém a utratila všechno do poslední koruny. Ráda třeba objednávám přes internet a tam šetřím pomocí slevových kuponů, viz https://slevovykupon.net/
Já se snažím také šetřit. Ne, že bychom na tom byly s penězi nějak špatně, ale přijde mi zbytečné utrácet za blbosti, jako je například značkové oblečení. Oblečení nakupuji v second handu https://www.onlinesekac.cz/second-hand-damske-topy-tilka-body/c-17 a jsem na to pyšná. Pokaždé mám radost, jaké pěkné kousky se mi tam podaří ulovit :-) .
.jpg)
mně naučil šetřit můj bývalý..když jsem po škole našla první práci, můj výdělek byl 7tis čistého, zaplatila jsem nájem a zbylo mi už jen na měsíční jízdenku do práce a asi pětistovka k tomu..můj "milý" mi tehdy přestal dávat na nájem a na jídlo a všechno propil a proházel do automatů(vydržela jsem to z čisté naivity asi půl roku a pak ho vykopla), takže jsem s tou pětistovkou žila celý měsíc.jen rohlíky, či chleba a hořčice.občas jsem si koupila máslo.v té době jsem pochopila hodnotu peněz.je to už 8 let a byla to cenná zkušenost.
Kozoroh18: přesně takhle to dělám při mytí nádobí taky. Sice doma mám myčku, ale když ho myju ručně třebas na chalupě.
mashanka: s tím teplem to mám taky tak
.jpg)
kopiím 2 kuřata jak jsou v akci !chlazená) vykostím ,prsa na čínu ,čtvrtky nohy na pečení,a skelety na polévku je to OK
.jpg)
S tím kuřetem to mám stejně - ale ne z nouze - zatím, naštěstí - prostě to mám v sobě - nebo třeba květák -z jednoho velkého udělám hrnec polévky, mozeček a pár růžiček obalím - a taky jídlo na tři dny ...
Copak, ušetřit na jídle, to se dá, když člověk přemýšlí - horší je to s inkasem - mám ráda teplo a co se nemůžu naučit, víc se doma oblékat a méně topit - necítím se doma - pohodlně, když jsem moc oblečená - cítím se jakoby pořád na odchodu.
No, tak to beru tak, že až bude ještě hůř, mám ještě rezervu, kde ušetřit - prostě se to naučím
Jagea - babička měla určitě pěknou pleť
já chodím a zhasínám
Na koupání u babičky (ročník 1904) v neckách v kuchyni pamatuji z dětství dobře. Vždycky mi říkala: "Ne, aby ses do vody vyčůrala, já se budu koupat po tobě."
(a já, mrcha, jsem se vyčůrala, ale nepřiznala)
Co se týče nějakého šetření dnes, nijak v něm nevynikám. Voda má měřák pro celý barák a za elektřinu stále doplácím. A potraviny? Spoustu jich neplánovaně dostanou psi...
v létě si meju ruce a z čeho jde voda po opláchnutí použít na zalévání chytám do kýble.
když meju nádobí v zavřeném dřezu začínám od skleniček a tím jak nádobí oplachuji horkou vodou tak voda ve dřezu přibývá, nemám pocit, že by to bylo špatně. V myčce se točí také nejdříve špinavá voda a pak se oplachuje.
Když koupím kuře 1.20 a více tak umím také rozorcovat na řízky, stehna a polévku a rizoto. Nebo vykostím, prsa na řízky, udělám roládu a skelet kolévka.
Nebudete tomu verit, ale tady v Irsku se za vodu neplati, ani za studenou! Vloni sice prisla vlada s tim, ze zacnou montovat merice, ale kde nic tu nic, diky bohu....
Verera: taky si myslím. Já se naučila vodou šetřit hodně. Do dřezu jsem dala plechový škopek, v něm v jaru myju nádobí (odmývám, takže nikdy nemám moc), pak pod pramínkem studené oplachuju a zachycenou vodu slévám do vedle stojícího kyblíku. Používáme na splachování. Když si myju hlavu, zásadně nad kýblem. Tím vytřu podlahu. Atd. Jde jen o zvyk.
loupák: V Globuse je na jejich sáčkách napsáno stoprocentně rozložitelný. Nějak jsem na to zapomněla, zabalila jsem do nich nějaké nepoužívané věci a dala do sklepa, to jsem se divila, co mi to tam lítá za vločky!
Já se to učit nemusím, já to umím, právě díky mé babičce, která byla ročník 1900 a musela umět vyjít s tím, co měla. Za války chovala krmné husy, aby byl omastek i maso. Ano, z dnešního hlediska to je týrání zvířat, ale co měli dělat? Kačeny chovala ve vyřazené kadibudce v zahradě. Z peří, které se dralo, zůstávaly tvrdé stonky a ani ty se nevyhazovaly. Daly se do sedáku na kuchyňské židle, když zbyly, i do větších polštářů. Jeden si pamatuju, byl docela příjeně tvrdý, pod záda při sezení, a říkalo se mu "ostenčica".
.gif)
Kadla:
