Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Já musím říct, že jsem mnohem klidnější a už nemám tak velký strach o svého pejska od doby, co jsem mu pořídila lokátor https://www.armodd.cz/armodd-itag-cerny-bez-loga -airtag-alternativa -s-podporou-apple-find-my -najit/ JE to parádní věc, která nestojí moc, ale přinese neskutečný klid a jistotu.

Já mám se svým psem spoustu historek. Je se mnou už 5 let a myslím si, že už mě nedokáže ničím překvapit, ale dokáže. Ne vždycky příjemně, ale je to můj miláček, takže mu vždycky všechno odpustím. Ráda mu kupuju pamlsky z https://www.hladovypes.com/pamlsky_pro_psy/ a dávám mu je docela hodně, takže máme velkou spotřebu :-) .

Jestli milujete svého psa stejně jako já, tak mohu poradit podívat se na GPS lokátor pro psa https://www.smartomat.cz/smartomat-gps-lokator-pro-psy-a-kocky-smt02/ Dokáže psa rychle najít v případě, že by se pes někde zapomněl nebo zaběhnul.

Luciš:

Popravdě řečeno,mám svého prvního a vím že i posledního psaco si můjpořídil velkého svéhomusí muj být s námi doma,a je to samý chlup,celý roka jak přibývají roky,sem tam např,nějaká ta migréna,i několik dnů trvajícíuž na něj nemám trpělivost,takže-nikdy více dalšíhonavíc jak se hnu od něho,kvílí,ječí a brečí,už na to nemám nervy,dítě se vyvíjí,a osamostatní,ale o psa musíte pořád pečovat se vším všudyje to útulkář"tak se asi více bojíVypadá skoro takto

můj je můj miláček

monja -

to je dnes třeba

tak já po naší psici (nebo ona po mě) rozhodně nejsem, ona je děsná posera, venčení je očistec. V pohodě by bylo kdyby jsme nikdy nikoho nepotkaly, nic nešustilo, nikde nic nebouchalo ap.

Mám dva psy, každý je povahově úplně jiný - tak sotva z toho mohu usuzovat, jaká jsem...

Měla jsem dva psy a oba byli neposlušní až drzí .... co to o mně asi vypovídá ...???

Psa jsem si v mládí užila dost,jediná jsem ho nechtěla,ale ostatní sourozenci ano- a pak jsem se nemohla dívat na to,jak na něj kašlou a chodila jsem všude se psem.Byl to velký zrzavý dlouhosrstý jezevčík,neposlušný,ale krásný.Nesnášel děti,bohužel si ho mnoho dětí chtělo hladit,ale nedovolila jsem to,on byl trochu zákeřný.A vrhal se na cizí psy,utíkal za fenama,třeba pár dní byl pryč a my ho hledali po celém městě,až pak nám lidi řekli,kde ho viděli...Dožil se 14 let.Na vysvětlení,proč jsme si ho nevychobali:dostali jsme ho jako dospělého psa,nalezence.Nyní mám raději kočky a k tomu se ňuňám s králičkou,to mi stačí...

Jednou byl u nás ve firmě na návštěvě pán ze spediční firmy. Řekl, že mám smutné oči Já nevěděla, co říct, tak jsem prohodila, že mám doma dlouho kokršpanělku a nikdo už neví, jestli mám ten depresivní výraz já po ní nebo ona po mně. Pán zapřemýšlel a řekl, že má doma retrívra, ale neví co po něm má, asi vrtění ocasem byla jsem rudá až za ušima

Pentlička: jo je pravda, že když má člověk štěně, že ho zastaví hodně lidí :o))) Nejsem ráda středem pozornosti a tohle bylo něco na mě :o)) Ale do dneška mě lidi zastavujou a chtějí si ho pohladit

Dcera má fenečku a když ji někdy hlídám, tak se vždycky s nějakým pejskařem seznámím a pokecáme. Nejvíc známých jsem měla, když jsem s ní chodila ven jako se štěňátkem- byla tak roztomilá a plyšová, že se často zastavili i nepejskaři. Když jdu na procházku sama, neosloví mě nikdo, ale s ní na každé procházce, stačí, že se pejsci jdou očuchat a už to je. Těším se, že až budu v důchodu, pořídím si taky pejska a pak budu mít plno známých

orinka: hmmm zajimava uvaha...ze bych byla dlouha a stihla jako nás jezevcik teda rici nemuzu, ale urcite jsem tak rozezraná