Mezi mlýnskými kameny. Manžel versus tatínek.
.jpg)
Mám problém. Jsme ve sporu s manželem ohledně trávení Štědrého večera. Bohužel, v létě mi zemřela maminka. Měla rakovinu, odešla mladá, bylo jí teprve pětapadesát. Ještě to hodně bolí. Hlavně tatínek to velmi těžce nese, měli se s maminkou moc rádi, od její smrti je doslova jako tělo bez duše.
Já jsem jediná dcera, nemám žádné sourozence. Jsem vdaná, momentálně na mateřské s tříletým synem. Po maminčině smrti se na mne a na Petříka tatínek hodně upnul, cítím, že nás velmi potřebuje. Snažím se ho často navštěvovat, aby se trochu rozptýlil.
Velký problém je však ve vztahu mezi ním a mým manželem. Ti dva se, mírně řečeno, zrovna nemusejí. Táta mého muže nesnáší, od začátku, co jsem s ním chodila, byl vůči němu přezíravý a arogantní. Představoval si pro mne, jako pro svou jedinou dceru, někoho lepšího. Nejlépe vysokoškoláka, finančně zajištěného, budujícího si důležité postavení.
Můj manžel je ale jiný. Je vyučený truhlář, moc šikovný. S kamarádem si založili firmu a docela dobře prosperují. Sice se nemámě nějak nadstandardně dobře, ale žijeme slušně. Svého muže mám ráda, vážím si ho. Je skvělý partner, výborný otec. Samozřejmě, že chování mého otce špatně snášel, ale oba dva jsme doufali, že se to časem srovná a tatínek přijde na to, že víc než tituly a statisíce na kontě je důležitý charakter. Nestalo se tak. Svého času jsem s tátou nemluvila ani já, jak moc mne mrzelo jeho chování k muži, kterého miluji. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsem rodiče navštěvovala sama se synem a manžel k nim nejezdil.
Jenže teď se situace změnila. Budou první Vánoce bez maminky, tatínek o nich hodně mluví a má strach zůstat sám. Dokonce překonal svou hrdost a zeptal se mne, jestli by mohl být na Štědrý večer u nás. Okamžitě mi bylo jasné, že je úplně na dně.
Řekla jsem to manželovi a on se postavil rázně proti. Řekl mi, ať se nezlobím, že mne chápe, že chápe i otce, jak je pro něj těžké zůstat na Vánoce sám, ale on je chce prožít v klidu. Což by v přítomnosti mého táty nepřipadalo v úvahu. Docela dlouho jsme o tom povídali, musím říct, že jeho postoji rozumím. Celé roky nebyl pro svého tchána dost dobrý, užil si od něj spoustu urážek, despektu a pohrdání a najednou, když je mu ouvej, by ho měl přijmout s otevřenou náručí.
Je mi z toho docela špatně. Mám je ráda oba, tatínka i manžela. I když jsem se na tátu vždycky zlobila za to, jak se chová k mému muži, pořád je to můj otec. A teď je v těžké situaci. Neumím si představit, že ho nechám na Štědrý večer samotného a sama si budu užívat krásné Vánoce s manželem a synkem. Jenže pozvat ho proti vůli mého muže nemůžu.
Je to opravdu nepříjemná a hlavně hodně bolavá situace. Vůbec nevím, jak se mám zachovat, kdybychom neměli tříletého chlapečka, tak bych ty letošní Vánoce snad radši zrušila.
Setkala se některá z vás s podobně vyhrocenými vztahy v rodině? Myslíte, že je možné to nějak napravit a urovnat? Aby se ti dva nějak usmířili a začali spolu komunikovat?
20.11.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mezi mlýnskými kameny. Manžel versus tatínek.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pavlo jsem na tom podobne.Memu priteli zemrel v lete otec a jeho mamka nevi jak prezije vanoce.Takze pritel bude travit vanoce s matkou a ja se svym 21 letym synem.U vas je to slozitejsi.Na miste tveho manzela bych nedokazala odpustit.
Pavlo jsem na tom podobne.Memu priteli zemrel v lete otec a jeho mamka nevi jak prezije vanoce.Takze pritel bude travit vanoce s matkou a ja se svym 21 letym synem.U vas je to slozitejsi.Na miste tveho manzela bych nedokazala odpustit.
.jpg)
jedvatazmyje: 
Tatínek má samozřejmě ve všem úplnou pravdu.
Vybrala sis špatně a jednou na to ošklivě dojedeš. Tvůj manžel je sobecký idiot a už teď tě ovlivňuje víc, než je zdrávo. Neskousnout jednou za rok na pár hodin návštěvu otce, je hnusné.
.JPG){kind=avatar}
rychlonožka: Dokud tchán žil, trávili on a tchyně u nás každý Štědrý den a my pak chodili k nim na krůtu na Boží hod. Vyhovovalo nám to všem. Když tchán zemřel, došlo k roztržce mezi manželem a jeho matkou, a tak začala na Vánoce jezdit ke své dceři. Ty první Vánoce to bylo velmi nezvyklé a dětem chyběli, pak jsme si zvykli. I tak bych ji klidně letos na svátky pozvala, protože je mi vždycky smutno, že moje maminka je sama (nechce se jí cestovat). Letos k nám na Štědrý den přijede nejen dcera a syn, ale i dceřin přítel. Dcera si představuje, že až bude mít děti, budeme jezdit na Vánoce k nim 
.
Od zetě by bylo velkorysé, kdyby tchána pozval. Ale nevíme, jak moc hrubě ho opakovaně napadl a jakou povahu ti dva mají. Jestli ale mají Pavlu rádi, mohli by se oba chovat civilizovaně a udělat jí radost.
Ještě musím dodat,že bych si sama raději jazyk ukousla,než říct jakýmkoli příbuzným, že k nim chci přijít. Je pravda, že mě děti zvou a že vždy říkám, máte právo na svůj Štědrý večer a já tam nechci být navíc. Asi jim je to blbé, když jsem teď v jednom domě. Ale fakt bych to pochopila. Je to jen pár hodin. Moje matka je ve stejné situaci - taky ji vždy sourozenci zvou, taky říká, klidně budu doma v klidu u pohádek. Obě víme, jaké to je být ulítaná ze svátků kolem rodiny a obě jsme léta měly na svátky prarodiče svých dětí, takže v tomto ohledu jsme obě rozumné, jedna vdova, druhá rozvedená, nyní, když žijeme obě samy. Vidět se, proč ne, ale nacpat se někam, to ne. Fakt je, že s ovdovělým tatínkem zakladatelky vlákna mám účast a soucit a být Pavlou, manžel by na mě viděl celý den smutnou a němou výčitku, že jsem mohla udělat dobrý skutek a díky němu je jeden člověk sám. Rvalo by mi srdce, kdybych věděla, že ten táta chtěl být se mnou. A skutečně bych to vyřešila tím, že bych 25.ráno bez emocí a výčitek k tomu tátovi jela s dítětem na celý den a noc a 26.se vrátila po obědě domů. Manželovi i tátovi bych v klidu řekla, že takto to budu dělat, dokud otec bude živ. Věř mi, Pavlo, pokud to uděláš v klidu, že ty dva o svoji přítomnost rozdělíš, příští rok to bude bez problémů. Buďto si zvyknou, nebo manžel změkne. Ale musí on sám. Nenuť ho.
Komu někdy umírala milovaná bytost na rakovinu, ten si prošel očistcem. Je jen logické, že se snaží přimknout k jedinému člověku na světě, který mu ještě zůstal, a tou je Pavla. Možná mu připomíná zamřelou manželku, ale hlavně jsou to společné vzpomínky a smutek, které je k sobě vážou.
Od léta uběhla moc krátká doba, aby se Pavlin otec dokázal naučit znovu žít, sám.
Považovala bych za necitelnost, nechat ho o Vánocích samotného. Ať už se dříve choval jakkoli, k dceři a vnukovi byl vždycky vstřícný.
Pavlo, ještě o tom popřemýšlej. Stáří a samota je moc zlá.
Stanik: PEGG: je nás tady málo s názorem, že bychom otce samotného nenechaly, ale opravdu si upřímně neumím představit, že bych ho nechala samotného (já už tatínka sice nemám a proto je to pro mě asi i víc nepředstavitelné) 
PEGG: presne 
.jpeg)
Myslím, že tatínek dostal lekci od života a že by se tvůj muž mohl povznést nad celou situaci a ukázat, že je lepší člověk než tvůj otec. nemusí mu odpouštět, ale neumím si představit, že nechám svého tátu o vánocích samotného, puklo by mi srdce. Takže pokud tě má tvůj muž rád, tak si návštěvu otce přej jako vánoční dárek. Chápu jeho důvody, ale měl by si uvědomit, že víc než otce, trestá tebe a že ty budeš ta,co bude mít zkažené vánoce, plné strachu o tátu.
Hodně sil a ať to dobře dopadne
no tedy... stala bych si za svym.. chlapi se muzou ignorovcat, ale vlastniho tatu bych samotneho nenechala, i kdyby se manzel na hlavu stavel, Navic v tak tezke zivotni situaci, ze se manzel nestydi. Snad by aspon v tomhle priprade mohl udelat vyjimku.
co omluva z tatínkovi strany ? osobně , před svátky ?
Možná bych zkusila manžela poprosit, zda by nevydržel alespoň večeři a
rozbalení dárků malého ( že by tatínek došel až k večeru a nebyl tam celý den )
Jinak jsem na straně tvého manžela. Mám něco podobného s tchýní, zatím má ještě manžela na živu. Jenže jsem v tomto směru hrozná, vím, že omluva z její strany jí nebude nic platná ......
.jpg)
mna by skor zaujmalo co ho primelo k tomu aby s nami travil vianoce ci len ten pocit samoty...akceptujem ze s mojim muzom sa nemusi ale to nema nikoho kam by zasiel ked ma cely zivot vyhrady proti mojmu muzovi...nema brata sestru nikoho?ak by sa nepokusil otec sam napravit svoje chyby a sam sa dohodnut z manzelom....tak by som ho asi nehala rozijmat sameho a prisla na navstevu az 25 napriklad ...rodina je na prvom mieste ....on si to pokazil trochu sam sameho by som ho nehala bud sa pokusi napravit alebo nie...ale nenehala by som si hrat na city....ked on hral na city tvojmu manzelovi vtedy nic nepocitoval???preco by manzel mal teraz brat ohlad na neho?
Muzik ma pravo se zlobit, tata asi dostal lekci zivota - verim, ze setkani se "zubatou" ho zmenilo, prehodnotil zivotni hodnoty...Vanoce jsou svatky duchovni, meli bysme se snazit byt aspon tech par dnu lepsi...Promluv s manzelem s tatou a udelejte si krasne Vanoce bez sporu...
.gif)
Asi bych řekla tatínkovi, že pokud chce být u vás, musí se zeptat Tvého manžela....myslím, že by si to při té příležitosti pánové mohli vyříkat a netrápit důležitou ženu svého života 
