Letadla a létání. Bojíte se?
Když jsem byla malá holka, měla jsem jeden velký – tehdy nesplnitelný – sen. Letět letadlem. S hlavou zvrácenou dozadu jsem sledovala bílé čáry na obloze a představovala si, jaké asi je ocitnout se v oblacích... Rozhodně to musí být nádhera.
Od mého létavého snění mne neodradily ani katastrofické historky těch šťastnějších, kteří mi barvitě líčili houpání žaludku s následným použitím pytlíku, šílené turbulence a pro zpestření občas přihodili i téměř tragickou epizodu, kdy je od jisté smrti dělil pouhopouhý vlásek.
Na mě si nepřišli. Kdepak, aby mne něco takového vystrašilo. Po létajícím zážitku jsem velmi toužila a ve svých snech jsem se viděla, jak usedám do pohodlného křesla a půvabná letuška mi před startem dá zadarmo bonbon.
Jo, dětské sny bývají krásné a naivní. Možná právě to je na nich tak hezké. Ty nenaplněné touhy a nekonečné snění... Některé se nám vyplní, jiné zůstanou navždy uchovány v paměti jako vzpomínka na dětství.
Mně se sen o létání splnil až v době hluboké dospělosti. Už jsem byla matkou dvou dospělých dcer, když se mi naskytla příležitost splnit si hned dva z dávných snů: letět letadlem a navštívit Egypt.
A tak jsem společně s kamarádkou jednoho pozdního večera usedala do Boeningu 737, jenž měl namířeno právě do země pyramid... Pravda, turistické letadlo zdaleka nesplňovalo mou představu zažitou z dětství. Místa k sezení měla do pohodlného a prostorného křesla hodně daleko. Dokonce ani bonbon jsme před startem nedostali. Nic z toho mi však nevadilo. Srdce mi bušilo napjatým očekáváním jako na poplach...
A pak to přišlo. Letoun naroloval na startovní dráhu, nabral rychlost a fžííííííí... už jsme se odlepovali od země. Nádhera. Sledovala jsem vzdalující se pozemská světla a bylo mi skvěle.
Kamarádka letěla rovněž poprvé, a tak jsme tyto neopakovatelné pocity sdílely společně. Užaslýma očima jsme se z bezprostřední blízkosti dívaly do nočního nebe a nemohly se toho nabažit.
Pak naše pozornost utkvěla na jednom jediném světelném bodě. Měsíc zářil jako o život a my jej okouzleně pozorovaly.
„Podívej se na ten Měsíc. To je nádhera.“
„Jak svítí, viď? Úžasné.“
Z té krásy jsme málem i slzičku zamáčkly. Asi po hodině jsme s k Měsíci vrátily znovu.
„To je zajímavé, jak se nás drží, viď? Letíme a ten Měsíc je pořád na stejném místě.“
Ani jedna z nás nebyla nijak zvlášť zdatná ve fyzice, a tak jsme začaly z hlubin svých školních znalostí tahat poznatky o pohybu těles a složitě jsme rozváděly točící se zeměkouli, měsíc, letící letadlo... Nemohly jsme se dobrat žádného vysvětlení, jak je možné, že jsme přeletěly půl Evropy, a ta zářivá koule je stále na stejném místě.
Z vědeckých úvah nás vyrušil pán, sedící před námi. Nepodezírám jej, že nás poslouchal záměrně, spíš rozhovor jen slyšel. Patrně už to nemohl vydržet a rozhodl se, že ukončí naše trápení. Otočil se a suše konstatoval: „Promiňte, dámy, že se vám pletu do rozhovoru. Ale to, co vidíte, není Měsíc, to je světlo na křídle.“
Bum. Jako dvě způsobné blbky jsme mu poděkovaly a nasadily provinilé výrazy vyjadřující: „Jsme obě dvě úplně pitomé, co?“
Musím nicméně říci, že ani nepohodlné sedačky a stísněný prostor, ani absence „bonbonů zdarma“ a ani tato poněkud trapná histroka mě od létání neodradily. Ode té doby jsem letěla ještě několikrát a pokaždé jsem při usedání do letadla a následném startu měla výraz užaslého dítěte...
Co vy a létání? Užíváte si to, nebo se bojíte? Zažili jste někdy při letu vypjatou situaci?
28.11.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 89 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Letadla a létání. Bojíte se?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Také se bojím létání. Vážně nemám ráda výšky... Ale pomáhám si několika "zásadami" a to těmi, co jsou zde: http://www.zaparkujteuletiste.cz/vybrat-nejbezpecnejsi-mista-letadle
Nějak mě to duševně ujišťuje, že jsem udělala maximum pro svoji "záchranu"
:))
.gif)
Mě by do letadla nikdo nedostal. Proto neznám svět. Ale já jsem stejně nejraději doma.
Kozoroh18: To je beza 
Speedy: Jo ja tomu rikam litajici skolni autobus (20 sedadel je tak akorat maly bus) 
Gorawen: Jednou jsem si takhle v tom malem s chlapkem co sedel pres ulicku delala legraci. Koukam z okna na vrtuli, pak na nej a on na to Jo jeste se toci a co ta tvoje? Tak jsme to "kontrolovali" celou cestu 1 hodinu, lidi za nama asi sileli 
Navic je videt do kabiny pilotu, nemaji tam dvere, tak je videt jak jdou skrz letovy plan (blok papiru) je to protokol, ktery musi projit pri kazdem letu. Tak jsem rikala kolegyni, jee on ten pilot asi leti poprve, ze mu ten druhy chlapek napovida. No nemluvila se mnou celou cestu a pro mne to byla hodina klidu a pohody, protoze jinak pokazde mlela ze urcite spadneme. Tyhle kratke streky jsou bezva ze je lip videt, leti se niz nez s velikym letadlem, tak za hezkeho pocasi clovek ma vlastne vyhlidkovy let zdarma.
TULI:Helikopteru bych taky rada jednou zkusila. Leteli jsme letos na jare s malou cessnou nad Rynem a bylo to bajecne. Dost to s nami hazelo, pilot mel povidat kde jsme, ale nejak na to nemel cas, musel se soustredit na litani a kamoska co nezavre pusu na dyl nez na 5 minut byla zticha celou dobu Myslela jsem si, ze mi nejdou sluchatka. Jenom si priste nedam pred vzletem pivo. Skoro 20 minut jsem se musela soustredit na muj mocovy mechyr. A kdyz clovek vidi dole tolik krasnych lesu, kde by mohl do krovicka a hned by bylo lip.....
TULI - to je skvělá zpráva, všech 29 lidí přežilo
no a je to tu ....
Letadlo se zřítilo do Indického oceánu, všichni lidé na palubě přežili
http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/286128-letadlo-se-zritilo-do-indickeho-oceanu-vsichni-lide-na-palube-prezili.html
letani se nebojim, rada bych se proletela i v helikoptere ....
ale neco je 2 hodky letu ..a neco treba 15. hod letu - to uz musi byt nuda !!!
Ja jsem asi cvok, ale litat bych se chtela naucit - maly letadla...Velky letadla, dlouhy lety to mi prijde trosku nuda jako cestujici...Dlouhy, dlouhy, nudny...Koukat na mraky je hezky, ale v noci jenom tma...Strach mam, ale tak nejak si ho nepripoustim napr. jidlo zkazene nejaka bakterie popr. nahla zmena pocasi, nekdy rikaji, ze piloti moc nespi, jindy ze litaji vraky moc se nedava do oprav...
V kazdem pripade se usetri hodne casu...
.gif)
YXH: ta nase mala vnitrostatni letadelka nazyvam krabici s kridly. Nedavno jsem sedela zrovna vedle vrtule a motor placama az jakoby vynechaval, sice jsem nejecela, ale hruzou mi staly vsechny chlupy na hlave.
Pro mě bylo utrpení i jet trajektem do Řecka (z Itálie).Celo dobu jsem seděla na palubě,v batohu velký nafukovací kruh .Obhlídla jsem, kde mají záchranné vesty a tak, a jen jsem se těšila,kdy už budeme v přístavu...Rodina se mi posmívala,ale když pak v té době nějak se potopilo pár lodí,i trajekt,tak bylo po posmívání.Já jsem nejraději doma nebo na chalupě,vůbec tady u nás v ČR,máme to tu nejhezčí a zelené,domluvím se a vůbec...
Když jsem se vracela z dovolené, seděli poblíž vtipálkové s dětma na klíně. Co se navzájem vybízeli, k zavázání bot, až spadnem, aby je neztratili..... já jsem musela hrát všema barvama.
Obdivuji všechny co rádi lítají i kdaž je to nejbezpečnější doprava.
Dnes mě známá líčila jak letěla do Bruselu, třikrát startovali, letedlu se nechtělo. Byly zrovna ty první mrazy, na druhý pokus je postříkli nějakou smesí a ono nic. Nakonec letěli dalším letem, přišla o dvě schůzky.
Perlička byla, když z auta co je vezlo na hotel, byli vysazeni asi km před cílem, byla stávka.
Meryl: Letani miluju, Jednou jsme zazili turbulenci, leteli jsme v mensim letadle pres jihozapadni teply vitr (chinook) tak to hazelo. Chlapek vedle mne mel sluchatka a zpival si, (teda to jsem si myslela do te doby, nez jsem se na nej poradne podivala a z pohybu rtu vycetla "Pane nas jez jsi na nebesich )
Kolegyne silela, a kdyz jsme vystoupily v Calgary, s tim ze budeme presedat na nase pidiletadlo (20 sedadel), 2 hodiny hucela, ze domu pujde radsi pesky (300 km), a mela uplne hystericky zachvat. Snazila jsem se ji uklidnit, ale byla cim dal nejak hlasitejsi, az uz na nas lidi co byli v cekarne koukali jako na idioty a par si radsi odsedlo. Mela jsem chut ji vrazit par facek aby se vzpamatovala (pry to nekdy pomaha ) Misto toho jsem ji celou cestu drzela pres ulicku za ruku aby se nebala. Jasne ze se letadlo ani nezhouplo, protoze jsme leteli po vetru, navic dorazili domu o 15 minut driv. Delala jsem si legraci z pilota ze priste dostane pokutu, kdyz bude litat moc rychle. Nastesti to byl posledni let, ktery jsem s ni zazila. Vickrat bych s ni do letadla nevlezla. Panikarila pokazde ale tohle bylo moc i na mne.
sqwela: 
mohu doporučit Sicilii nebo Provence...byli jsme vždy koncem září a nádherné české léto...vlastně na Sic. asi až začátkem října
