Dobíječi a Vybíječi kolem nás
.jpg)
Znám jednoho pána, o němž se tvrdí, že se narodil frťana pod normál, takže se neustále nachází ve stavu nepřirozené a děsivé střízlivosti. Já jsem se zase asi narodila prášek na nervy pod normál, protože se neustále nacházím ve stavu nepřirozeného a děsivého neklidu. Uvědomila jsem si asi v patnácti letech, že patrně nebude úplně běžné hroutit se ze všeho neznámého, klepat se i při klepání na cizí dveře nebo nechat se rozhodit ad absurdum obyčejnými životními situacemi. Ve dvaceti letech jsem přišla na to, že mě hodně ovlivňuje okolí. Mám-li kolem sebe vhodné lidi, dokážu žít téměř normálním a vyrovnaným životem a naopak, v určité společnosti se dostávám až na hranici lehkého autismu (tuhle diagnózu jsem si objevně a trefně stanovila sama někdy vloni).
A tak jsem začala lidi kolem sebe rozdělovat do dvou skupin: Dobíječi mi pomáhají s mou vyrovnaností a mám vedle nich pocit životního štěstí, Vybíječi mě stahují k psychickému dnu. Zatímco do zmíněných dvaceti let věku jsem byla obklopena téměř výhradně Vybíječi (má starší sestra je dodnes Vybíječ par excellence), od dvaceti to nabralo zcela opačný trend a já se začala obklopovat skvělými „dobíjecími“ typy. Měla jsem štěstí i v zaměstnáních, naštěstí jsem se jen výjimečně ocitla ve „vybíjecím“ kolektivu. Toho nejlepšího ze všech Dobíječů jsem si vzala za manžela a po čase zjistila, že má i skvělou „dobíjecí“ rodinu, za což nepřestanu být životu neskutečně vděčná.
Doufám, že jednou dospěju do takové vyrovnanosti, abych byla schopna společenského života s oběma typy. Zatím mě jen hodně trápí, že jsem některé osoby musela ze svého života vytěsnit, abych přežila v relativním psychickém klidu, i když mě k nim poutá náklonnost a chtěla bych být s nimi. Nezbývá než čekat a doufat.
Také máte pocit, že vás někdo v okolí „vyšťavuje“ a naopak? Také se s něčím podobným potýkáte? Strašně ráda bych se dočetla, že v tom nejsem sama.
29.11.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 28 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dobíječi a Vybíječi kolem nás
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: A co kdybys to zkusila otocit? Ze bys mu to vsechno odkyvavala ty a pritom to poustela "jednim uchem dovnitr a druhym ven"? Nepoustela si to dovnitr sebe a pritom si v duchu rikala, ze je to jeho vec, jeho zivot, ze si to musi vyresit sam.
A jemu bych rekla, ze kdyz bude chtit pomoct, rada mu pomuzu, ale do te doby, pokud se svymi problemy nic aktivne delat nechce, s tim ani ja bohuzel nic neudelam 
.gif)
Anipek: 
Vlasta Rédl je taky moje srdeční záležitost
....mě zaručeně dobije muzika
,dám si dvakrát dvě deci a je mi fajn
Monik: říkala jsme mu to mockrát, s ním je to těžký, člověk se mu něco snaží vysvětlit, on přikyvuje, jako že to chápe, že mám pravdu a když už mám pocit, že je aspoň nějaký malý pokrok, tak bác, všechno pryč a je to zase při starém. Jako by mu to snad tak vyhovovalo.
Je to neuvěřitelně vysilující, mám pocit, jako bych před sebou tlačila obrovský balvan, který se mění v pevnou zeď a nejde s ním hnout.
vybiji nas uplne vsechny moje svagrova .... ona je proste negativni clovek asi od narozeni ...
vsechnu negativitu asi pousti do sebe .... a ted je momentalne hodne nemocna ... vsichni je chceme pomoct, ale proste to nejde ...uz pred ni utekla i psycholozka ...
a to je neco !!!
ja jsem ta, co dobiji energii ...to uz mi rekla i nejaka kamoska - ze kdyz ma DEPKU - staci mi zatelefonovat , a je ji lip ...
- ale i kdyz mam pozitivni energie dost .... s tou SVAGROVOU .... mi to zacina lezt na nervy 
Co mě opravdu dobíjí,je dobrá muzika-v pátek23.11 jsem byla na koncertu Vlasty Redla v Brně a ještě dneska mi v uších znííííí ta muzika až se mi srdce svírá.... poezie,životaschopnost a pravdivost textů a neskutečná poezie.
.jpg)
Mě zase vadí lidi typu "tsss" - ať se začne v kolektivu mluvit o čemko-li, tak je to jen "tss, že se tady vůbec zahazuju, s takovými dementy" ...... mám v rodině ... a podotýkám, že se vzděláním jsou ostatní na úrovni ..
.jpg)
Verera: to by si tvůj bratr asi rozumněl s mojí maminou.Ona je taky převážně negativní člověk, mohli by si skuhrat spolu
A nebo kdyz vse o cem se bavite a nekdo porad dokola vsechno neguje a je stale v opozici. Tak to je taky unavny. To pak ma clovek pocit, ze furt jenom "bojuje" a ani si prijemne nepopovida a to me taky nebavi. To vetsinou pak jen prikyvuju a snazim se nevyhledavat spolecnost takoveho cloveka.
Ne vzdy to ale jde, a to jsem pak vystavena.
To je prave tchyne, vetsinou jsme po jeji navsteve oba s manzelem vycerpany a on ma migrenu.
Nazev vybijec je zajimavy 
Do ted jsem si to vzdy nazyvala energetickym upirem.
Nebo taky jsem tomu obcas rikala, ze jsem s tim clovekem na jedne vlne a nebo ze to je stejna krevni skupina.
Jinak teda mi obcas lidi rekli, ze je vzdycky nabiju. Ani nevim jak se to dela.
Ale vypozorovala jsem napriklad, ze je opravdu unavny, kdyz nekdo porad dokola omila jeden problem a neni schopnej to nejak zmenit i kdyz ty moznosti ma. Na takove potom vetsinou "nemam cas". Jsem ochotna s lidmi rozebrat problem tak dvakrat trikrat, ale kdyz je to pak porad jedno a to samy a je videt, ze ten clovek se v tom babra a jenom si stezuje, ale odmita to zmenit, tak to potom na me pusobi, ze si v tom libuje a takova povaha neni nic pro me.
Verera: Treba si to bratr neuvedomuje. Zkusila si mu to rict?
A taky kdyz bude negativne premyslet, tak si akorat dalsi negativa pritahuje do zivota?
Já si takové věci moc nepřipouštím a lidi zvládám vcelku v pohodě, ovšem v přítomnosti mého bratra mám co dělat, aby se ze mě nestal po chvíli zabíječ.
On nedokáže na ničem vidět aspoň něco pozitivního, běžné životní situace ho deptají a dokáže o tom pesimisticky vykládat pořád dokola, to je fakt na budku. Mám pocit, že tím se on sám utvrzuje v tom, že je všechno špatné, když o stejné věci mluví popáté, tak je to jako 5 špatných věcí, ne jedna. Nemá to jednoduché, ale takovýhle černý přístup k životu se jen tak nevidí.
Nad tím jsem ještě nepřemýšlela...Roky už dělám sama,sice přijdu samozřejmě do styku se zákazníky,úředníky,kolegy...,ale že by mě někdo nabíjel nebo já jeho,nebo naopak,to jsem si opravdu nevšimla! Myslím si,že jsem uměla s lidmi jednat cca od 20 let,a šlo mi je přesvědčit,aby např. něco udělali,co jsem potřebovala,ale nikdy to nezneužívám a vycházím takřka s každým.Za celou pracovní kariéru se mi stalo cca 2-3 x,že mne někdo obvinil z "podplacenosti",vynadal mi nebo něco podobného.Já musím vždy zůstat klidná a nad věcí,i když se mi znepřátelené starny hádají a nesnášejí se (např. u vytyčování hranic pozemků).Doma jsem melancholický flegmatik a nerozhází mě skoro nic.
.jpg)
máša h.: 
.gif)
Zajímavý článek, jako o každé z nás. Momentálně se cítím totálně vybitá, asi dobrovolně padnu do mírného autismu:-)
Nějak zrovna není poblíž nikdo, kdo by nabil. Dcera mi nabíjí, ale převažují vybíjecí jedinci. Měla bych s tím něco dělat, ale tak nějak nevím co.
Nikdy jsem se tak necítila, až poslední dobou, možná taky nějaká depka....
Mám to podobně, jen bych chtěla více vzájemně se dobíjejících kontaktů.
