Stmívání po dvaceti letech
Je tichý letní podvečer v lesním srubu. V korunách vysokých stromů šumí vítr, v dálce houká sova, komáři poletují v hejnech a jsou šílení hlady. Mají smůlu, v tomto bohem zapomenutém místě je totiž krev silně nedostatkové zboží.
Na verandě sedí bledý rachitický mladík a zírá „doblba“. Je smutný, otrávený a velice, převelice znuděný. Má za sebou hodně nepříjemný den a podle toho, jak se tak věci vyvíjejí, noc nebude o moc lepší. Jak závidí smrtelníkům, kteří můžou alespoň na pár hodin zavřít oči a vypnout vědomí při spánku!
Zvuk tříštěného skla. Mladík zvedá oči v sloup a z posledních sil odolává nutkání dezertovat do hor, protože trpělivost už mu došla někdy před deseti lety.
„Edwarde, pojď sem, kde zase jsi?!“
Mladík ze sebe vydá hluboký povzdech a s poraženecky svěšenými rameny vchází dovnitř. Na podlaze mezi střepy vázy sedí jeho žena a pofňukává.
„To je tvoje vina, abys věděl! Pořád ještě jsem si nezvykla, že se jako upír pohybuju prostě moc rychle! A navíc mě oslnila záře mé pleti, jak sem zasvitlo zapadající slunce.“
„Bello, já jsem tě změnit v upírku nechtěl, to tys na tom trvala. Vždycky dostaneš, co chceš.“
„Ale já nejsem šťastná, Edwarde! Proč už mě nemáš rád jako dřív? Kdy jsme spolu naposledy jen tak poseděli a dívali se jeden druhému dlouze do očí?“
„Prvních deset let jsme nedělali nic jiného, miláčku. Prostě už mě to nebaví.“
„Už mě nemáš mě rád!“
„Mám. Ale chci dělat taky něco smysluplného. Pojď se mnou třeba na lov, proběhneme se spolu po lese.“
„Nechci na lov, to je mužská práce. Chci romantiku, chci lásku! Dáváš mi tak málo a já citově strádám! Cítím se tak sama…“
„Neměla jsi chtít vlastní bydlení. Bylo nám pohromadě s Cullenovými dobře. Ale ty ses rozhádala úplně s každým. I dcera zdrhla před tvým věčným fňukáním a stížnostmi, jen co jí bylo osmnáct.“
„Ty jsi na mě tak zlý! To pro tebe naše láska tak málo znamená? Ale já už to dál nechci snášet, abys věděl! Měla jsem si tenkrát vybrat Jacoba, ten mě miloval víc než ty! Zvažuju, že od tebe odejdu, ty surovče jeden!“
Takové štěstí nemám, pomyslí si Edward. A jako už posté ho napadne, jak závidí smrtelníkům nejenom ten spánek. Kdyby mohl, právě teď by se opil do bezvědomí.
Tohle už déle nevydrží. Zítra půjde sám vyhledat Jacoba a požádá ho, aby byl tak milosrdný a ukousl mu hlavu.
The (konečně) end.
Poznámka autorky: Fenoménu Twilight se nevysmívám ve zlém. Popravdě řečeno ty fanynky úplně chápu, moje pubertální sny byly také plné svalnatých alfa samců, kteří si v zoufalém boji o mou lásku usilovali o život. Jen těm dívkám ze srdce přeju, aby dospěly bez psychické úhony při náhlém zjištění, že skutečný život je o něčem úplně jiném.
A co vy, milé šťastné ženy? Jaký máte na Stmívání názor? A jaký mají názor vaše děti?
19.12.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Stmívání po dvaceti letech
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Taky sem byl po psychyckém nátlaku přinucen to v přeplněném kině před týdnem sledovat a myslím že to na mě nezanechalo následky.
.Akorát mě naštvalo že po pětiminutové bitvě mezi klany,hromadou mrtvých a litry krve vyjde najevo že ,vlastně nic,všicni to neviděli že???
Kaca: 
správný rozumný názor
Znam osobne dve holciny jedna kolem 14ti, kdyz ty filmy, knihy vyletely a druha asi kolem 17-18 let, holkam se to libilo jedna dokonce nosila i placku (odznak) a basnila o jeho vlasech (Roberta Pattinsona) proste si holky sni...Novy divci idol hezky hral ve filmu Voda pro slony a Milacek...Stmivani me nechytlo, ale ty dva filmy se mi libily...
Starou Belu! 
Knihu jsem nečetla a u filmu vydržela prvních deset minut. Asi jsem na tohle už moc stará, nebere mě to. Popravdě to nebere ani moji dceru, která tyhle ukňučený věci o lááááásce naprosto ignoruje.
.gif)
loupák: 9:22...............
ja to necetla, mas vsechny dily doma ... videla jsem je - nektere i vickrat
...je to romanticky pribeh ... ti 20. ti leti mladousi ...
a posledni dil jsem videla asi pred 14. dny v kine - DOPADNE VSE DOBRE
.jpg)
Kaca: Přesně tak, neřešit :-) Každému se přece líbí něco jiného.
vnučka je z toho nadšená, já nevydržela ani kousek...holt jsme každá jinde...
asi je to zákonité, kdysi jsem hltala Kdo chytá v žitě...
časem jsem to doporučila dceři...ona nadšená...a já si to znovu přečetla...a už mi to přišlo blbé...holt už mi nebylo 15...
.gif)
no ...nejsem skalní fanynka ani odpůrce dotyčných filmů, viděla jsem jeden díl a docela se mi líbil, i když hotová jsem z něj taky nebyla.... ale fakt nechápu ty degradující reakce... u Sněhurky taky nikdo neřešil, jestli se k sobě s princem hodili a jak žili dál, u Růži Šípkojc totéž, o Popelce a třídních rozdílech ani nemluvim...a poškodilo nás to nějak??? Prostě pohádka, ne? neřešte to tolik :) 
V životě jsem o tomhle nic neslyšela,ani nečetla,a myslím,že se vůbec nic nestalo...
sem se dívala na stardance. pak sem to prepla, viděla asi 20 min a rezala sem se smíchy. ale všichni tvrdí, že je to hit. no tak jo. knížky chválila kámoška, prý sou fantasticky propracovaný, s bohatým dějem a tak. hádám, že jako čtení na dovolenou by se mi to líbilo, mám pohádky ráda, ale stejně teď nad vším do 3min usnu, takže bez šance.
.jpg)
Tak já nemám co dodat,protože taky netuchán o co go-budu muset doplnit kulturní rozhled Ale Potter,ten mě bral ještě než se stal fenoménem,první tři díly jsem četla naráz a nonstop a synek otáčel oči v sloup,pak ho to chytlo taky.Filmy už beru jen jako doplněk
.JPG)
Na doporučení známých jsme se dívali na první díl - asi. No, vypli jsme to asi po dvaceti minutách. Nebavilo nás to.
Asi jsme divní, protože v okolí jsou z toho celé davy vedle...
.jpg)
Mně to nebavilo, nenadchlo, neurazilo..ale prostě to není můj šálek kávy....
