Ani zrno nazmar aneb Dojížděči cizích porcí
V době, kdy jsem byla na mateřské, jsem měla kamarádku, jejíž manžel byl chronický dojídač všeho, co někomu zůstalo na talíři. Sledovat ho, bylo až neuvěřitelné. Skoro to vypadalo, že si na vlastní porci nepochutná tolik, jako na něčem, co někdo jiný odložil.
Po své ženě labužnicky ohlodával kosti od kuřete (podívej, co je tam ještě masa!), dojídal nezkonzumované brambory, a stejně tak se třásl na zbytky sunaru v kojenecké láhvi či na vyškrábání kelímku od pribiňáčku. Neobstálo u něj absolutně nic a jednou, když jsem k nim byla pozvána na večeři, mne šokoval, když se mne zcela samozřejmě zeptaL: „Ty už nebudeš? Jestli ne, tak já bych to dojedl.“
Byla to taková jeho zvláštní úchylka. Zatímco od vlastní ženy a dítěte bych to ještě pochopila, dojídání po někom cizím mi na krátkou chvíli způsobilo malou nevolnost.
Vzpomněla jsem si na dobu svého dětství a na mého dědečka. Jako dítě prošel první světovou válkou, jako otec rodiny tou druhou. Mnohokrát za svůj život zažil hlad a až do své smrti by radši prasknul, než by dovolil, aby se vyhodil byť sebemenší kousek jakéhokoli pokrmu. Kolikrát nás u babičky bylo všech pět vnoučat naráz a jako všechny děti jsme se často v jídle rýpaly a většinou nesnědly všechno. To pak nastupoval děda, který dokonale vyprázdnil všech pět hříšných talířů, přičemž na nás naoko hudroval. Ve skutečnosti byl totiž rád a viditelně si pochutnával.
Dojídání po dětech je asi něco jiného. I já jsem po svých dcerách občas dojedla něco, co mi bylo líto vyhodit. No uznejte, takové jahody se šlehačkou nebo sotva načatý jogurt či téměř netknutý kousek masa… Kdybych to měla seškrábnout do koše, musely by se mi zkroutit ruce. A tak se ve mně v takových chvílích probouzely dědečkovské geny a alespoň trochu jsem ujedla.
Jak je to u vás doma s dojídáním? Máte v rodině nějakého vlastního dojížděče, který zvládne vyčistit talíře nejen po dětech a vnoučatech, ale dokonce i po návštěvách? Nebo je manžel mé kamarádky ojedinělý úkaz? A co vy? Dojídáte po dětech?
4.1.2013 Rubrika: | Komentářů 51 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ani zrno nazmar aneb Dojížděči cizích porcí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak já, protože nerada jídlo vyhazuji, se klidně přiznám, že dceři (19m) udělám oběd a počítám s tím, že to dojím - uvařím třeba cca misku a půl pohanky, vím, že ona sní tak půlku (dochucenou a se zeleninou), ale mohla by mít hladovou a sníst i víc...co zbyde, je moje - vaření přes den mě totiž moc nebaví. Dcera jí pěkně, do jídla si neplive, esteticky nelibé pocity z toho nemám, na talířek jí přidávám postupně, takže toho, co fakticky dojídám po ní, je trochu...
Dojíst po někom jiném - nedělám to, nicméně sama se snažím jíst v intencích jedné chytré rady, která se mi líbí a která říká - jez tak, abys mohl kdykoliv předat svůj talíř s jídlem svému bližnímu a on mohl pokračovat v jídle - takže žádné mačkání deseti brambor do guláše, rozmatlané knedle a omáčka všude, talíř od kraje "čistím" skoro úchylně 
.
Se svým mužem jsme schopni kousdat do jednoho jablka nebo krajíce chleba, ale s někým jným ne, ani jako školačka jsem to neuměla...
Nedá mi nenapsat svůj názor na příspěvek Subinky, jsem takový rejpal 
, ale citovat by měl autor i sám sebe. Nic nebrání napsat před článek něco ve smyslu "Milé čtenářky, máme po svátcích, období, kdy se ve zvýšené míře jí, hoduje, debužíruje, tak jsem oprášila jeden starší článek o tom, jestli dojídáte po ostatních." Proti tomu by nemohl nikdo nic namítat 
.
.jpg)
sharon: kasli na chyby a pis!!!....moje clanky redakce projizdi nejakym programem a doplnuji hacky a carky a mam poci ze pri tom i opravuji, protoze ja respektuji pouze vyjmenovana slova a zensky a muzsky rod, zbytek se mi uz davno vykouril z hlavy 
.jpeg)
Křeček: sharon: pište děvčata pište, už se těším a myslím že většina tady je ochotna přehlédnout sem tam nějakou chybu, zvláště když se jich často samy nevyvarujeme
.jpg)
jak už jsem psala když tu byl článek poprvé (a vůbec mi nevadí že je tu zase ), taky se mi dojídání něčeho nažvýkaného hnusí. Jak tu některé píšou...nenačatý knedlík nebo prostě porce jídla mi nevadí. Ale něco dojídat např. po dětech nedejbože jejich příborem či lžící... 
Ani pité ze stejné skleničky. Ale zvláštní je, že po manželovi, jako jediným,mi to nevadí (ta sklenička nebo příbor, nažvýkaný jídlo by mi samo taky vadilo)
jídlo neradi vyhazujem, tak na talíř tolik kolik sníš. Jinak jsem se snažila aby holky jídlo na talíři nematlaly a v případě jsme to mohli ,,dojet´´. Někdy jsem s tím i počítala a nandala si málo, maso jsem nerada vyhazovala, přílohy dostaly ,,hraběnky´´ ty dabají vajíčko.
u nás jde všechno praseti a prase pak jde do mrazáku a tento koloběh se neustále opakuje, dojížděč po dětech je moje sestra
Nedojizdim max. tak pulku mandarinky nebo kdyz je na talirku jablko nakrajene na kousky a 2, 3 zbydou netknute to same napr. paprika na kousky, tvrdy syr netknute to ano...Nemam rada ani ohrivane jidlo druhy den tak se snazim vsechno tak akorat...
Znala jsem holcinu tak dokazala jist po cizim rozkousane jablko, napit se z lahve mineralky po nekom ani neutrit
Ja nevi jak tam jsou sliny nekoho jineho tak to proste nejde...
.gif)
Monik: tak to je ještě malá........to ještě tak nechápe.....
naše nejmladší vnučka bude mít taky tři ( v květnu) a z mluvení jí prý jde nejlíp ...debile.... má dva starší bráchy...
to si dělám srandu s tou archivářkou....
sharon: 16:13 Jsou ji tri. Uz jsem ji rikala, ze si od cizich nema nic brat ani a nima chodit, ze by ji mohli ublizit. Ale zatim nevim jak ji vysvetlit to s tema zmetkama a jak konkretne ublizit. To asi az casem
sharon: 16:15 Myslis, ze ji za to Meryl plati?
sharon: Hlavne aby ji nezacalo vadit, ze jsme si tu pred dvema lety taky praly vsechno nejlepsi k vanocum a letos to delaly zase
Monik: třeba je to placená archivářka......něčím se živit musí....gif)
Monik: kolik jí je ?....naše dcera když byla tak ve čtvrté - páté třídě tak už tehdy jsem jí tloukla do hlavy ...nesmíš s nikým cizím nikam chodit ani kdyby ti dával čokoládu....a ona ...no jo mami , ale co když na ni budu mít chuť ?........a manžel...tak půjdeš za mámou a ona ti ji koupí... dnes je jí 36 a říkávala to stejné své dceři.....do které jsem před chvílí já hustila aby byla opatrná že je teď venku všelijakých zmetků aby ji nepřepadl některej z nich.....jenže 16 kta......jéééžíš babí, ty naděláááš.....
Subinka: Prvni co me napadlo u tohoto prispevku bylo:"no a co?" A pak taky, ze se nekomu chce hrabat v archivu a hledat to, misto aby si tu v klidu pokecal.
Nakonec jsem to nenapsala a koukam, ze jsem ani nemusela, ze uz se tady do ni stejne ostatni pustili a davaji to pekne sezrat
tornado-lou: 15:50 
Ty si ted kapla presne na pricinu a hezky to napsala. Tloustnuti z dojidani neni pricina, ale vymluva. Ale ty deti za to stejne muzou mam to podobne. Ze kdyz mam chvilku ( a ze jich neni mnoho), kdy vim, ze si neco "nezdravyho" muzu vychutnat aniz by mi u toho nekdo rajtoval po zadech, mordoval mladsiho sourozence nebo loudil, tak si taky dopravam cokosku klidne i celou. A u toho ziram vetsinou do blba. Manzel uz si prede mnou zacal sladkosti schovavat.
sharon: 15:39 Tohle ja rict dceri, tak ti sezere cely balkon cukrovi. Jeji stravovani je uplne strasny, jsem z ni fakt nestastna v tomhle. Jedla by jen samy sladkosti a nic poradnyho. Jeste ji jednou nekdo utahne na cokoladu 
Na dojizdeni nemam zaludek. Kdyz mi nekdo da neco ze sveho talire, nez se do toho pusti tak jo. Ochutnavame i v restauraci od druheho, kdyz si da neco jineho. Ale rozpatlany banan, krupicovou kasi, nebo jogurt jsem nemohla ani po vlastnich detech. Jidla vyhodim malo ale to opravdu letelo do kose.
Subinka: Nerejpejte nam do Merylky 
, vi co dela a dela to moc dobre.
