Barbora brambora, Vašek šašek... Děti nejsou jen nevinní andílci.
Když jsem byla malá, často jsem od rodičů slýchávala: „Prosím tě, jaké ty můžeš mít starosti? Počkej, až vyrosteš, to teprve poznáš, co to je.“ Jak já jsem tohle prohlášení nesnášela. Samozřejmě, z pohledu dospělého jsou některá dětská trápení malicherná a zbytečná, ale malé dítě to vidí jinak.
O dětech se říká, že jsou kruté. Stačí, aby se někdo jakkoli odlišoval, a hned se stane terčem posměchu. A někdy se člověk nijak výrazně lišit nemusí. K tomu, aby někdo prožil malé psychické peklíčko, třeba stačí, jak se jmenuje. Více či méně neobvyklé jméno a příjmení je zdrojem veselí a humoru, a to nejen pro děti. Zažila jsem, že se tím bavili i učitelé, kteří tak vlastně posměch na toto téma svým způsobem legalizovali.
Nutno ovšem říct, že z výsměchu svému jménu si málokdy něco děláme. Většinou brzy zjistíme, že za nějaké rozčilování to nestojí, že tím naopak provokujeme další a další pokřikování. Přesto jsem i já prošla obdobím bezmocného vzteku, když na mě mí pubertální spolužáci pokřikovali: „Zachcarka, Zachcarkáááá!“ Za svobodna jsem se totiž jmenovala Zacharová. Dokud si vystačili s klasickým „Zacharka“, nevadilo mi to. Ovšem inovaci na tvar „Zachcarka“ jsem dost dlouho snášela poměrně těžce. No uznejte, to bylo opravdu potupné.
Uklidňovalo mě, že nejsem jediná, kdo kvůli jménu takto „trpí“. I samotní posměváčci si užívali dost a dost. Někteří byli přímo lákadlem pro učitelky, které se předháněly ve vtipnostech jako: „Ale Hodný, ty dneska vůbec nejsi hodný.“ Nebo „Á, Budil se nám konečně probudil.“
A to jsou ještě horší příjmení. Jejich nositelé jsou opravdoví chudáci. Paní Zubatá, pan Lopata, Osolsobě... Kamarádka, která svého času pracovala na důchodovém úřadě, znala paní jménem Terezie Uchcaná. Uznávám, že proti tomu je moje „Zachcarka“ hodně slabý čajíček.
Jedna má bývalá kolegyně se zamilovala do kluka, který se jmenoval Frk. Když se rozhodli, že se vezmou, odmítla přijmout jeho příjmení, dokonce odmítla i to, aby se jejich dítě jmenovalo po něm. A tak se rozhodli, že si příjmení změní on, a celá jejich rodina se pak jmenovala po ní.
Copak příjmení, s tím málokdy můžeme něco dělat. Ačkoli v některých zvlášť křiklavých případech se dá zařídit změna. Skutečně se nedivím tomu, když se pan Píča nechá přejmenovat na Píša. Pravda, spolužáci jeho případných potomků si i s tímto tvarem dokáží hravě poradit, ale je to přece jen krapítek umírněnější.
Horší však je, když rodiče dávají svým narozeným dětem křestní jména, jež jsou v našich končinách neobvyklá. Kolikrát si říkám, chudák dítě, které se stane obětí rodičovské touhy po originalitě a odlišení za každou cenu. Je to samozřejmě věc názoru a vkusu. Doba jde dál, otvíráme se světu, a tak je asi logické, že se to i u nás začíná hemžit jmény jako je Steven, Brenda, Dylan... Místo Karolín se objevují Charlotty a tuhle jsem dokonce slyšela maminku, jak na svého českého chlapečka volá Dejvide.
Co vy a vaše jméno? Jste s ním spokojeni? Také jste kvůli němu byli zdrojem všeobecného veselí? Znáte někoho, kdo se jmenuje nějak zvláštně? A jak se vám líbí současná móda cizokrajných křestních jmen? Jste v tomto směru konzervativní, nebo třeba sami uvažujete, že svého potomka nějak originálně pojmenujete?
16.1.2013 Rubrika: | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Barbora brambora, Vašek šašek... Děti nejsou jen nevinní andílci.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.loupák: no...dá no, to je pravda, ale...mlčim
TULI: no nevim no...
ale tak teda jo, některý ty "tvary" nejsou až tak hrozný, to přiznávám, ukecaly jste mě ALE....
Petruša: mam sestrenku PETKU - je to hezke jmeno
a ja jako mala jsme mela panenku VERONIKU A MONIKU ... moc se mi ty jmena libily ...a daly by se vyuzit i v IT ... ale mam 2 kluky
Petruša: Petra je jméno který se dá komolit na hafo způsobůje prostě nej a ty kuš
Verera: Eva je krásný jméno. S tím hláskováním...měla jsem kdysi kolegyni, nevim už jak se jmenovala za svobodna, ale nebylo to české příjmění, taky musela pořád hláskovat a těšila se až se vdá...no a jmenovala se pak Schwarzová, takže hláskovala zas a brala to jako srandu
Fascinují mě taková ta větovitá příjmení. Jaký příběh je za tím, že dotyčný takové příjmení získal. Znám lidi jménem Přecechtěl, Skočdopole, Nejezchleba, dokonce Přinesdomů, kdysi prý existoval i člověk jménem Snědldítěti kaši.
A ač jsem neviděla na vlastní oči, prý někdo na zvonku objevil příjmení Přizdichcal. četl to několikrát než uvěřil tomu, že ho nešálí zrak.
Mám pocit, že exotikou se pomalu stávají běžná česká jména. K českému příjmení jsem chtěl běžné české jméno,ale zase ne něco, co je v každé třídě třikrát. Dcera je Eva, když jsme to v porodnici oznámili, sestra vykřikla"No to už tu dlouho nebylo!"
Já jsem za svobodna měla dlouhé maďarské příjmení, které jsem rovnou vždycky i hláskovala a dost jsem si s ním zkusila, protože evokuje jistou uzeninu, což si někteří spolužáci nemohli nechat ujít. Ale já jsme to vždycky brala spíš tak, že příjmení člověk získá a nic s tím nenadělá a pokud se to,u někdo směje, je to pitomec.
Teď mám běžné české příjmení, od kterého ale existuje spousta podobných variant jen tu a tam s jedním jiným písmenem. Takže hláskuju dál
TULI - u nás Píč a jak se asi musí jmenovat paní?
hustý
i v ITALII jsou ted moderni NATASHA, IVAN ...
a nebo KEVIN, JESSICA ....
nestaci jim hezke italske jmena ???
a nejaci debilove uz mi rekli , jak se jmenuju po cesky .... kdyz v IT jsem SIMONA ...
sila, co ???
Milda3: ve vesnici - z ktre pochazim je prijmeni SUSTAL nad prvnim S hacek velice neojedinele
zvlastni v Cechach SOUSTAL ,
Morava SUSTAL
Petruša: No jsou to stará jména ze starých pověstí- Šťáhlav a Chrudoš....
Almega: Chrudoš...vždycky když jsme s maminou sledovaly AZ kvíz, tak hodně často jakmile někdo chtěl CH, tak říkal CH jako Chrudoš, jsme říkaly že je to šílený (do tý doby jsme to neznaly)
Jako děti jsme se vyžívali v tom,najít v telefonním seznamu nějaké "děsné" jméno a pak tam zavolat a říct nějakou blbost...Pamatuji si jméno Neklan Střecha...Znám také paní Hampejzovou,ale v mém věku už mi to zní normálně,v dětství bych se počůrala smíchy...A jméno přímo děsivé mi připadá Chrudoš - prý ho mají už několik generací! Tak to já bych ten řetěz přetrhla,neb bych to nepřipustila pro moje dítě.