Blázinec nebo pracoviště? Open space.
Vzadu drnčí telefon. Vpravo hlasitě diskutují dva kolegové. Ze stejného směru se zrovna ozval vyzvánějící mobil. Blízká tiskárna jede na plné obrátky - vzzn, vzzn, vzzn, vzzn. Někdo si zřejmě tiskne soubor velikosti pátého dílu Harryho Pottera... Když všechen ten lomoz v 10:41 trochu utichne, v 10:42 se rozjede znovu. Kolega si nahlas pouští muziku, další tři se smějí nějakému vtípku, do toho zvoní tři sta telefonů.
Blázinec, pomyslíte si možná. A do velké míry máte i pravdu. Bohužel - výše popsaný chaos je pro mě pracovním prostředím, kde denně strávím osm až deset hodin. I náš zaměstnavatel totiž před pár lety podlehl módním trendům v architektuře a pořídil nám takzvaný "open space".
Ve velké místnosti nás "bydlí" asi padesát. Jsou mezi námi sice symbolické zástěny, ale o nějakém soukromí či prostoru pro soustředění nemůže být řeč. Místnost je uzpůsobená tak, že mi neustále někdo pochoduje za zády. Mám z toho paranoiu, že mi někdo pořád kouká do monitoru. Tato domněnka je občas správná. Zrovna před pár dny jsem si prohlížela soukromé rodinné fotky, které mi poslala máma, když mě z ničeho nic vyrušil kolega: To jsi ty, když jsi byla malá? Ukaž...
Často je tu takový hluk, že nemůžu ani telefonovat. Hlas z druhého konce aparátu prostě není slyšet. To pak vztekle mávám a syčím na kolegy, aby ztichli, ale pomůže to maximálně na pět vteřin. Na druhou stranu: vím, že i já jsem občas bezděky hlučná a že můžu svým telefonujícím kolegům rozhovor komplikovat. Nejhorší ale je, když potřebuju něco rychle odevzdat, a tím pádem se alespoň trochu soustředit. Bohužel to skoro nejde. Telefony drnčí, kolegové se baví, promenují se mi za zády... Přiznám se, že občas mívám chuť vzít do ruky klávesnici a třískat s ní o stůl do chvíle, než bezmocný vztek odezní.
V open space pracuju už tři roky a vím, že mi z toho slušně "hrabe". Většinu kolegů mám moc ráda, ale pracovní prostředí se mi nelíbí. Je tu kravál, stísněné prostředí, málo soukromí... Když jsem o open space něco zjišťovala, dozvěděla jsem se nejspíš pravý důvod, proč je tento typ kanceláří teď tolik moderní. Trapná historka o tom, že se tak zvyšuje produktivita práce, je samozřejmě nesmysl. Skutečným důvodem jsou peníze. Každá firma, která si postaví nové sídlo, si je může po určitou dobu odečítat z daní. Open space je však v jiném pásmu než klasické budovy s pevnými stěnami, a tak se z daňového hlediska vyplatí mnohem víc.
Naštěstí za měsíc současného zaměstnavatele opouštím a mířím do luxusu - malé kanceláře pro tři osoby ve starém činžáku. Open space pochopitelně nebyl hlavním důvodem mé výpovědi, ale přiznávám, že se na rozhodnutí podepsal tak 20 procenty.
Dokážete si představit, že byste v open space pracovali? Máte s takovým pracovním prostředím zkušenosti? Jaké? Má váš zaměstnavatel úmysl takové kanceláře postavit? V tom případě utíkejte daleko.
28.1.2013 Rubrika: | Komentářů 38 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Blázinec nebo pracoviště? Open space.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Jo, bylo nás tam 200. Když chce člověk práci, musí brát i tohle a nerozhlížet se nalevo napravo.
Open space je šílenost, u nás to funguje už řadu let... my z IT jsme sice malinko mimo ten šílený velký prostor, ale stejně je nás pohromadě dost, co řešíme odlišné úkoly a soustředit se, je fakt těžké. Telefonovat, když telefonují i kolegové je o nervy... ale už jsem dala výpověď, i když přiznám, že i když tohle nebyl nejhlavnější impuls, určitě ale hodně zabodoval.
Nojo, jsme v EVROPĚ - bohužel většinu toho, co jsme kde odkoukali a na důkaz toho kopírujeme, jsou ty největší bejkárny. Ne, nepracovala bych tam - i kdybych chtěla, nemohla bych - vezli by mě za dvě hodiny - potřebuji na práci klid. Ale já bych nechtěla - už z principu - bejkárny nepodporuji tím, že se na nich podílím
O takhle velké kanceláři jsem poprvé slyšela v druhé polovině 60. let, kdy maminku přijela navštívit její kamarádka z Norska, která tam tehdy pracovala v nějaké bance a vyprávěla o drilu, který tam vládl. Pochopitelně, že nad celou kamceláří /40 žen/ dohlížel z vyvýšeného místa l dohlížející muž. Odzváněl jim i přestávku na kávu, kterou si do kanceláře nesměla donést. pomalu se mi tomu nechtělo věřit, až když naši slovuní architekti po sametu se začali zhlížet v obdobných paskvilech. Našěstí jsem včas byla odejita a stala se ze mne OSVČ. Do kanceláře jsem to měla ve svém domě 20 schodů. To bylo štěstí , co? Mladší děvčata, ´fakt vám nezávidím.. a s věkem bude hůř..
O takhle velké kanceláři jsem poprvé slyšela v druhé polovině 60. let, kdy maminku přijela navštívit její kamarádka z Norska, která tam tehdy pracovala v nějaké bance a vyprávěla o drilu, který tam vládl. Pochopitelně, že nad celou kamceláří /40 žen/ dohlížel z vyvýšeného místa l dohlížející muž. Odzváněl jim i přestávku na kávu, kterou si do kanceláře nesměla donést. pomalu se mi tomu nechtělo věřit, až když naši slovuní architekti po sametu se začali zhlížet v obdobných paskvilech. Našěstí jsem včas byla odejita a stala se ze mne OSVČ. Do kanceláře jsem to měla ve svém domě 20 schodů. To bylo štěstí , co? Mladší děvčata, ´fakt vám nezávidím.. a s věkem bude hůř..
s open space nemám zkušenost, ale vím že když telefonuju tak špatně slyším když někdo vedle mluví. A ta práce kam teď nastupuju, tam jich je v kanclu taky víc (nevím přesně kolik), mají "handsfreečka", tak jsem zvědavá jak to půjde. Ještě tam je recepce pro dvě, ale já nevím kde budu, spíš předpokládám v té velké místnosti
Delala jsem v kanclu od 2 lidi do 30 a nevadilo mi ani jedno. v open space jsem delala pres 6 let v cestovce a bylo to fajn. Proste se clovek nauci "vymazat" ostatni zvuky. Ale lidi taky byly ohleduplnejsi protoze kazdy vedel jake to je, kdyz spatne slysi telefon atd.
Ted delam 7 let v recepci, casto mivame praci na kterou se musime vic soustredit, snazime se narocnejsi praci delat vecer, kdyz uz neni tak veliky provoz. Myslim si, ze jde o zvyk a ohleduplnost vuci ostatnim.
loupák: loupák: Já to pak vzdala, když jsem viděla, kolik překlepů jsem tam dnes nasekala. Má tam být na rovinu.
Mě "plně stačila montážní hala s cca 50ženami na směně,ranní byla za trest,mladé mámy se neuměly chovat,překřikovaly se celou směnumy starší ostatní jsme nesměli nic namítat,zato odpolední bez nich byl balzám na duši
Vyzkoušela jsme různé typy kanceláří od kamrlíku pro 2 bez oken až po open space s 50 stoly. Teď je nás v kanceláři bez zástěn 25.
To co se popisuje v článku je buď spolek hulvátů a nebo značně nadnesené. Mně to teda takhle vyhovuje. Když potřebuju s někým mluvit, není to pochodové cvičení a když sepotřebuju soustředit, vypnu a nevnímám okolí. Hudbu si tu nikdo pustit nedovolí, jen občas nahlas telco , když není možnost se někam uklidit, na 10 minut to není problém, hodina už je trochu moc.
Já bych už v malé kanceláři být nechtěla, padala by tam na mě klaustrofobie a nedokážu se tam tak soustředit.
sqwela: no vidíš to,i já to napsala blbě,dobře mi tak
loupák: asi na rovinu spíš, ne?
Lissie: promiň,ale to mě rozesmálo,co tam teda mělo být?..rodinu,, rovonu,, nebo rovnou,,???
Zbláznila bych se hned první týden.Měla jsem kancelář sama pro sebe, moje nejbližší kolegyně, s kterou jsem musela spolupracovat, byla hrozně hlučná a když jsem s ní musela sedět dohromady delší dobu, hodinu, třeštila mně hlava.
rovonu, ne rodinu