Manžel dědil. Prý se máme rozdělit.
.jpg)
Dostala, respektive dostali jsme se s manželem do dost nepříjemné situace. Zdědil po svých rodičích značný majetek i hotovost a stalo se to velkým svárem v naší rodině.
Manžel je jedináček, tatínek mu zemřel již před několika lety, před časem odešla i maminka. Samozřejmě, že ho to citově velmi zasáhlo, i mne, měla jsem je oba moc ráda. Po matčině smrti došlo na vypořádání dědictví, které bylo v podstatě jednoduché, protože můj muž byl jediným dědicem. Vzhledem k tomu, že byl u nich v rodině poměrně velký majetek, sahající o několik generací do minulosti (pomohly jim restituce), je manželovo dědictví takřka pohádkové. Nechci přesně rozepisovat, o co konkrétně se jedná, ale jsou v tom nějaké nemovitosti a polnosti a kromě toho v hotovosti opravdu hodně peněz.
O tom, že jsou rodiče mého muže nadstandardně zabezpečení věděli jak mí rodiče, tak sestra s manželem. V tak úzkém rodinném kruhu se něco takového utajit nedá, i když podrobnosti do detailu samozřejmě nevěděli.
Když jsme oznamovali, že maminka zemřela, tak první, co má sestra řekla bylo: „Tak to budete dědit, že?“ Úplně mě zamrazilo a jen jsem jí odpověděla, že dědit nebudu já, ale můj manžel. Prý to nevadí, to je v jedné rodině.
A začalo peklo. I naši se začali stále častěji vyptávat, jestli už je dědictví vyřešené a co všechno osahuje. Zpočátku se nám dařilo z toho nějak vykličkovat, ale pak už to nešlo. V okamžiku, kdy jsme přiznali, že už je vše vyřízené, začalo peklo. Prý bychom měli být soudní, vždyť máme z dědictví určitě hodně a rozdělit se. Respektive dát rodině mé sestry nějakou rozumnou částku, která by jim v současné situaci pomohla. Ona je na mateřské s druhým dítětem, pravda, asi žijí od výplaty k výplatě.
Problém však je v tom, že já nemám ohledně dědictví žádné rozhodovací právo a můj muž se se sestřiným manželem doslova nesnáší. Oni jsou každý úplně jiný, nikdy se jim nepodařilo najít společnou řeč. Snášejí se v rámci možností v rodinném kruhu, ale to je vše. Ani jeden nemá toho druhého rád. Mé vztahy se sestrou taky nejsou zrovna ideální, ale já to beru, jak to je.
Kdyby to bylo na mně, klidně bych jim nějak vypomohla. Děti zatím nemáme, sice se snažíme ale zatím se nepodařilo. Zajištění jsme, kdybychom jim dali pár set tisíc, asi bychom nijak výrazně nezchudli. Jenže můj muž řekl kategorické ne. A s tím já nic nenadělám, i když ho vlastně chápu. Jenže u mé rodiny jsem to já, kdo je vystaven útokům, prosbám a obviňování z lakoty. A to jak od mé sestry a jejího muže, tak od rodičů. Prý jsme jedna rodina, není v pořádku, že někdo má tolik, že neví, co s tím a druhý sotva přežívá.
Je mi z toho úzko, nejradši bych byla, kdyby žádné dědictví nebylo. Manžel to má v sobě srovnané, asi i tím, že vyrůstal jako jedináček, nemá problém si to své držet a nedělit se. Nemá z toho ani výčitky. Já, ač ho chápu, ty výčitky přece jenom trochu mám.
Jaký je vás názor na tuto situaci? Nějak se v tom plácám.
6.5.2013 Rubrika: | Komentářů 178 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel dědil. Prý se máme rozdělit.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já jsem musela řešit vyklízení bytu po tchýni v Hradci Králové a přiznám se teda rovnou, že jsem si na to taky raději vzala firmu. Vybrala jsem firmu https://vyklizenihradeckralove.cz/
Můj manžel podědil byt v Praze po tetě, o které neměl ani tušení že existuje. Najednou mu zazvonil telefon a oznámil mu to notář z Prahy. Manžel se tam jel za týden podívat a opravdu tam na něj čekal pěkný byt. Jediný problém byl ten zápach, který tam po jeho tetě zůstal. Údajně tam ležela 4 měsíce od smrti a manžel se tam pozvracel, když tam vešel. Byt zavřel a nechal ho profesionálně vyčistit a vyklidit firmou, která se na to specializuje https://vyklizenipoumrti.cz/
S dědictvím to bohužel není nikdy lehké. Sama s tím mám také zkušenosti. Konkrétně se jednalo o byt, který mi odkázala moje babička. Bohužel na něj ale měla i zálusk moje sestra, která se mě o něj snažila připravit jak jen to šlo. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si musela u https://www.alphacitizen.com/cs/ založit sverensky fond, protože to byla jediná možnost, jak můj nově nabytý majetek ochránit.
monia - 
to jsem taky psala.
Kozoroh18 - 6.5.2013 17:06
No, jak tak uvažuji, ta lehkost, s jakou by Tereza rozdávala statisíce, které jí ani nepatří, svědčí o tom, že tady jablko daleko od stromu nepadlo, že. 
Bellana: aha, tak to ano.
.JPG){kind=avatar}
Stanik: Nemyslela jsem Terezu, té ten majetek neříká paní. Myslím ty přispěvatelky, které psali, že by se rozdělily, kdyby byly v její situaci.
Bellana: to myslis ted na koho? Jestli na Terezu... tak opravdu nechapu proc. Penize nejsou jeji... a nema je co rozdavat.
me zustava rozum stat na tou sprostotou Tvoji rodiny Terezo(teda pardon)
bych tvoji segru poslala do zade.e,s celeho clanku je mi spatne,umre ti tchyne kterou mas rada a jediny co tvoji rodinu zajima je dedictvi?.......Ty s dedictvi tveho muze nemas narok vubec nanic....Mi rodice jsou taky velmi dobre zajisteni.tata je sikovny a dokaze penize vydelat,ja uz tak sikovna nejsem a tak ziju v Anglii abych neotravovala recma jak nevyziju s tim co mam(jsem nezodpovedna pac jsem privedla na svet 3deti)...svuj zivot si kazdy ridi sam a me by hanba fackovala ocekavat od rodicu,ze me budou zponzorovat
.....Nemas proc mit vycitky,stydet by se mela tvoje rodina........
Vzpomínáte na starou lidovou: "Až já budu velká, bude ze mě selka, přiďte k nám, já vám dám plný krajáč mléka." a po čase: "jděte pryč, nemám nic, vždyť vás ani neznám." 
Předesílám,že nemám čas číst komentáře.Ale pobavila jsem se už článkem.Sestra Terezy si pořídila dvě děti a pokud spoléhá,že jí odněkud něco spadne,musí být skoro řekla bych na hlavu padlá.Být Terezou,řeknu své rodině-já se rozvádím,muži stopl mamon do hlavy,kdo z vás mě nechá u sebe bydlet,nemám kam jít?Protože tohleto,to je do nebe volající.Přihlásili se potřební příbuzní,krásné.Moji sourozenci podnikají a já bez jakékoli pomoci jsem si po rozvodu vyřešila bydlení i vyplacení BM z majetku.Jazyk bych si radši ukousla,než jít k nim žebrat.Nemusím být dneska aspoň nikomu vděčná.A že to bylo hodně krušných pár let.Jo,majetkové rozdíly mezi příbuznými,to je oříšek.Smiř se Terezo s tím,že budeš ta nejhorší.Prachy Ti neříkají pane,ale mohla bys být sestřiným zprostředkovatelem.A nejsi.Nemůžeš ani pípnout o sestřině lehkovážnosti,když má dvě děti a vpodstatě je to pro ni luxus.Utloukli by Tě čepicemi. My máme v příbuzné rodině zase jiný problém.Dva potomci zdědili nemovitost,první řekl,dám to na sebe a Tebe vyplatím...a ticho po pěšině.Doba dávno uplynula....a milý majitel si mne ruce a směje se do očí....nemá z čeho dát....vyžijí taky všelijak....nemovitost prodat stále nikomu nechce,aby měl na zákonné vyplacení........a má vystaráno.A ten druhý rozumný sourozenec...mu žádné peklo nedělá.Jen si povzdychne...já to věděl,že mi nic nedá. Jo. Takové příbuzné by Terezy rodina potřebovala!
Monik: přesně tak a pak dorazíš domů a Tvůj zákonitý do Tebe začne hučet, že pár settisíc bys jim za to všechno mohla darovat a , že jsi rozmazlený jedináček nezvyklý se dělit ... no nevím jestli bych neposlala kam slunce nesvítí i drahouše.
Měl by dát pár set tisíc.....o pár set tisíc bychom nezchudli.....ty woe, z toho mi jde hlava kolem, to snad ani nemůže být myšleno vážně.
Jinak si stojím za svým, proč by měl rozhazovat z dědictví, které má po svých rodičích. nemluvě o tom, že takový majetek představuje dost práce a starostí. Terezo, svého muže si važ a stůj při něm a nenechej se vydírat nenažraným příbuzenstvem. Myslíš, že kdyby dědil Tvůj švagr, Tobě by těch "pár set tisíc" daroval?
.gif)
Monik: terezy muž bude strýček skrblíík.....
....................nééé kecááám......však oni už to nějak pořeší.....
hlavně že máme o čem diskutovat.....
