Jsem snad jeho služka?
.jpg)
Když se nám narodilo třetí dítě, dohodli jsme se s manželem, že zůstanu doma až dokud nepůjde do školy. Vzhledem k tomu, že máme mezi dětmi věkový rozestup vždycky rok a půl, uvítala jsem to. Momentálně jsou nejmladšímu synovi čtyři roky, prostřední je předškolák a nejstarší dcera chodí do první třídy.
I když už děti nejsou úplně maličké a není kolem nich tolik práce, mám celý den co dělat. Nejmladší je se mnou doma, ráno obejdeme školku a školu, pak něco nakoupit, domů uvařit oběd a pak opět kolečko školka a škola. Odpoledne jsou všechny děti se mnou, dvakrát v týdně máme nějaký zájmový kroužek, ale jinak se jim věnuju v podstatě sama.
Manžel odchází ráno v půl sedmé z domova a vrací se mezi šestou a osmou, podle toho, kolik toho v práci má. A teď k věci. Dřív takový nebyl, ale teď najednou začíná řešit, co vlastně doma dělám nebo nedělám. A pěkně mě sekýruje.
Pravda, finančně nás bez problémů zabezpečí, mám normálně kartu k jeho účtu a využívám ji podle potřeby. V tomto směru je všechno v pořádku. Co mi vadí je, že mne škatulkuje do typické ženy v domácnosti, která, dle jeho představ, je doma proto, aby všem – tedy hlavně jemu – sloužila. Pokouší se nastolit model já vydělávám, ty se staráš o domácnost.
Ještě před rokem to bylo jinak. Úplně bez problémů se zapojoval do chodu domácnosti, večer koupal děti, o víkendu klidně vyluxoval nebo šel pověsit prádlo, kdy doprala pračka. Teď nic z toho nedělá. Nevím, jestli mu někdo něco nenabulíkoval, ale připadá mi, že mám doma pořádného šovinistu.
Dokonce si začal stěžovat, že mu ráno nechystám snídani, prý je to v podstatě moje povinnost, když jsem doma. Tedy vstávat zbytečně o hodinu dřív, než musím, abych vypravila děti jen proto, abych mu uvařila kafe a namazala rohlík. Nechápu. Dokonce jsme se kvůli takovéhle prkotině hodně pohádali.
On nechápe, že já, i když jsem doma, se celý den nezastavím, mám pořád co dělat. Rozhodně si neválím šunky a neležím na gauči. On ano. Když přijde z práce, usadí se k televizi a očekává servis. Nejdřív jsem si to neuvědomila, ale pak mi došlo, že mu vysloveně posluhuju. Přines, podej, odnes. Vyžehli mi na zítra tuhle košili, jaktože ještě nemám vyprané ty džíny. Začíná mi to přerůstat přes hlavu, kvůli dětem se snažím to v sobě dusit, aby nebyly doma hádky, ale asi brzy vybuchnu. Zatím to řešíme až když děti spí a vždycky to skoční hádkou a jeho „posledním slovem“ ve smyslu – jsi doma a jsi tady od toho.
Když jsem mu řekla, že pokud se bude chovat takhle, tak od září půjde malý do školky (jestli mi ho vůbec vezmou) a já do práce, tak se mu to nelíbilo a byl důrazně proti.
Myslela jsem, že si budu užívat maminkovství a byla ráda, že si můžu dovolit ten luxus zajistit dětem v útlém věku klid a pohodu, hodně se jim věnovat. Místo toho jsem zklamaná a rozčarovaná z chování mého manžela a přemýšlím, jak ho přesvědčit, aby se ke mně přestal chovat jako k nějaké onuci.
Jak to máte doma zřízené vy, které jste případně také v domácnosti. Děláte automaticky posluhovačku a holku pro všechno? A považujete to za samozřejmé?
6.6.2013 Rubrika: | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem snad jeho služka?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
monia: napadlo mne to same... ajak vidim, sutry by litaly az to prastelo, ze?
nedivim se mu ze po dvanacti hodinach v praci jen "padne na gauc a je ad, ze je rad".. me staci byt v praci 10 a to pak prijdu tak vystavena, ze kdyby mi u hlavy jeste mely vriskat deticky a manzelka na me drzkovala, tak asi brzo skoncim v Bohnicich... 
Piafka: Víš, mě už tahle diskuze nebaví. Já Ti nevím, o jakém chování je řeč, pouze to, jak si paní představovala, že bude doma s dětmi a místo toho manžel vyžaduje vyžehlenou košili. Nevím, nežijeme s nimi, nikdo z nás do toho nevidí, takže za tyhle emoce to, myslím, nestojí.
monia: nějak si nedokážu představit, jak kdokoliv s úsměvem přechází chování, které je popsané v článku a říká si: no, však jsem tady od toho, tak mě to přece nezabije....
Verera: A Ty s nimi žiješ? Náhled druhé strany tady jaksi chybí a čteme jen fňukání o tom, že paní je doma a místo toho, aby se v klidu věnovala dítěti, manžel po ní chce vyprané prádlo a jídlo. nezlob se, ale pokud je chlap od nevidím do nevidím v práci a manželka doma, snad by tedy prát a luxovat mohla. Chápu, že je to činnost nudná a nezáživná, ale snad ji to nezabije. A kdoví, jak to sekýrování v praxi vypadá. 
.jpg)
Kassy: Přesně moje řeč. Nechávat za sebou cestičku se stopami své vlastní činnosti a očekávat, že za mnou půjde služka a vše odklidí, je přinejmenším dle mého názoru poněkud sobecké, bezohledné a pro ženu ponižující. Jiná otázka je dělení práce, samozřejmě, když muž živí, nebude trávit žas žehlením košil. I když i takového znám. Také záleží, v jak velkém prostoru žijete, my máme docela velký dům (půlka by stačila) a není možné ho udržovat bez spolupráce všech.
Renee: Já myslím, tedy aspoň tak mi to přijde z článku, že Zdence nevadí, že její muž neluxuje, ale že se nepostará ani sám o sebe a dělá si z ní služku. Jako pardon, ale proč musí mít na zítra přesně jednu konkrétní košili? Může se stát jednou za čas, že má nějaké extra důležité jednání, kde chce zapůsobit, prosím, ale aby to bylo pravidlo? Já normálně taky žehlím celé rodině, ale kdyby mi muž večer jen tak z rozmaru řekl "vyžehli mi na zítra tuhle košili" pokud zrovna u toho žehlícího prkna nestojím, dozvěděl by se, že jsem dneska neměla v plánu žehlit, ať si vezme jinou.
Chápu, že chlap je po celém dni v práci unavený, ale snad ne natolik, aby si nemohl sám "přinést, podat, odnést" a chovat se ke své ženě s úctou a respektem.
A ja byl chlapec zvyklý doma? Podle toho mýho mám pocit, že už to měl dávno zažraný pod kůží a vylezlo to na povrch v situaci, kdy se z jeho ženy stala matka, která je tu, aby dělala servis. Neznáme, jakou práci dělá, ale -můj manžel taky jezdí pozdě domů,každý den, ale celý den telefonuje, kouká do počítače nebo řídí. Fyzický pohyb nula. Za 12 let, co jsme spolu, jsem ho nedonutila ohnout ten svůj narostlý pupek, aby sebral ze země, co mu upadne. jak odhrne židli, odchází. Když mu nedám snídani pod nos, nesnídá. Není síly, která by ho donutila změnit svoje návyky.
.JPG){kind=avatar}
Verera: 
Pletete dvě věci dohromady- tady nejde o přiměřenost vykonávané práce doma ženou v domácnosti , ale o způsob, jakým se tento pán dožaduje obsluhy.
I kdybych byla celý den doma a děti pryč, tak je nepřijatelné, aby mě chlap seřval kvůli tomu, že nemá vyprané kalhoty. To snad jde v případě naprosté flákačky, která tráví den s kafem u seriálů a dlouhodobě na nic nesáhne, což nebude případ Šárky. Snad to nejsou jediné kalhoty, které má.
A opravdu mně připadá krajně sobecké nutit někoho vstávat dřív jen pro mé pohodlí.
Tento pán se prostě najednou začíná chovat způsobem, že on ví vše nejlíp a manželka je méněcenná slepice, která musí plnit jeho přání. Možná je ten popis trochu přehnaný, ale v podstatě to k tomu spěje a v takovém vztahu se žena těžko může cítit dobře.
přidávám se k Renee a monia.
Odchod z domu o půl sedmé ráno, není nijak extra brzy. Jsem z vesnice, a pokud se dojíždí do okresního města, jede autobus 4:50. To by se dalo mluvit o omezování... kdyby vyžadoval vstávání kvůli čaji o čtvrt na pět ráno... Navíc jeden předškolák doma není nic moc... Starší dvě jsou přes den pryč tak oco jde? To v diskuzi nebyla zmínka otom, že lidé mají i na starosti i jiné věci než jen domácí zásobování...
Kassy: Někomu to jen nedochází, někdo nepovažuje za důležité chovat se k druhému s trochou úcty. To pak ale nemůže čekat kladnou odezvu.
Renee: To mi teda ale přijde jako naprostá zbytečnost a bylo by mi hodně hloupé něco takového požadovat. Chtít po manželovi, aby vstal o hodinu dřív, aby mi ukrojil a namazal chleba a uvařil čaj, což si můžu bez časové ztráty udělat sama? Nebo aby to dělal večer když já budu sedět s nohama nahoře u televize? Vždyť to zabere max 5 minut, to zvládne i unavený člověk. Navíc teda chleba z lednice a čaj z termosky mi nechutná, to nepovažuju za rovnocennou náhradu čerstvé snídaně.
Podstatné podle mě ale je, že je manžel schopen se kvůli tomu hádat. Kdyby požádal , manželka mu slušně řekla, že kvůli tomu opravdu vstávat nebude a on to uznal, tak proč ne. Ale domáhat se něčeho takového?
Renee: No, třeba já s Tebou do písmene souhlasím.
.jpg)
"Ono chlapům často nedochází, že nejde ani tak o to, CO chtějí, jako spíš o to, JAK si o to řeknou." Přesně! Ale je to určitě i naopak...
Monik: 
"Dal bych si salát, ale nechce se mi ho udělat" to na sebe u nás zkoušíme na střídačku oba. Většinou nás naštěstí lenora nepřepadá oba současně, takže pokud jde o něco, co si rád dá i ten druhý, tak si většinou vyhovíme.
Cinderella: Vzhledem k tomu, že to dělal i před dítětem, tak nevidím důvod proč by to po mém návratu do práce mělo být jinak. To se spíš může stát, že se to zvrhne během té mateřské, ale zatím dělám všechno proto, aby se to nestalo.
A jinak si myslím, že Zdenky manžel je trouba, který to se ženami vůbec neumí. Myslím, že kdyby místo "jsi tu od toho, abys mi ráno udělala snídani" řekl "miláčku, máme na sebe poslední dobou málo času, co kdybychom začali každé ráno snídat spolu a u toho si popovídali", Zdenka by ještě ráda vstávala o tu hodinu dřív a to kafe mu uvařila. Ono chlapům často nedochází, že nejde ani tak o to, CO chtějí, jako spíš o to, JAK si o to řeknou.
....nachystala bych mu je vždycky dopředu.
