Promiňte. Já si tady přižebrávám k důchodu.
Vyjela jsem po eskalátoru z metra na Karlově náměstí a oslovila mne žena kolem šedesáti let. Na první pohled slušně a čistě oblečená, čistá, učesaná, s kabelkou v ruce. Ostýchavým hlasem mne požádala o pomoc.
Prý jí před chvílí někdo ukradl peněženku a ona nemá peníze na lístek. Ptala se, zda bych jí mohla věnovat 32 korun, protože z jízdy na černo má strach. Trochu jsem se zarazila, bleskově vyhodnotila situaci a řekla si, že do takové situace se může dostat kdokoli. Vytáhla jsem peněženku, odpočítala 32 korun a vtiskla je té paní do dlaně. Moc mi děkovala a hned se odebrala po schodech dolů směrem k nástupišti. Já jsem zašla do pasáže koupit si svačinu do práce.
V obchodě jsem se nějakou chvíli zdržela ve frontě u pokladny. Vycházela jsem z pasáže přesně v místě, kde mne ta nešťastnice oslovila. A co nevidím. Stála tam opět, jen na sobě neměla sukni a halenku, ale kalhoty a svetřík. Tyto mimikry jsem sice nepochopila, nicméně jsem si okamžitě připadala jako blbec a přistoupila k ní:
„Vy tady čekáte, až vám někdo dá peníze na lístek, viďte?“ Otočila se a očka jí poplašně zamžikala. „Ano,“ odpověděla tichým hlasem a hned dodala:
„Nezlobte se, já jsem vám před tím lhala. Jsem sama a mám velmi nízký důchod, který mi pokryje jen tak tak nájem bytu. Tak si tímhle způsobem přižebrávám na jídlo.“ Přepadla mne jakási směsice pocitů: soucit a vztek v jednom. A také bezmoc z toho, že u nás jsou lidi, kteří nemají ani na kus jídla. A zároveň jsem se na tu paní zlobila, že mne obelhala a udělala ze mne pitomce. Na druhou stranu, fakt je, že kdyby neměla připravenou tu historku s ukradenou peněženkou a jen tam stála s nataženou dlaní, patrně bych jí nic nedala. Protože to by mohl člověk dávat v Praze pomalu na každém rohu.
Vyčítavě jsem jí řekla, že mne mrzí, jak mne obelhala. Koukala na mne provinile a já se otočila a odešla. Dobře mi nebylo. Možná jsem se u ní pak už neměla zastavovat a nechat v sobě hezký pocit, že jsem pomohla člověku v nouzi. Takhle mi na patře zůstala podivná pachuť, kterou nejsem schopná identifikovat. Ta paní může být skutečně ve velké nouzi, na druhou stranu pokud se jí podaří denně nachytat dvacet, třicet takových důvěřivců, jako jsem já, tak je její měsíční příjem včetně důchodu větší než můj plat.
Jsem poučená. I když, pravda, stejně nevím, jestli až příště potkám někoho, kdo na první pohled vypadá slušně a bude mít nějakou věrohodnou historku, mu opět nenaletím. Protože se přiznám, že nevím, co je horší: Minout někoho, kdo je možná v opravdové nouzi a nepomoci mu, anebo riskovat, že budu za naivního blbečka, který svými pracně vydělanými penězi přispívá někomu, kdo to možná vůbec nepotřebuje.
Jak odoláváte podobným pouličním prosebníkům vy? Podařilo se vám vypěstovat si dostatečně hroší kůži, nebo čas od času podlehnete?
14.6.2013 Rubrika: | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Promiňte. Já si tady přižebrávám k důchodu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pokud jde o zdravou žebrající důchodkyni - jedna důchodkyně mi pomáhá s úklidem. Důchod má hanebný a tak si přivydělává takhle. Já jsem ráda, protože jsme oba natolik pracovně vytížení, že na to nemáme čas, ona si přivydělá k důchodu a doma se mi všechno leskne. Jo, uznávám, že pokud je to invalidní důchodce, může být problém. My - tento stát - se totiž neumíme postarat o lidi, poněkud mdlejšího ducha, kteří se nejsou schopni o sebe v této době postarat. Nikdo nemá čas jim nic vysvětlit, na úřadech jim naporadí a tak pokud se nenajde nějaká dobrá duše, jsou ztracení.
.."Minout někoho, kdo je možná v opravdové nouzi a nepomoci mu, anebo riskovat, že budu za naivního blbečka, který svými pracně vydělanými (usetrenymi) penězi přispívá někomu, kdo to možná vůbec nepotřebuje."...
Meryl presne to je to dilema k te pani z clanku - mozna bych ji poradila . slusnou, starsi podnajemnici platila by pulku najmu zbytek duchodu by mela na jidlo tedy pokud bydli aspon v 1+1...Jestli opravdu nema na jidlo - to prece musi mit kazdy
je to strasne smutne...
Jinak ja vetsinou davam tak podle srdce na jedne krizovatce stava muz bez obou ruk jenom pahyly - kde by nasel praci
, navic takovy vdecny...
Nedavno na benzince mlady kluk tak 16-20 let, spinavy, sedel na zemi, krev v obliceji jakoby prave dostal od nekoho, cigaretu v puse, brejlicky takovy zoufalec zrovna jsem strasne spechala, nic jsem mu nedala, ale dlouho me trapilo svedomi, premyslela o nem...Ten den jsem pak mela peknou smulu...
.gif)
Bellana: máš lidi co si vezmou půjčku a jedou za ni na dovolenou ....kdysi jsem znala , vzala si půjčku aby si koupila zlatý řetízek a prsten.....tak tohle zase není nic pro mě...
Bellana: Jagea: každý to máme jinak.....ono stěhovat se v určitém věku jinam taky není asi žádný med....já teda nikoho neodsuzuju a za sebe se nebojím že by mě děti nechaly na ulici.......a taky mám zaplať bůh muže...jenže je spousta lidí co jsou na tom hodně bídně a těch je mi líto !!!
Omlouvám se za dvojitý příspěvek - není mojí vinou, ale stalo se něco na webu ŠŽ... Inu, přihodí se 
Stalo se mi na Karlově náměstí: Oslovil mne chlap cca 40 let: "Paninko, neměla byste nějaký drobný?" A poněvadž jsem měla mimořádně dobrou náladu, tak jsem ho neposlala do háje, ale ukázala mu, že i kdybych chtěla, tak mám úplně prázdnou peněženku... a on zavolal kolegu a věnovali mi 50 Kč 
Stalo se mi na Karlově náměstí: Oslovil mne chlap cca 40 let: "Paninko, neměla byste nějaký drobný?" A poněvadž jsem měla mimořádně dobrou náladu, tak jsem ho neposlala do háje, ale ukázala mu, že i kdybych chtěla, tak mám úplně prázdnou peněženku... a on zavolal kolegu a věnovali mi 50 Kč
Bellana: Přesně tak.
Jinak k tomu, že nikdo nevíme.... raději bych bídně zdechla, než abych někde žebrala... (naštěstí mi to snad už nehrozí)
.jpg)
Bellana: není co dodat dobře jsi udělala taky si myslím ,že člověk si může dovolit na co má kávárny tak to je fakt jen pro toho kdo na to má 
jak nemám tak nemůžu tam jít a né žebrat ???
.JPG){kind=avatar}
sharon: Máš pravdu, nevíme, co nás potká. Třeba nám nebudou dávat důchod. Ale ta paní důchodkyně z článku ve mě soucit nebudí. Když s bídou platí nájem v Praze, tak se může odstěhovat někam jinam, kde jsou nájmy menší. Já vím, je to hrozná degradace, odejít z hlavního města a bydlet mezi vidláky. Pro mě ale menší než žebrat. Prostě když nemám na auto, tak jezdím veřejnou dopravou. A s bydlením je to stejné. Mohu bydlet jen podle svého příjmu. Asi před deseti lety to na mě zkoušela jedna paní v Praze taky s tím, že má problém s placením vysokého nájmu. Zeptala jsem se jí, proč tedy bydlí sama v třpokojovém bytě na Vinohradech. Prý by si jinde nezvykla, že tam má přítelkyně a kavárnu, do které s nimi chodí na kafíčko. To tedy měla blbý, já jí na to kafíčko nepřispěla, se dvěma studujícími dětmi a ostravskými platy (v našich oborech cca polovičními proti pražským) jsem nebyla zrovna rozhazovačná . Mě by hanba fackovala, kdybych měla žebrat na kavárnu, abych si nezadala před přítelkyněmi.
.jpg)
Nikdo z nás nevíme co nás může potkat a co nás donutí k dovíčemu , i k tomu somrování, to není o " snížení se" ale o přežití , většinou , nemyslím ty notorické ochlasty a narkomany........život není jednoduchej a doba je nevyzpytatelná....Jagea: chudina paní se před tebou asi ukrývá....
Ja obcas dam prodavacum Noveho prostoru stravenku nebo svacinu. Penize se snazim nedavat, ale obcas taky podlehnu, hlavne starsim lidem. A pravidelne si kupuju ruzne po praze od starenek kyticky.
Nejhorsi zkusenost s zebranim mam kdyz jsem dojizdela do Prahy vlakem. Je to asi tri roky zpatky, kdy jsem sedela ve vlaku na hlavnim nadrazi na nastupisti a cekala az se vlak rozjede. Najednou nastoupil nejaky podezrely kluk a zacal zebrat o penize na jizdenku. Vypadal velmi spinave, neupravene, tahl z nej alkohol a tak mi nedelalo nejmensi problem odmitnout a rict ze mu nedam. Zaseptal s hroznym pohledem silene sprostou nadavku a plivl na me! Sedela jsem tam jak oparena a nechala ho odejit. Kdyz odesel mela jsem sto chuti zacit kricet, dobehnoutho a dat mu par facek. Priserny chovani. Kozenou bundu, kterou mi svym jednanim pospinil, jsem pak doma drhla snad pul hodiny.
Hm, onehdy jsem asi 3x v jeden den narazila na klečící paní, která se (podle špatnou češtinou napsané cedule) snaží vyžebrat si na operaci srdce. Měla jsem chuť se jí zeptat proč jí to nehradí pojišťovna, případně proč si neplatí pojištění a uklidnit ji, že život ohrožující stav odoperují i tak (maximálně to pak po ní budou vymáhat). Nemám tohle hraní na city ráda. Na pohled mladým, zdravým flákačům nedám ze zásady nic a na žádost odpovídám důrazným NE. Nevidím důvod, proč bych měla někomu dávat svoje vydělané peníze. Preferuji konkrétní pomoc přes důvěryhodné zdroje (např. nákup Sava na povodňový úklid, které donesu do charity). Na druhou stranu jsem tuhle dala 20 korun bezdomovci, protože mi řekl, že mi nebude vyprávět žádný smutný příběh, ale že si chce koupit jedno pivo. To mi přišlo aspoň fér.
Co se týče těch starých lidí - někteří si "libují" ve své situaci a je jim dobře jako "obětem systému". Někteří se stydí o pomoc požádat stát (nebo kohokoliv jiného). Znám paní, která po povodních 2002 přišla o všechno, bydlí dodnes na ubytovně, o berlích chodí do 3. patra a když jsem jí nabízela pomoc se zařízením pečováku (s výtahem), tak nechtěla...Několikrát jsem byla starém člověku vyřídit průkaz ZTP, sami by tam prostě nešli. Jedna pečovatelka mi otevřela oči, když jsem starým lidem půjčovala peníze, vozila je autem na dluh atd., říkala: "podáte prst a ukousnou vám celou ruku"....Takže pomáhat ano, ale s rozmyslem...
