Neodbytná nutkání. Jaká ovládají vás?
.jpg)
Někdy mám neodbytné nutkání. Není to nic světoborného. Nebo svět zachraňujícího. Ale nemůžu s tím nic dělat. Jenom udělat to, co se má.
Možná to znáte sami. Sedíte u stolu a najednou si všimnete věci, která je špatně. Nebo možná ne špatně, ale ne tak akorát. Už vás to nenechá v klidu. Neustále se na to musíte soustředit a i když se snažíte zabavit něčím jiným, stále se k tomu vracíte. Až to prostě nevydržíte, a uděláte to. Otočíte hrníček ouškem na západ. Srovnáte příbory do jedné roviny. Uhladíte shrnutý ubrus. Smetete drobek ze stolu nebo třeba někomu vedle vás upravíte límeček. Teprve pak si oddychnete a všechno zas běží tak, jak má.
Snad každý, koho znám, nějakou takovou obsesní potřebu má. Kolegyně nesnese pootevřené dveře. Musí je buď otevřít dokořán nebo naopak definitivně zavřít. Jiná kolegyně neustále všem upravuje uzel na kravatě. Respektive ho centruje na desetiny milimetru a nesnese pohled na jeho vychýlení. Šéf má pro změnu na stole pořádek podle známé Zajícovy varianty Bronštejnovy metody systematického uspořádání předmětů na pracovní ploše stolu. A každý, kdo by položil do sektoru B2 například sešívačku, stal by se synem či dcerou smrti. Zvláštní nutkání má jedna z mých kamarádek, která v písemném projevu nesnese pohled na neuzavřená písmena. Jakmile má před sebou vzkaz, pohlednici nebo jiný rukou psaný text, kde najde nedotažené O, D či bříško třeba u R, bez ohledu na obsah nebo naléhavost textu vezme tužku a všechna nedokonalá písmena pěkně dotáhne do konce a uzavře všechny tahy, které být uzavřené mají. Teprve poté se dočká úlevy a může se zabývat tím, co dotyčný napsal.
Moje nutkání je maličko jiné povahy. Nevadí mi křivě pověšené obrazy a nemám potřebu čichat ke štůskům v obchodě s látkami. Už od malička ale nemůžu vystát pupínky a každý, který mi vyraší na obličeji, musím, prostě musím rozškrábat. Nic nebyly platné všechny zákazy a příkazy rodičů ani strašení různými infekcemi nebo jizvami. Pokoušela jsem se to vydržet snad tisíckrát, ale nakonec to bylo silnější než já. Daleko horší muka ale prožívám, vidím-li něco podobného na někom druhém. Zrovna nedávno naproti mě seděl v metru mladík, kterému nad levým koutkem rašilo obrovské akné. Měla jsem nesmírnou potřebu se na něj vrhnout a tu věc mu z obličeje prostě zlikvidovat. Nemohla jsem. A tak jsem celých pět stanic hypnotizovala jeho ret, seděla si na rukou a chtělo se mi řvát zoufalstvím.
Mladík to naštěstí přežil bez újmy a já také. Ale doufám, že dlouho nikoho takového nepotkám, nebo mě zatknou za přepadení. Máte také své nutkání? Podělte se s námi!
20.8.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 83 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neodbytná nutkání. Jaká ovládají vás?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
batum - ani nemluv, jsou po celé chodbě, to už tu dávno nebydlí ta naše prostřední, to je botařka ta má sbírku
<smajlik36
.jpg)
Co jsem tu ještě nečetla.....a co boty......máme malou chodbu,problémy s boty, tak se snažím rovnat, ale jenom jáááá, nadávam a nejhorší je,když příjdu na návštěvu, tak jim tam začnu taky boty rovnat,ale tam na nikoho neřvu jako doma
.jpg)
batum: nojo vlastně, strupy taky!!! Ale snažím se to nedělat kvůli jizvám.
Jinak dneska jsem u nás v práci v kuchyňce přerovnala příbory v odkapávači... je trojdílný, takže malé lžičky ke lžičkám, příbory zvlášť, velké ostré nože taky. 
.jpg)
batum: strupy taky ňoupu (asi to mam po mamině a můj syn po mě 
)
.gif)
Kassy: s knoflíčkama u peřiny k hlavě to mám taky tak a manžel naopak,takže často trpim,radši si chodím lehat po tmě,abych to neviděla a stejně než usnu mě svrbí ruce,že bych mu jí tajně až usne přehodila-ale já vždycky usínám dřív
...ještě jsem na jednu přišla,nesnášim zavřený dveře do koupelny když se sprchuju,mám pocit,že se tou párou udusím,přitom máme větrák,nevadí mi to jenom když je v koupelně okno-asi druh klaustrofóbie?
batum: strupy nemám v úchylkách na seznamu,to má můj manžel i s těma pupínkama
Děvčata a co strupy krve,od kousanců komárů, od pádu na kole, opary, puchýře atd.....nevydržím seškrabuji a znova teče krev.
Když měl syn nebo
hned jsem chtěla dělat škrampy......pupínky 
Kassy, taky jsem to měla s pupínkama a přítelem stejně a toaletní papír taky
Super, že je tady konečně taky někdo na pupínky, nejsem v tom sama .
Kromě pupínků mám ještě jiné "mánie", pupínky ale od puberty jednoznačně vedou. Díky, Blanko!!!
Mimochodem ještě se snažím mít kolíčky stejně barevné jako prádlo nebo mít alespoň dva stejně barevné a příbory rovnám do myčky nebo odkapávače podle druhu 
. I nádobí v myčce má svůj řád a nesnáším, když jsou hrnky ve skříni všelijak a nejhůř, když mají každý ouško někam jinam
Zajímavé je, že jinak jsem doma docela bordelář, takže kde se ve mně bere posedlost hrníčkovými oušky fakt nevím
Kassy: lžičky...to mám stejné a s oblečením na ramínkách taky 
Jo a ještě ramínka - nesnáším, když je někdo věší na tyč zezadu. A taky když jsou taková ta prohnutá na saka a na kabáty, tak musí být všechna stejným směrem a oblečení na nich musí viset taky zapínáním na stejnou stranu.
Na pupínky se taky vrhám, nejhorší je, když se ke mě přitulí manžel, začne mě svádět a já si všimnu, že má na obličeji čerstvě rašícího beďara. Dokud ho nevymáčknu, nemám klid a tudíž žádnou náladu na sex. A když ho začnu vymačkávat, tak zas logicky přejde nálada mého drahého. Tak co s tím?
Jinak mám drobných úchylek spoustu, ale teď si na ně na všechny nevzpomenu. Třeba nesnesu peřinu otočenou knoflíkama na povlaku k hlavě. Toaletní papír musí být na držáku tak, aby se odvíjel shora (máma ho dává opačně a když jsem u ní na návštěvě, vždycky mě svrbí ruce ho přehodit). A lžičky v příborníku musí být roztříděné podle typu a otočené opačným směrem, aby se daly rozeznat po hmatu. To jen namátkou.
.jpeg)
Ivča+3 - 20.8.2013 17:41 - "Nemůžu projít kolem sušenky či čokolády, abych jí nesežrala" 
Já nevím, jestli je to zlozvyk, nebo jak to nazvat, ale třeba jedu v trolejbusu a vidím, že jedné slečně visí krvavá kapka z ucha, upozorním ji, aby ji nekápla na tričko. Potkám pána s rozepnutým poklopcem, tak ho upozorním. Přede mnou jde dáma v bílých kalhotech a na zadku má přilepenou žvýkačku, tak ji upozorním. Přála bych si, aby mě lidé taky upozornili, že mám černou šmouhu pod okem, ale nic. Pokud si toho nevšimnu někde, kde je zrcadlo. 
Jo a ještě jsem přišla na něco, co tu nepadlo. Nemám ráda, když je něco moc plánovaného nebo uspořádaného, takže když si třeba podrobně naplánuju cestu do města, co kde všude vyřídím, v jakém pořadí, všechno do sebe krásně zapadá, tak mě to v půli začne najednou nějak vadit a musím udělat změnu, nějakou improvizaci, překopu program, přeplánuju a je zase dobře.
A věšení prádla, beru to zkraje, systematicky a pak t začne být nuda, takže začnu z druhé strany, pak doprostřed šňůry a zkouším, jestli se mi zrovna tenhle kousek někam vejde, jestli vyjdou kolíčky, převěšuju, hraju si s tím, to mě pak to věšení prádla i baví.
.jpg)
sharon: TVOJE ČEŠTINA VYPADÁ DOST STANDARDNĚ
