Jeho diagnóza je "nevyléčitelný flegmatik". Jak ho nakopnout k životu?
Jsem dost nešťastná ze svého přítele. Mám ho moc ráda, je mi s ním fajn, ale zároveň se bohužel nemůžu zbavit dojmu, že je pro normální a praktický život jaksi nepoužitelný.
Je mu 28 let a jeho přístup ke všemu je, mírně řečeno, velice laxní.
Na všechno má dost času, s ničím si neláme hlavu. Na schůzky chodí většinou pozdě – a to nejenom na ty se mnou, ale i na pracovní. Jeho nejoblíběnější výraz je: „To je v pohodě, vždyť nejde o život.“
Jde mi to strašně na nervy, čím dál víc. Když se někam chystáme, vždycky mu strašně dlouho trvá, než se odhodlá k činu, než se rozhoupe. Bydlí sám v pronájmu a má doma tak neskutečný nepořádek, že se tam až štítím. Pro něj to problém není, protože „z toho se přece nestřílí, klid, děvenko“.
Jak říkám, mám ho ráda, jinak je milý, ale bojím se, že tuhle stránku jeho osobnosti nezvládnu. Musela bych ho do všeho strkat, všechno mu připomínat a nejlépe udělat všechno za něj. To pro mne není příjemná perspektiva.
Myslíte, že je jenom líný a dá se s tím něco dělat, nebo je to už neměnný povahový rys? Chodíme spolu půl roku a žádný posun k lepšímu nepozoruji.
Děkuji za vaše názory.
17.9.2013 Rubrika: | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jeho diagnóza je "nevyléčitelný flegmatik". Jak ho nakopnout k životu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Esme: Přesně tak! Inventuru vztahu!
A nebo : popovídat, pomilovat, ale nic víc....hlavně nepořizovat děti a nebydlet spolu...
Anahir: na mě přítel Simony nepůsobí jako flegmatik, připadá mi, že se baví tím, jak druhé znervózňuje. Staví se do pózy kliďase a pokud někomu vadí jeho nedostatky, tak ho bodře usadí. "Klid, děvenko." Už jen to oslovení "děvenko" o něčem vypovídá. Ostatním dává najevo, že mu na nich nezáleží, když chodí všude pozdě. Neumím si představit, jaké má zaměstnání, že se mu to toleruje. Když se někde střídají na směnách, tak by určitě měli pochopení pro to, že chodí pozdě a kolega kvůli němu nemůže odejít z práce, i když mu skončila směna.
Pokud se jen chodí a občas vídá, jeho věc. Ovšem pokud by byly situace pozdější jako dovézt dítě včas na vyšetření do nemocnice /nelze říct do telefonu paní doktorko, ono se muži ještě nechce vstát , nemohla byste nás laskavě posunout o nějaké dvě hodinky?/, nebo jít na pohovor.../proboha Pepo, ty si fakt myslíš, že na tebe někdo bude čekat déle než pět minut, když máš určenou na pozvánce hodinu, dky se máš dostavit?/, pak tam už tedy jako by to bylo o nervy. Mít doma a věčně doma někoho, kdo uvítá rodinu s milým úsměvem - jé už jste tu z práce a ze školy...to je bezva...nebudete mi věřit...já dneska pomalu nic nestih...to už by bylo na blázinec.
Verera: rozumím co chceš říct.
ale je fakt, že to takhle vůbec nevidím a přijde mi to téměř naopak tomu co píšeš
Anahir: No záleží, jak to vlastně je. Jestli je Simona akční typ, který neustále něco vymýšlí, tak se přizpůsobuje pán, který po takových věcech ze své podstaty netouží, ale tak tedy s ní půjde, když jí to udělá radost, od ní chce jen, aby nešílela, když přijde o půlhodinky později, už to, že jde je pro něj dost velký výkon.
Prostě přijde mně, že Simona má určitou představu o tom, jak by měl jejich společný čas vypadat, co chce dělat, co by měl partner dělat, vše zorganizuje, naplánuje, když ten její se k ničemu nemá, po něm chce jen, aby se držel jejich instrukcí... a ani to on nedokáže, což ji štve.
Ale zeptala se vůbec, jestli on o to vážně stojí, zeptala se ho, co by on chtěl dělat? No, možná se dozvěděla, že pro něj je ideální večer ve dvou u televize s oříšky, což ona zamítla hned jako lenost a neschopnost partnera se k něčemu rozhoupat.
Ale pro něj to může být ideální trávení volného času. Pak to ale nikdy nemůže fungovat. Ona se nezajímá o to, co chce on a není schopna ho brát takového jaký je, on zas není schopen zvýšit tempo na její úroveň. a ani nechápe, proč by to měl dělat.
Anahir: tady v tomto příběhu nejde ani o netoleranci, jako o akceptování povahového rysu určitého člověka, s kterým Simona pouze chodí. Pokud partner dělá něco, co opravdu neskousnu, tak si s nim budu třeba jen šukat, ale nebudu si s nim pořizovat dítě, nebo si ho brát. Toť můj názor.
Verera: protože mě přijde, že jemu to všechno jedno, ať se přizpůsobí druzí. Takže Simona se musí stále přizpůsobovat, protože podle něj ,,o nic nejde" a to mi nepřipadá, že netolerantní je zrovna Simona.
Esme: presne... musim rict, ze kdyby muj muz nebyl takovej totalni flegmous, tak jsem asi davno rozvedena.
Úplně přesně jsi popsala mého přítele. Jsme spolu několik let a cca po dvou letech spolužití, než jsme začali opravovat dům, jsem dělala takovou tu inventuru vztahu - jestli s ním chci žít "až do smrti". Do minusů přišlo že mám víc práce s uklízením, všechno musím opakovat stokrát a na finance u nás budu kápo já protože on je prostě nechápe; do plusů že mne dokáže královsky pobavit a pěkně pomilovat, a když na to dojde, i ten čaj do postele zvládne (a kuchyni uklidíme holt jindy). Navíc mne dokáže podržet když vyšiluju, poradit když mám nervy v kýblu a nevím jak dál, a moje depky vydržel bez keců a nezabil mne... Jo, nechám si ho.
Udělej si inventuru.
To že by se flegmatik změnil vylučuji, ale dá se trochu vycvičit - říkám TROCHU!
Léthé: jo, přesně, taky bych si chtěla umět v bordelu v klidu lebedit To mě můj manžel ale taky trochu naučil, páč nemá cenu uklízet, když on to hned zase zadělá. Frrrnk. V minutě.
MMCH...kéž bych se moje cholerická povaha mohla nakazit nějakým flegmatikem. V jistých životních situacích jim vyloženě závidím
Verera: Ty to umis tak hezky popsat
Ostatne skoro jako vzdy
U nas jsem, co se tyka vypravovani napriklad na dovolenou, ten flegmatik taky spis ja. Muz musi byt vsude v predstihu
Ze zacatku jsme se dokazali i pohadat, protoze on mel sbaleno uz tyden predem, ja balim posledni den. On chodil kolem a porad mi rikal kolik je hodin. Me to samozrejme lezlo na nervy a trvalo mi to o to dyl, protoze me tim vytrhoval z meho "baliciho systemu".
Tak jsem mu davala ruzne ukoly, posilala ho s detma na hriste apod.
Nakonec jsme si to parkrat vyrikali a ted uz jsme se s tim nejak oba szili.
On mi nehlasi cas a ja zacinam balit o par hodin driv
sharon: 9:17 No uprimne, pokud bych si mela vybrat mezi exemplarem co tu byl nedavno, co prudil manzelku po shlednuti jakesi reality šou a timto flegmatikem, mnohem radsi bys sahla po tomto flegmatikovi
Nastesti mam doma celkem "normalni" exemplar
Hanča: promiň, tvůj komentář mě pobavil-nic ve zlým,ale mě by zase z takovýho člověka,ty migrény začaly a fest
je to povahový rys, mám něco podobnýho doma a už jsem změnila i svůj postoj k životu, ale žít se s tím dá, dokonce má i světlý chvilky, kdy překvapí a v tom případě se musí hodně chválit, já se zbavila díky tomu častých migén