Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Před pár dny jsem vyslechla v tramvaji rozhovor dvou kamarádek středního věku. Téma jejich hovoru bylo ryze letní. Dovolená, voda, koupání a hlavně – nudistické pláže.

Jedna z nich se svěřila, že její manžel ji každoročně přemlouvá, aby s ním na takovou pláž šla. Tvrdí, že na tom nic není, že je to příjemné a že sama určitě pozná, jak je to fajn. Ona ale něco takového sveřepě odmítá. Nikdy by se před cizími lidmi do naha nesvlékla.

Druhá kamarádka měla v tomto směru poněkud svobodomyslnější názor a v podstatě podpořila manžela té první. Nudistické pláže totiž přímo vyhledává a krásně si to tam užívá.

Vzpomněla jsem si na dobu před více než dvaceti lety. Můj manžel tehdy občas zašel na Šeberov, kde byla tak trochu tajná nudistická pláž. Socialistický systém něco takového nepodporoval ani neschvaloval. Přesto byla nahatá pláž hojně navštěvovaná a myslím, že tehdejšími zákonodárci i tak nějak mlčky trpěná.

Můj muž na mne tehdy hodně naléhal, abych tam šla s ním. Odolávala jsem, ale nakonec podlehla.

Návštěva koupaliště pak pro mne byla hotovým utrpením. Hned jak jsme tam přišli, poznala jsem, že to není můj šálek čaje. Všichni ti bezprostřední naháči mi byli velmi nepříjemní. Zvlášť někteří muži. Pyšně se procházeli sem a tam, nenápadně očumovali opalující se ženy a vystavovali na odiv svou mužskou pýchu.

No co. Když už jsem tam, tak to prostě vyzkouším. Svlékla jsem se do naha a snažila se působit dojmem, že pro mne není nic přirozenějšího, než být za denního světla pod širým nebem úplně nahatá ve společnosti několika desítek naprosto cizích lidí. Předstírala jsem opravdu statečně, ale dobře mi nebylo ani trochu.

Tak moc jsem se styděla. Většinu doby, kterou jsme tam pobyli, jsem proležela na břiše a se zavřenýma očima. Opravdu jsem nechtěla ni koutkem oka zavadit o všechny ty pochodující choboty. Cítila jsem se trapně. A to tak, že velmi.

Manžel byl v pohodě, vykoupal se, pak si na dece četl... a já trpěla jako zvíře. Po dvou hodinách jsem se jala balit naše věci a zdrhnout. Samozřejmě k mužově velké nelibosti. Ale byla jsem neoblomná.

A tak skončilo mé první a poslední seznámení s nuda pláží. Nikdy více mě tam nikdo neviděl.

Jak jste na tom vy? Chodíte na takové pláže? Nebo se také stydíte a je to pro vás nepředstavitelné?