Naši dceru týrá její manžel
.jpg)
Byla jsem svědkem něčeho, s čím se nemůžu vyrovnat. Nevím, jak se mám zachovat. Zjistila jsem totiž, že naši dceru týrá její manžel.
Je šest let vdaná a mají spolu pětiletou holčičku. Nikdy by nás ani ve snu nenapadlo, že u nich něco není v pořádku. Vždycky působili vyrovnaně a spokojeně. Dcera je učitelka, zeť lékař. Mezi pacienty je oblíbený a kolegové ho uznávají. K nám se choval vždycky velmi slušně, také jsme nikdy nebyli svědky žádné – byť jen slovní – agrese na naši dceru.
Celé ty roky jsme s manželem žili v klamném domnění, že dcera je šťastně vdaná. Až do předminulého týdne. Byla jsem ve městě na nákupech a koupila nějaké ovoce pro vnučku. Poněvadž jsem byla kousek od bytu, kde dcera s rodinou žije, rozhodla jsem se jim to rovnou zanést.
Dveře do domu byly otevřené, a tak jsem se vyšla až k bytu. Už jsem se chystala zazvonit, ale nestihla jsem to. Z bytu se začaly ozývat rány, nadávky, křik, pláč. Poznala jsem zeťův hlas. To, co na svou ženu řval, nemohu publikovat, ale řeknu vám, krve by se ve mně nedořezal. Pak ji pravděpodobně uhodil, ozývalo se dupání, jako by před ním utíkala, a přerývaný pláč.
Nebyla jsem schopná slova. Stála jsem před těmi dveřmi jako přimrazená. Z vedlejšího bytu vykoukla sousedka a konstatovala, že je to tam posledních několik měsíců na denním pořádku.
Rámus v bytě rychle utichl a já jsem se otočila a odešla. Manžel mi pak vyhuboval, proč jsem nezazvonila, že by zeť aspoň viděl, že byl přistižen, a příště by si nic takového nedovolil. Možná má pravdu, jenomže já toho v tu chvíli nějak nebyla schopná. Opravdu se mi nechtělo přistihnout svou dceru v tak ponižující situaci, navíc jsem netušila, zda by mou neohlášenou návštěvu zeť nebral jako záminku k dalšímu útoku.
S dcerou jsme si samozřejmě promluvili. Řekla jsem jí, co jsem slyšela, a nabídli jsme jí, ať se i s malou přestěhuje k nám. Ona však o něčem takovém nechce ani slyšet, tvrdí, že její manžel je jinak hodný, má teď jenom větší nervové vypětí. Prý to určitě zase přejde.
Jenže já vím, že to nepřejde. Bije ji už od března, to přece není normální. Muž, který vztáhne ruku na svou ženu, na matku svého dítěte, je hulvát toho největšího kalibru. Manžel si s ním šel promluvit. Vylíčil mu, za jaké situace jsme se o jeho chování dozvěděli, a pohrozil, že jakmile se něco takového bude opakovat, podá na něj trestní oznámení.
Výsledek celé nepříjemné a bolestivé situace je, že dcera k nám s vnučkou přestala chodit, téměř nevolá, a když, tak mluví jen o neutrálních věcech. Nechce nic řešit, nepřeje si, abychom se v tom jakkoli angažovali. Já si však myslím něco jiného: potřebuje, abychom jí pomohli, protože sama se tomu násilníkovi vzepřít nedokáže. Je evidentní, že se ho velmi bojí.
Co máme dělat? Vlítnout tam a dcerou s vnučkou třeba násilím přestěhovat? Podat na zetě trestní oznámení? Nebo máme všechno nechat na dceři, aby se s tím srovnala po svém? Jako rodiče jsme zoufalí.
Anna
Milá Anno,
jako matka tě velice chápu. Zkus se obrátit na některou z organizací zabývajících se pomocí ohroženým ženám. Třeba ti poradí, jak nejlépe postupovat. Přeji nejen tobě a tvému manželovi, ale hlavně vaší dceři, aby v sobě našla sílu vymanit se z takového života. Meryl
Konakty najdeš třeba zde:
Bílý kruh bezpečí - www.bkb.cz
Rosa - www.rosa.cz
6.9.2007 Rubrika: | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Naši dceru týrá její manžel
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Podejte trestní oznámení a dceři tím rozhodně pomůžete. Teď možná bije jen ji, ale časem může zmlátit i malou. Chcete to mít na svědomí?
Dost dobře nerozumím matce. Měla tam vlítnout a spráskat zetě hlava nehlava. Na agresi platí zase jen agrese. Umořila bych se doma strachy, že moje dcera mě potřebuje a já sedím doma se založenýma rukama. Nespala bych hrůzou, že jí ubližuje a možná zrovna teď, kdy si sedím doma, dostává dcera výprask. Nevydržela bych to. Obdivuji pisatelku, která maří čas planými dotazy k lidem, kteří to sice odsoudí, ale její dceři nemůžou pomoct. Vaše dcera k vám, paní, nebude smět. Můžete si za to sama. Tady nejde o zasahování do manželství mladých. Tady jde o život. Až Vaše dcera náhodou při výprasku padne hlavou na topení, pan doktor to uhraje na podmínku. Běžte za dcerou na návštěvu. To snad smíte. Nebo se musíte zetě ptát? Běžte za ní a pomozte jí. I proti její vůli. Tohle nepovede k žádnému dobrému konci.
Nikdy v životě bych nedopustila, aby na mě nějaký mužský vztáhl ruku, natož můj vlastní manžel. Nechápu, že okamžitě neodešla, navíc ohrožuje i svou vlastní dceru.Kdykoliv může manžel zaútočit i na svoje dítě..třeba proto, aby ublížil své ženě..A ta sousedka..no nezlobte se ma mě..ale já bych dávala postihy za to, že to neohlásila..měla by to být povinnost. Až se pak něco stane, tak je každý chytrý..Ovšem, nerozumím vaší dceři..proč nechce pomoc..Jediné, co bych udělala, tak bych se zašla poradit někde do agentury pro týrané ženy, ale pokud by i tak pomoc odmítala..potom bych to chápala, že takhle žít zkrátka chce..
.jpg)
kareta: asi je to subjektivní ale Rachel měřila 162 cm , Lorenova 174 a Lollobridgida 164 cm
Ota: objektivně MĚLY outlý pasy- 63cm, 60cm a Lolobr...snad ještě míň. A Lorenka má 180 cm
. V podstatě měly podobné míry jako dnešní ideály, jenže na útlejší drobnější kostře, proto se tam vlezly i křivky- dnešní ideály jsou moc vysoké, robustní, hranaté a mladé.
kareta: tssssss tebou tři vyjmenované exempláře ženství a mých jinošských snů nevážily 48 kilo při 180 cm výšky a žebra jim rozhodně nekoukala.
A útlé pasy měly to je fakt , jenže jen kvůli klenutým bokům, které dnešním ideálům v podstatě ouplně chybí chybí
Ota: tsss, taková Raquel Welch, Sophie Loren, G. Lolobrigida... měly útlý pas a něbyly a nejsou to opálený nitě. Pokračuj ve studiu
kareta: samouk
No já si myslím, že na hrubý pytel hrubá záplata. Já jsem si užila dost, ale svoji dceru bych v tom nenechala. Toho haj**a bych prostě nechala zmlátit jako psa.
Ota: znalče
Tak to je teda síla, ten chlap je kretén.
Za prvý bych se obrátila na nějakou tu agenturu na pomoc týraným ženám, tam poradí, jak postupovat. Nechat "pana doktora" zmlátit taky není špatný nápad 
S dcerou bych si promluvila ve smyslu, že u vás bude mít vždy podporu. A taky proč to nechce nahlásit, čím jí on vyhrožuje, atd.. A podporovat dceřino sebevědomí připomínáním jejích úspěchů a jejích kladných vlastností atd.
Chyba dcery je, že to neutla hned na začátku - když ji zmlátil poprvý, okamžitě měla odejít, a já bych moc přemýšlela, jestli se na jeho prosby vrátit - pro mě je toto obrovský porušení důvěry.
Sheeni: myslím že to je ještě poměrně lichotivé jenže slova který takový typ vystihnou nemůžu psát na takový čat
kareta: ani ne 
a nejsem si jistej jestli pruměrné štastné ženě lezou žebra nad útlým pasem.
Tyhlety chudokrevné žebernatky dle tvého popisu nebejvaj moc štastný a ženě se podobají jen pod silnou vrstvou módy .
Jsou to vystresovaný opálený nítě 
Sheeni: paní píše, že zeťák je lékař. myslim, že když ostuda po celým baráku, tak rozhodně oslovovat plnýma titulama
chytrájakrádio: 
