Chce se ke mně vrátit. Má slepovaný vztah šanci na přežití?
Brzy mi bude 60 let, před deseti lety se se mnou rozvedl manžel. Žili jsme spolu téměř třicet roků, vychovali tři děti, a když se osamostatnily, manželovi se začala zapalovat lýtka. Poté, co jsem zjistila, že je mi nevěrný, jsem měla pocit, jako by se celý svět zbortil. K mé smůle nešlo o takovou tu přechodnou nevěru. Skutečně se zamiloval, a to do ženy o víc než dvacet let mladší, poměrně atraktivní, plné života. Ve svých padesáti jsem jí skutečně nemohla konkurovat.
Rozvedli jsme se. Bylo to hodně bolestivé, hlavně pro mě. Manžel se odstěhoval a začal žít nový život. V té době mu bylo 57 let a se svou třiatřicetiletou přítelkyní se oženil. Já jsem zůstala sama a zařídila si život po svém. S bývalým mužem jsme s téměř nestýkali, jen občas jsme se vídali při větších rodinných sešlostech u našich dětí. I to pro mne bylo vždycky hodně těžké, protože tam s sebou bral svou novou ženu.
Jak žili, jak se měli, zda si rozuměli, nevím. Nestarala jsem se o to. Po osmi letech jsem se od starší dcery dozvěděla, že se otec bude rozvádět. Jeho žena si prý našla jiného. Děti neměli, takže rozvod byl vlastně jen formální záležitost. Měl pech v tom, že ho jeho manželka docela slušně oškubala.
Bývalý muž teď bydlí v pronajatém bytě, je sám. Je mu 67 let, v běžných provozních věcech je pramálo soběstačný – asi jako většina mužských. Hodně mu pomáhají dcery.
Nedávno mi ta starší svěřila, že otec se vyjádřil v tom smyslu, že největší chybu udělal, když ode mě odešel. Prý se nechal zblbnout hormony, je mu to moc líto, a kdyby to šlo, nejraději by to vrátil zpátky. Údajně na něm bylo poznat, že by se se mnou rád začal scházet a neměl by nic proti tomu, kdybychom spolu zase začali žít.
Od té doby na to pořád musím myslet. Nevím, co mám udělat, zda mu dát, nebo nedat šanci. Na jednu stranu mi moc ublížil, dlouho jsem se z toho tehdy dostávala. Teď už ale všechno přebolelo, jsem sama, on je taky sám, vím, že by podruhé takovou chybu neudělal. Prožila jsem s ním třicet let, máme spolu děti, vnoučata, možná by byla šance prožít spolu hezký „podzim života“. Takhle jsme každý sám a oba se tím trápíme.
Na druhou stranu se bojím, jestli to z jeho strany není jenom nějaká vychytralost. Cítí, že už není nejmladší, potřeboval by někoho, kdo by se o něj staral.
Co myslíte? Má náš případný vztah ještě nějakou šanci? Já si myslím, že snad ano, skálopevně o tom však přesvědčená nejsem. Budu ráda, když si přečtu různé názory na svou situaci, třeba mi to pomůže zorientovat se sama v sobě.
19.9.2007 Rubrika: | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce se ke mně vrátit. Má slepovaný vztah šanci na přežití?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Myslím si totéž co Orange. Zkusila bych to.
Sedesat let neni dost na to, aby clovek zil stylem "dyt to spolu doklepeme", a osetrovatelku bych vobsournikovi taky nedelala. Ma co chtel, a muze se prihlasit do kursu vareni.
Já bych svýho ex nechtěla, ani kdyby přilezl po čtyřech a odpichoval se ušima.
Ale záleží taky na tom, jak se choval v době manželství a v době okolo rozvodu. Pokud jako sketa, není co řešit. 
Kdyz byl tak sikovnej a nasel si mladou atraktivni manzelku,tak at se ted o sebe hezky postara.Hormony ho neomlouvaj
.gif)
MIla Zdeno, chybi ti on(a vubec nejaky chlap k zivotu)? Pokud ne a jsi spokojena a sobestacna, tak ho zpatky neber, hlavne ne z nejakeho sentimentu na prozitymi spolecnymi roky. Vychytralost to klidne muze byt, stari klepe na dvere, muznych sil ubyva a doma holt mel ten nejlepsi servis. Pokud nedokazes zit sama a chces partnera, tak to zkus, jenze by sis porad mela nechat otevrena zadni vratka. Muzete spolu zacit pozvolna, randit, vyletit, dovolenkovat atd. Jen bych si ho hned nebrala do bytu.
.gif)
No, já bych to možná zkusila, lepší to zkusit, než se trápit. Na druhou stranu - žádná druhá svatba, pro jistotu...Ale chápu, že někdy je lepší žít s někým než s nikým.
nějak mi vypadl zbytek věty- třetí řádek odspodu- by mi nestačilo. Ale vám to holky určitě došlo 
( i kluci !)
Jsem ve středním věku leccos jsem slyšela, viděla a zažila. Takže vycházím ze svých zkušeností a pokud by byla paní Zdena moje kamarádka tak jí poradím toto: znovu jako jako partnera ne. Chápu, že to mohl být jak se říká úlet, ale kdyby ji opravdu miloval, ctil a vážil si jí za těch 30 let co byli spolu, tak mohl se mohl kdykoli vrátit, deset let ja sakra dlouhá doba. Kdyby se ta druhá na něj nevybodla, tak se asi nechce vracet, že? Jasně, je sám, lituje se a možná kalkuluje ( určitě to ví od dcer ), že je paní Zdena sama, tedy alespoň já mám z toho příspěvku dojem. Takže jako kámoš na kafe, pokec, povozit vnoučky na kolotoči to jo, ale nic víc! Pro mě osobně je partnerství absolutní důvěra. To, že mě někdo bere jako, že jsem na něj nějak zbyla 
protože se přece už nějaký pátek známe ( asi 30 let 
). Ale je to můj názor. Vím jak to těžké, protože cizím se radí lehce, pokud v tom lítáte sami, je to vždycky o citech a ty s rozumem prostě nemají nic společného.
a Zdeno, hlavně si nepěstuj žádné pocity viny, i kdyby se měl ex- sebehůř. Jen sklízí, co zasel. Z lítosti ho neber, dopadla bys jako píše Jadvina.
Holky, tak jsem dočetla a normálně se docela bavím.
Já nevím, že ty pány tvorstva v druhé míze nikdy nenapadne, že tak, jak dopadl manžel pisatelky, to je prostě logický vývoj.
Chvíli budou mladici stačit, pak se přihlásí stáří a začnou jí dědek lízt na nervy a vykašle se na něj.
Kdyby byli aspon trochu chytří, tak si tajně a v tichosti užijou /ne, že bych to schvalovala/ a neblbnou.
Ale to oni néééé...viz Paroubek a spousta jemu podobných.
Ten taky dopadne stejně, Zuzana už pro něj není dost in- přitom na mě dělali dojem, že si docela rozumí.
Tak bude mít in blondýnu a na stará kolena kulový...
.gif)
když si to tak dlouho vydržela sama a zřejmě sis už i zvykla tak se nevracej.Znám téměř totožný příběh -strýc se taky zblbnul do mladé ta ho nejdřív oškubala z peněz -a že jich nebylo málo-potom ho řádně 
-pardon
až strýc prodělal mrtvici a potom ho odkopla.Teta se slitovala a vzala ho zpádky.Strýc je stejný pitomec jako byl drív ona se o něho stará ,ale šťastná není.Toto je její podzim života-děkuju pěkně-měl si to vyžrat až na dno.Jemu tety líto nebylo ,když ji odkopnul-takové hodné a obětavé ženské.Já bych se na něj vyflákla.To je můj názor
Přidávám také svůj názor: Vykašlat se na něj a rozhodně bych nic neslepovala dohromady. Jo, TEĎ by se chtěl vrátit, nene, nebrat 
catcat: myslíš, že sevis není nutný. No já mám v příbuzenstvu případ, kdy si chlap ani kafe nebo čaj sám neuvaří. O vše žádá manželku. A myslím v téhle generaci není zdaleka jediný případ.
Gorawen: souhlas naprostý.
Ale on myslím, jak to čtu, spíš než randění myslí něco jiného, když mu chodí pomáhat dcery.
Moje matka taky kdysi prekousla nějakou nevěru otce, ale tím stylem, že navenek, uvnitř stále cítila zášt a ve skutečnosti mu nikdy neodpustila. A to je pak hrozný život.
PS: pokud do toho půjdeš, tak si ho nejdřív POŘÁDNĚ OSONDUJ, jaký je nyní, jestli nemá nějaké nemoci atd...at víš, co čeho jdeš.
A nenech se vmanipulovat do okamžitého nebo rychlého sestěhování, jestli ti můžu radit.
Když znovu s čistým stolem, tak at se o tebe panáček uchází, jako kdyby tě viděl poprvé. A vmanipulovat se nenech ani dcerami, abyste najednou jakoby začali, tak kde jste skončili.
Chtěj prostě nový vztah...tak jak nový vztah vypadá.
A možná časem poznáš, jak se má situace a zda to má cenu.
Když se ukvapíš, tak ztěží budeš ze společného bydlení nějak couvat a nejspíš si řekneš, že to s ním nějak doklepeš, at už jakkoliv.
RADÍM OPATRNOST! A ŽÁDNÉ "NÁVRATY" KE STARÉ DOBRÉ OSVĚDČENÉ MANŽELCE:
Ty jsi žena, kterou si musí ZISKAT!!!!!!!!! aby si tě pořádně vážil a žádná "pečovatelka" na stáří.
