Jsem povinna říct mu, že bude otcem?
Jsem těhotná. Je mi 26 let, s přítelem jsme chodili tři roky. Poslední téměř rok jsme se dohodli, že vysadím antikoncepci a necháme „věcem volný průběh“. Po dítěti jsem velmi toužila a ani on nebyl proti. Je o dva roky starší než já, měli jsme kde bydlet, zajištěni jsme byli také dobře.
Když jsem otěhotněla, byla jsem štěstím bez sebe. Celá rozradostněná jsem to volala svému příteli, ale jeho reakce mě ochromila. Žádné štěstí, radost, nadšení. Nic. Zprávu o našem budoucím dítěti přijal vlažně a řekl, že si o tom musíme večer v klidu promluvit.
Pak to z něj vylezlo. Prý vlastně neví, jestli se na otcovství cítí, je to velká odpovědnost a podobné řeči. Prostě začal couvat. Zeptala jsem se ho, proč souhlasil s vynecháním antikoncepce. Odpověděl mi, že viděl, jak po miminku toužím, a doufal, že to chytne i jeho. Myslel si prý, že když se to stane a já otěhotním, pak mu to nějak dojde samo a bude moc rád. Jenomže je to jinak a on naopak zjistil, že se unáhlil, když se mnou na miminku „pracoval“.
Zůstala jsem jako opařená. Do té chvíle jsem žila v přesvědčení, že mám vedle sebe vyzrálého chlapa, v němž mám oporu. Najednou jsem viděla, že je to nehotový kluk, který se bojí převzít odpovědnost za vlastní dítě. Udělalo se mi mdlo. Ještě hůř mi bylo ve chvíli, kdy mě požádal, zda bych radši nešla na potrat, že můžeme mít dítě později.
Proboha! Copak je dítě nějaká houska na krámě, kterou si koupím nebo nekoupím? Z mé strany bylo těhotenství bezvýhradně 
chtěné (myslela jsem si bohužel, že i z jeho), neuměla jsem si představit, že bych šla na interrupci jen kvůli tomu, že on si to rozmyslel. Vím, že kdybych mu vyhověla, nikdy bych si to neodpustila. To jsem mu také řekla.
Neskrýval zklamání, začal mi vyčítat, že myslím jenom na sebe. To, že myslím na naše dítě, vůbec nebral jako argument.
Bylo mi na nic. Jeho postoj jsem nepřekousla a rozešla se s ním. Pronajala jsem si garsonku v jedné vile, patřící známým mých rodičů. Přestěhovala jsem se a začala žít samostatně. Na potrat jsem nešla, bývalého přítele nekontaktovala, on mě také ne. Už jsem v šestém měsíci a za celou tu dobu jsem o něm neslyšela. Asi netuší, že jeho dítě skutečně přijde na svět.
Neskrývám, že je mi strašně smutno a velmi hořko. Cítím se osamělá, na miminko se však těším. Pomalu chystám výbavičku, šetřím, abych s ním mohla co nejdéle zůstat doma. Pomoc mi slíbili i rodiče. Nebojím se, že bych se o to malé nedokázala postarat.
Trápí mě jen jedna věc: mám se bývalému příteli ozvat a říct mu, jak se věci mají? Zatím jsem ho neuvedla ani jako otce. Tolik mě zklamal, nechci se ho doprošovat o alimenty. Hrdost by mi to nedovolila. Jenže nevím, jestli mám právo zatajit otci, že má dítě, a pak i dítěti, kdo je jeho otec.
1.10.2007 Rubrika: | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem povinna říct mu, že bude otcem?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Vendulo, tady musíš hodit hrdost stranou. Vůbec si asi nedovedeš představit, že budeš třeba potřebovat pro své dítě materiální pomoc a ten lotr by z toho s radostí a rád vyklouzl. Nespoléhej se na pomoc rodičů až budeš na mateřské teprve uvidíš, jak důležité jsou finance. Já bych se zase styděla čekat pomoc od někoho jiného. Proč ne od otce, který je znám. Komplikuješ život nejen svému nenarozenému dítěti ale i sobě. Když otce neuvedeš v budoucnu už s tím budeš mít problém Když se Ti bude zajídat přijímat alimenty, ukládej je dítěti na jeho konto, nebo když už ani to nechceš, tak to nejsi hrdá ale nějak divná. 
no taky mi prijde, ze tady mnohem vice chtela ta holcina.... myslim, ze chlapi umi dat jasne najevo, zda dite chteji ci ne... neverim, ze celej rok jasala atesil se. a nejdou nechce byt otec... pravda bude nejspise nekde uprostred, jak uz to tak byva...
.jpg)
chytrájakrádio: výbavičku nemusí kupovat, ale musí na ni přispět, stejně tak jako na její výživu, pokud nevydělává nebo je na neschopence, a zrovna tak jí bude platit i výživné na dítě, jakmile se narodí
a Vendulo, uveď jej jako otce, jednou totiž by ti to mohlo dítko vyčíst, a to v případě, že tvůj bývalý přítel, jeho otec, zemře jako zámožný člověk, rptože i toto dítko má právo na dědictví, dokonce už teď by se muselo dědické řízení zastavit a počkat až se dítko narodí
Klaudie: já už jsem někde níž psala, že se mi nechce věřit, že by celej ten rok vynechaný antikoncepce o rodičovství nepadlo ani slovo. Takže souhlasim s tebou - možná ho opravdu dotlačila.
Kubikm: Cože? Kde je psáno, že výbavičku musí kupovat otec dítěte? To je teda pěkná kravina.
chytrájakrádio: nechci zakladatelce sahat do svědomí, ale chlapi v tomhle většinou divadýlko nehrajou. Budto dítě skutečně chtějí a podle toho se chovají, nebo nechtějí a ještě jsem nepotkala takového, který by hrál opak.
Napadá mí, jestli k tomu zakladatelka otce tak trochu "nedotlačila"
Meander: s tím o tom, že se nemnoží manželé, bych tak trochu souhlasila.
Tohle je negativum modního trendu - budeme na hromadce, jen ne manželství. Kdybyste se totiž dřív než množili, vzali, nemusela bys složitě dokazovat otce, protože tím by byl automaticky, bez ohledu, zda se na to cítí nebo ne.
Hromadkové soužití ho vedlo k doměnce, že vše je jen "jako", jako hra...stejně jako to plození dítěte. Ze se z toho dá kdykoliv "odejít", "rozmyslet si to".
Bohužel realizování dítěte je jedna z velmi mála věcí, kterou si už rozmyslet nejde /tedy pokud nepočítáme potrat/. Prostě jak se jednou rozhodneš, tak následky neseš dalších 20 let.
Být tebou, tak si nehraju na uraženou Ješitnost, ale tohle panu otci jasně a stručně vysvětlím.
na alimenty máš zákonné právo, že jsi těhotná on ví, takže ho klidně uved jako otce a nech probíhat věci zákonnou cestou.
Co to je za blbost - hrdost mi nedovolí chtít po něm alimenty. 
To, že jsi těhotná, ví, čili jaksi logicky může předpokládta, že bude otcem, to bych mu neoznamovala. Ale zodpovědnost ať laskavě přebere, vyživovací povinnost k dítěti má. Anebo Ti hrdost dovolí nechat své dítě živit sociálkou?
podívej - určitě mu to řekni a zajdi na sociálku...jako neprovdaná máš nárok na výbavičku, příspěvek na tvoje obleční a výživu...to vše musí platit budoucí otec
po narození hned alimenty
nic mu nedaruj...tys to na něj nenahrála, bylo to s jeho plným vědomím, tak co....
.jpg)
Stanik: to ale s tvé maminky udělá jen pratetu ne ?
Ota: cehoto? 
a neprud... setrenka dnes porodila urvane, tudiz by rod mel jit dal, tak mi snad daj pokoj.. nebo naopak ty kecy budu poslouchat od mati jeste dnes, tak me netrap aspon ty 
chytrájakrádio: Je to zřejmě u Staníka takovej ten ventil "mateřského instinktu " ? 
chytrájakrádio: tak jako ja jsem nikde nerekla, ze zandy decko z toho nebude mit trauma, tak Hanec se obecne vyjadrila, ze vsechny by meli byt postizeny psychicky, jen proto, ze maj v papirech otec neuveden... tak to spise bylo jen tak, ze jsem chtela dat priklad, ze jednoho takoveho znam a nemam pocit, ze by byl nejak poznamenanej.. tot vse.. ze to zase pretacis, me nicmen, neprekvapuje 
Stanik: mě především zarazila ta tvoje logika, že tady v diskuzi bráníš svýho manžela. taky nikde nemůžu najít, že by se do něj kdokoliv navážel
chytrájakrádio: jo jsem proste takova...obzvlaste kdyz uvedu veci na pravou miru a nekteri chytri jak radio rejpou dal 
( nic ve zlem )
