Když se napije, bojím se ho
Mám neblahé tušení, že se z mého manžela stává alkoholik. Přiznám se, že z toho mám strach. Máme dvě malé děti a rozpad rodiny bych si věru nepřála.
Jsme spolu šest let. U Martina jsem nikdy nepozorovala, že by měl vřelý vztah k alkoholu. Pil nějak normálně, jako většina lidí. Když se něco slavilo, na návštěvě atd. Za poslední rok se však situace změnila. Nejdřív jsem tomu nepřikládala význam, jenomže teď už se skutečně začínám bát.
Manžel tehdy nastoupil do nové firmy. Získal tak vytouženou práci i mnohem vyšší plat. S kolegy se spřátelil, mají tam opravdu dobré vztahy. Tedy – jak se to vezme. Pánové z podniku se rádi napijí. Lépe řečno neustále vyhledávají příležitosti, jak si nějakou tu skleničku dát, jak si ji odůvodnit.
Několikrát týdně zajdou z práce rovnou do vinárny. Vždycky si najdou záminku, proč se potřebují napít. Narozeniny, svátek, narození dítěte, sjednání skvělé zakázky... anebo jen uvolnění po náročném dni.
Zpočátku jsem to tolerovala, chápala jsem, že se manžel musí zapojit do kolektivu, zapadnout. Teď už je situace neúnosná. Dvakrát až třikrát v týdnu chodí muž z práce pozdě v noci. Děti i já už tou dobou dávno spíme, jeho příchod mě však pokaždé probudí. Je totiž opilý, zakopává, bouchá, nadává.
A to je právě ten problém – má tzv. „agresivní opici“. Snad bych ještě snesla, kdyby přišel rozjařený a veselý, jenže já se ho doopravdy bojím, když je opílý. Párkrát jsem zkusila mu vytknout, v jakém stavu zase přišel, a to, co následovalo, mě úplně uzemnilo. Nadávky (hodně vulgární), kopání do postele, bouchání dveřmi.
Raši jsem tedy zticha a snažím se mu druhý den vysvětlit, že takhle to nejde. On mi nevěří, že na mě byl sprostý. Nevím, jestli skutečně může mít okno, nebo jestli to jen hraje. Prosila jsem ho, aby toho nechal, ale on nechce. Prý by se před kolegy ztrapnil, kdyby s nimi najednou přestal chodit, a nemíní před nimi hrát roli podpantofláka.
Minulý týden už to bylo hrozné, svým příchodem probudil i děti. Slyšely ho, jak na mě křičí, a strašně se bály.
Jsem zoufalá, nevím, co mám dělat.
23.10.2007 Rubrika: | Komentářů 48 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Když se napije, bojím se ho
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jeřabinka: mam, vadi ti to snad?
Meander: 
Stanik: Hele, ona tě zná. 
Stanik: jasně, ty máš vždycky všechno nej...
jeřabinka: pletove masky nepotrebuji, neb mam bezvadnou plet .. takze netreba
Stanik: z toho, že nemáš "chcípáčky", jak si sama nazvala děti a tvůj manžel ti takhle asi taky neubližuje. teď mě napadá, když máš tolik času na diskuze, neměla by sis udělat pleťovou masku, když tě u toho tvůj muž nesmí vidět? aby ses mu nezošklivila. předpokládám, že není doma.
jeřabinka: aha a z ceho soudis, ze jsem nic podobneho neprozila, nebo o tom nic nevim? z toho ze si nenecham kalet nahlavu ?
Stanik: klidně vezmu názor někoho, kdo něco podobného má v okolí nebo sám prožil, ne od někoho, kdo o tom nic neví
fifa: ja chapu , ze jsem kategoricka, protivna a vztekla baba.. ale tak nejak uz to ke me patri
vetsinou je pod clankem.. veta ve smyslu .. " jak byste to resily vy"... hmm... a ted koukam, ze Jerabinka se nedokaze smirit s tim, ze nekdo ma jiny nazor nez ona...
fifa: já jsem si naprosto jistá, že žádný problém nemám. ale navážet se do někoho stylem "já bych mu dala; na co čekáš," apod. to je to, co mě vytáčí. za to, že se zuzka snaží zachránit manželství, ji obdivuji. ale když čtu "vypakuj ho, sbal mu kufry,já, já, já..." to mi vadí. je ženská, ale nedokáže se vcítit a přemýšlet nad ničím jiným a nikým jiným, než sama nad sebou.
a upřímně, vážně věříš, že si nic nepamatuje? nebo že nechce nést následky za svoje chování? aby řekl:to jsem přehnal, neměl jsem to říkat, promiň. není jednodušší říct:já si to nepamatuji, ale slibuji... a k čemu jsou sliby, když je stejně nedodrží.
jejda, asi jsem to měla před odkliknutím lépe zkontrolovat, jako by to psal tatar..
a ještě bych měla malou připomínku na "jeřabinku".
jsi si úplně jistá, že nemáš nějaký osobní problém?
mi taky vždy nesedí, co "staník" píše, ale - live and let live - vždyť přece internetové diskuze jsou ryze subjektivní, nemusíš souhlasit, ale proč se hned do ní tak navážet...
milá zuzano, právě řeším něco podobného.
manžel začal chodit domů v náladě, bohužel 2x-3x týdně. někdy je jenom rozostřený, někdy "ji má", motá se, vráží do věcí - a taktéž má agresivní opici. ne moc, je to spíš ve verbální rovině - dělá scény kvůli blbostem, rozbíjí věci.
pak tvrdí, že si to nepamatuje.
moje zkušenost je, že si to skutečně nepamatuje - třeba se i na něčem dohodnem (on je přístupný diskuzi, resp. vždy se strašně omlouvá, slibuej, že už to víckrát neudělá), ale pak je to zase to samé.
už jsem zjistlila, že nic nepomáhá - můžu křičet, být hnusná, být milá, zapřísahat ho , brečet --nic.
jen ničím sama sebe. stávám se vztahovačnou, paranoidní, neustále ho kontroluji, jestli zase nemá upito.
doporučuji knížku Kateřiny Janouchové Nejbližší - několik let žila s alkoholikem, on se nakonec vyléčil. má tam skvělý termín - být spoluzávislý.
to je to, co z tebe - i z tvých dětí - bude, když to necháš být.
my jsem objednaní k lékařce (kontakt našel manžel sám, už si konečně uvědomil, že asi (!!!) má problém - respektive dal jsem mu ultimátum, už jsem nemohla dál. nechtějte to nikdo zažít - ten pocit, být stále ve střehu, s jakou přijde domů.
měli jsme (a stále máme - jen nám visí na vlásku) hezké manželství. ale já nechci být za četníka, který h neustále kontroluje a staví do latě. ani na to nestačím. a za jak dlouho by mne začal nenávidět? a za jak dlouho já jeho?
jsem tady nová (respektive, zatím jsem jen četla), takže nevím, jak úplně fungují vzkazy. asi to najdu ve svém profilu po přihlášení ?
když by tě to oslovilo, nechej mi vzkaz, napsala bych ti, jak to dopadlo u lékařky a jaký to má další vývoj.
já chic naše manželství zachránit, rozchod není všespasitelný.
a nepomůže manželovi - a mi na něm záleží.
takže budu bojovat.
jeřabinka: copak, jeste Ota ti lezi v zaludku...? no jo , ty nase chudinko,. sver se, jemne poradime, citlive vyslechneme a poradime
Stanik: ty jsi divná. sbohem
neboj, ota tě jistě potěší
jeřabinka: kyz uz tak "ztrapnujes" ...
a znovu opakuju, ze pisu jen svuj nazor.. zajimave , ze ty jsi jedina kdo s tim ma problem .. trochu divne, ne?
Stanik: do tebe si kopat nemusím, ty se strapňuješ sama tím, jak se vyjadřuješ, tím, jak víš všechno nejlépe a v podstatě nechápeš, jak je možné, že neví, co dělat, když je to tak očividné.
