Žila jsem s tyranem. Proč tak dlouho?
Když se někde objeví příběh, v němž se nějaká žena svěřuje o životě s manželem-tyranem, setká se dost často s nepochopením. Mnozí lidé nerozumějí tomu, proč si to ty ženy nechají tak dlouho líbit a setrvávají ve vztahu. Ale já vím, že kdo sám nic takového neprožil a nepocítil na vlastní kůži, těžko může chování oněch žen soudit.
Také patřím mezi ty, jež prožily velkou část života vedle násilnického manžela. V mém případě to bylo dlouhých 11 let.
Vdávala jsem se ve dvaadvaceti, manžel byl o šest let starší. První roky byly harmonické. Krátce po sobě se nám narodily dvě děti. Problémy začaly ve chvíli, kdy jsem skončila mateřskou dovolenou a začala chodit do práce. Manžel byl zásadně proti, chtěl, abych zůstala v domácnosti. Prosadila jsem svou a začalo peklo.
Dokud jsem byla „zavřená“ doma s dětmi a nikam nechodila, byl muž klidný. S mým nástupem do práce se začal chovat jako žárlivec a neustále to stupňoval. Nemám sílu popisovat podrobnosti, dodnes mě mrazí, když si na to vzpomenu. Dělal mi skutečně strašné věci. Například čekal před mým podnikem, až půjdu domů, a běda když jsem vyšla v doprovodu nějakého kolegy. Doma pak vždycky vyváděl jako blázen.
Když jsem si postěžovala kamarádce nebo rodičům, jen se pousmáli. Prý mám být ráda, že si mě tak hlídá, a začali vyzdvihovat jeho klady. On totiž navenek působil velmi věrohodně: jako laskavý, chápavý, inteligentní člověk. Už to, že je lékař, v lidech budilo důvěru.
Postupně se situace víc a víc zhoršovala. Žárlivé scény začal prokládat nadávkami, fackami. Rozhodla jsem se, že se rozvedu, takhle jsem žít nemohla. Když se o tom dozvěděl, vyváděl tak strašně, že jsem se doopravdy bála o život. Řekl, že když mě nebude mít on, nebude mě mít ani nikdo jiný. Vyhrožoval, že jestli od něj odejdu, už mu bude všechno jedno a zabije jak mě, tak naše děti.
Byla jsem k smrti vyděšená. Skutečně vypadal, že je všeho schopný. Pokusila jsem se s ním promluvit. Slíbil, že své chování změní. Snažil se, vydrželo to téměř rok. A pak to začalo nanovo.
Trvalo mi dlouho, než jsem sebrala veškerou odvahu a odešla i s dětmi. Měla jsem štěstí. Kolegyně mi nabídla bydlení, právě se totiž stěhovala ke svému příteli a chtěla svůj dvoupokojový byt pronajímat. Manžel mě samozřejmě vypátral. Chodil mi dělat hrozné scény, křičel pod oknem, bušil na dveře. Při jednom výstupu u mě zrovna byla na návštěvě má matka. Chtěla mě tehdy přesvědčit, abych se k manželovi vrátila a neničila dětem rodinu. Když viděla a slyšela, jak vyvádí, konečně pochopila, že jsem si nevymýšlela. Že laskavá tvář, kterou znají všichni v jeho okolí, je jenom maska, a ve skutečnosti je úplně jiný.
Trvalo ještě dlouho, než se všechno vyřešilo, ale teď už je to za mnou. Odstěhovala jsem se s dětmi do vzdálenějšího města, otec se s nimi vídá jeden víkend v měsíci. Když jsou u něj, prý se k nim chová hezky. Přesto jsem vždycky jako na trní. Snad už všechno zlé skončilo.
Budu ráda, když redakce můj příběh zveřejní. Kvůli všem ženám, které třeba právě procházejí tím, co jsem prožila já. A také kvůli těm, které si myslí, že by se jim nic takového stát nemohlo, poněvadž jsou přesvědčené, že by po první facce odešly. Teoreticky se to totiž zařizuje velmi snadno, věřte však, že v praxi je to mnohem složitější. A týrané ženy potřebují víc než kdokoli jiný pochopení a podporu.
25.10.2007 Rubrika: | Komentářů 15 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žila jsem s tyranem. Proč tak dlouho?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
beruško52,moc dobře vím o čem mluvíš,žila jsem v tom se dvěma malými dětmi skoro 7let.Příliš dlouho jsem váhala a hledala odvahu k odchodu,jelikož jsem neměla kam,až se jednoho dne pokusil mě několikrát za s sebou zabít.Jen šťastnou náhodou nesvítí na mém hrobě letos už 8.rok svíčky!
Nějaký čas jsme pak žili s dětmi sami,trpěla jsem nočními můrami a hrůzou z mužů a byla jsem na vše sama.Bývalý se mi po celý čas vytrvale mstil,mladší syn dokonce po jedné z jeho "akcí"musel být hospitalizován na psychiatrii,bylo to strašné období,nikomu nepřeju!Nevěřila jsem,čeho všeho je násilník schopen!
Právě pak moje děti mě jednoho dne "nakopli" k navázání dalšího vztahu a paradoxně můj nový přítel/další muž v mém životě/ mě pak celé týdny držel nad vodou,hlavně při vyčerpávajících návštěvách na dětské psychiatrii,soudech s bývalým,které pak následovali,prostě stál při mě a dětech a byl nucen se postavit i proti bývalému a čelit jeho intrikám,dostávat mého syna ze lží které mu nakukával jeho vlastní otec,no hrůza.Mladšímu synovi jako památka na jednu z opileckých"akcí"které na něm provedl jeho otec zůstal už napořád TIK.Svého přítele jsem si na přání svých dětí vzala za manžela,máme se rádi a poté,co se bývalý dozvěděl o mé svatbě,okamžitě se oženil taktéž a světe div se.... intrik ubylo.Dokonce i ztratil zájem o syna,zřejmě poslouchá novou manželku a už nemá čas ještě buzerovat i nás.Strašně jsme si s manželem i dětmi oddechli a modlíme se aby to už tak zůstalo.Ale žasli jsme jakou dokáží mít násilníci výdrž!
Holky a víte,na co mě onen násilník tehdá sbalil?Já jsem povahou samaritánec,no a on měl sakra mizerné dětství,rodiče ho týrali a mě ho bylo ...líto.A samozřejmě se zpočátku jako násilník vůbec neprojevoval,to až po letech.
Takže holky varování předem!Je to blbý,ale z některých dětí týraných v dětství vlastními rodiči vyrůstají jen další TYRANI!To,co viděli doma pak praktikují i na vás......Takže litovat je můžeme,ale žít s nimi néééééé......
Všem obětem dom.násilí držím pěstičky,aby včas odešli a nezaplatili svým životem.......Hodně odvahy a sil posílá Lenka
Exchlap me ze zarlivosti zmlatil 3x, potreti sem skoncila ve spitalu a on v lochu. A neverila mi to ani jeho matka, kdyz mne videla s monoklem.
prožila jsem hodně obdobné,ale docházelo u nás i k fyzickému násilí na synech na mě,časté hospitalizace v nemocnice,je to již 16 let ,le někdy se mi o tom zdá,ale utekla jsem se syny od něj rozvedla jsem se a to jsem udělala moc dobře,život s tyranem je jedna velká hrůza
Hm, to je "dobře", že i takovýhle psychouš má právo na kontakt s dětmi. 
dadka: Můžeš po první facce odejít pokud máš kam, ale pochybuji, že bys přeprala chlapa nebo se ti podařilo vyhnat ho ze společného bydlení.
Já moc dobře vím o čem je řeč.Já vydržela v manželství 20 let.Nedostala jsem nikdy facku, ale ponížení, vyhrožování a nevěry z jeho strany jsem si užila vrchovatě.Po tak dlouhé době jsem našla odvahu se rozvést, už se konečně stalo po roce čekání a ubližování a stále mi ubližuje.Bydlím v podnájmu, děti jsou u mě a on se pořád mstí,pomlouvá mě a vyhrožuje.Dětem vykládá různé lži.Nikam jsem za manželství nesměla,ani na kafe s kamarádkou a když jsem si to už nenechala líbit, tak začlo pravé peklo.Bylo by to na dlouho a já nevím, kdy už konečně budu mít klid.
nezažila jsem to, ani bych nechtěla. Lituji všechny, kdo to poznaly a přeji hodně 
mam-ča: Hlavně ať už má klid a žije v pohodě. Moc jí to přeju.
Tak snad už je nejhoršímu konec, Danuše! Přeji vše nej!!!!
mam-ča: nejhorší je, že máš pravdu. přeji danuši hlavně hodně štěstí a pohodu
dadka: Danuše taky dneska nechápe, jak to mohla vydržet tak dlouho. Ale oni ti tyrani utahují smyčku postupně. Když to přeženou a oběť se mrská, honem zase zacouvají. Slibují hory-doly, a zase chvíli sekají latinu.
Hlavně na okolí působí velmi seriózním dojmem, a oběť pak vypadá jako bláznivá hysterka. 
Já to nechápu, protože jsem se s násilím na mé osobě ještě nesetkala a doufám, že se nesetkám. Myslím si, že vztáhnout na mě můj muž ruku, tak z bytu vyběhne jak s horkým popelem, nebo už nevyběhne vůbec a já si to půjdu odsedět. Mám pocit, že chlap násilník si dovolí k ženě tolik, kolik ona mu dovolí a že si takový muž vybírá nějak intuivně ženu, která na sebe nechá sáhnout.Nicméně přeji ti hodně štěstí.
.gif)
Taky chápu a přeji hodně štěstí a klidu. 
.gif)
Já tě chápu.Užívej si klidu a svobody, přeju ti, abys našla zase důvěru a potkala fajn chlapa.Držím palce!!!
