Život bez peněz v začarovaném kruhu
Ráda bych věděla, jestli je na tom někdo podobně jako my. Možná, že bych pak naši situaci snášela přece jen o něco lépe. Když se totiž podívám na lidi ve svém okolí, mám pocit, že všem ostatním se daří více.
Jsme normální rodina, máme dvě děti na prvním stupni základní školy. Já pracuji jako úřednice ve státní správě, manžel je řemeslník. Žijeme celkem klidně, takovým normálním rodinným životem.
Jen mě trápí, že musím neustále počítat, abychom vyšli s penězi. Můj ani manželův plat není nijak vysoký, a tak musíme zvažovat každou jen malinko větší položku. A mně už to nějak začíná lézt na mozek. Už si ani nepamatuji, kdy jsem si koupila něco nového na sebe, o novém zimním kabátě si můžu i letos nechat leda zdát. Pokaždé nás zruinuje výbava pro děti, které rostou.
Neříkám, že žijeme někde na hranici chudoby, to rozhodně ne, ale strašně moc toužím po tom, cítit se zabezpečená. Tak, abych nemusela neustále počítat a přesouvat nákup potřeb podle toho, co je momentálně nejdůležitější. Chtěla bych zažít, jaké to je, když člověk prostě jde a to, co potřebuje, si koupí. Nejde mi o dosažení nějakého luxusu, to ani náhodou. Chci mít prostě normální životní standard, v kterém by se mi volně dýchalo.
Manžel teď dostal nabídku práce ve svém oboru v cizině. Za rok by si vydělal tolik, kolik tady tak za roky tři. Já v tom vidím příležitost trochu se odrazit ode dna, ale on o tom nechce ani slyšet. Je kategoricky proti, prý se nemíní na rok odstěhovat někam do tramtárie, když navíc ani pořádně nezná jazyk. Je pro něj nepředstavitelné, že by skoro neviděl děti. Já si zase myslím, že rok není tak dlouhá doba, a kdoví, třeba by nás to někam posunulo.
Poměrně dost se kvůli tomu hádáme. Byla bych ráda, kdyby se překonal a jel, určitě by to nebylo tak hrozné, jak si představuje. Nemůžu mu vysvětlit, že z peněz, které dáme dohromady tady, budeme pořád jen živořit a nic pořádného si nikdy nedopřejeme.
Co byste dělali na našem místě? Myslíte si, že jsem přehnaně náročná, jak tvrdí můj muž? Nebo se najde někdo, kdo mě pochopí? Jste na tom někdo finančně podobně jako my? Také musíte neustále počítat, a než si koupíte něco nového na sebe, tak si pěkně dlouho počkat?
30.10.2007 Rubrika: | Komentářů 185 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Život bez peněz v začarovaném kruhu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
dazu: nikdo si o statni sprave nemysli, ze se tam berou tisice.. asi spatne ctes....
a o narocnosti taky nikdonemluvil..nicmene... pokud chce zazit... necht se tez snazi... ne ze budejen fnukat a hucet do manzela... 
Co to tady vykládáte za nesmysly? Úplně s paní Simonou soucítím. Sama vím, jaké to je, žít od výplaty k výplatě a nic si nekoupit, nikam si nezajít, jen počítat každou korunu. Platy ve státní správě nejsou nic moc, tak jak si všichni okolo myslí, je to totiž na veřejnosti hodně populární mýtus, že úředníci berou tisíce korun. Ale vemte si, že běžná úřednice si vydělá měsíčně okolo 10 tisíc korun. Víc ne - tyto peníze dostává i leckkterá prodavačka - v Praze i mnohem více. Já pracuji ve státní správě ve vedoucí funkci - a můj plat je 13 tisíc korun. A to mám vysokoškolské vzdělání a v práci trávím i deset hodin denně. Ono to stačí, ale k tomu je třeba míti partnera, který vydělává minimálně 1,5 krát tolik, zvláště, když jsou děti. Samotná ženská, která má platit nájem a veškeré další výdaje a mít k tomu třeba děti - to je docela hrozná situace. Proto paní Simonu chápu a vůbec si nemyslím, že by byla náročná jen proto, že by konečně chtěla zažít to, co je pro ostatní normální - jen tak si koupit něco hezkého a nepřemýšlet, zda-li jí peníze budou či nebudou chybět. Její manžel by proto měl, i za cenu toho, že se na rok odloučí, využít příležitosti a jít za prací, protože ono je sice hezké, když je rodina pohromadě, ale když strádá, tak je to jen jedno velké trápení.
chytrájakrádio: V obci Svatý Jan nad Malší je nádherná usedlost, kolem které občas jedu a pokaždé uroním slzu. 
Ta usedlost je na prodej. A můj chlap za nic na světě nechce z civilizace a já ho naprosto chápu. Ale stejně, stejně... 
Simono - zacni se tesit na stari - uz toho tolik nebudes potrebovat .... takze ti zustane vice v penezence
ps. jo a ještě jsem zapomněla dodat, že by mně děsně bavilo obracet každou korunu ................ale z mého prvního milionu, a muselo by to být na mém letním sídle na pobřeží jižní Francie............a až bych se jich dost nabažila myslím těch korun, tak bych je strkala za plavky opáleným záchránářům....
ahoj Simono naprosto tě chápu, já jsem svoji chudobu dovedla k dokonalosti, se dvěma dětmi jsem opustila zadluženého muže, z počáteční částky 30.000 kterou jsem projela přes stavební spoření jsem koupila ruinu bez vody a topení kde byla jedna obytná místnost. několik let jsme s dětmi byly na sociálce cc8000, no a vidíš, ještě jsem z toho splatila zbytek peněz na dům, koupila na splátky počítač, no to že mi nefunguje televize, že nemám vysavač a koberec zametám mokrým smetáčkem, mirovlnka je utopie, rádio z roku0, rychlovarná konvice- no zkrátka, vím jak ušetřit na energii, zkrať záclony, netop, nepoužívej teplou vodu, a s tou studenou šetři, případně s ní ještě zalej záchod, variantou je i suchý záchod, dle toho kde bydlíš. Nepoužívej žádné spotřebiče , investuj do kabátu, a pak se do něj všichni zahrabte jak medvídci do pelechu. Jen se podívej na chudáka Paroubka. Brzy na něj někdo vyhlásí veřejnou sbírku. To že jsem šest let neviděla máslo, snad jen jeho obal, mě netrápí, horší je že mi zdražují i ty nejlevnější a nejhnusnější náhražky, jako margarín za 10,. apod. Vidím to do budoucna na podešve, chleba obložený rukama, a jiné speciality. Jo a kdybyste někdo něco vyhazoval tak ke mně, prosím, na nové věci nemám a sekáč je pro mě drahý ....jo a ps: momentálně pracuji za základní plat 8000, a z toho tři projedu, tak nevím tohle by se už asi mělo léčit...
at se stara vecer a o vikench o deti on a to i s varenim a ja pujdu nekam uklizet, obsluhovat , nebo delat na pumpu vezmu proste vsecko...., pochybuju, ze to jeho ego vic jak mesic vydrzi
uz me to po 6 vyhodilo z netu, kdyz pisu neco delsiho
tak ja bych se s nim nehadala, proste bych mu nekde v klidu rekla, ze mam strach z budoucnosti a pokud on s tim nehodla nic udelat, budu s tim muset neco udelat ja, protoze nech ci zit ve strachu, ze pokud se mu pri praci stane uraz a nebude moct vydelavat , skoncite na socialce
simono, to ze chces byt zabezpecena je upne normalni, komu by se takovy zivot libil, rok neni zadna dlouha doba, to ze nezna jazyk? zakladni fraze se nauci za jeden den, pokud pak clovek chce , do tri mesicu zvladne se domluvit..ja sla do nemecka taky jen se skolni anglictinou, deti mate velke, nic by mu neuteklo. ale spis mi tvuj pripada, ze po svych 8 hodinach hovi na gauci, jako remeslnik si muze vsude privydelat
japama: jak ze nic nenadelate, ja takovy postoj nechapu
klobou dolu pred mym tatou,mam byla zdravotni sestra, tata ucitel,tatik byl pres den ve skole a o vikendu chodil tahat do fabriky trubky, aby si rodina mohla neco dovolit, vzdycky je reseni, brigady, vedlejsaky, nebo chodit o vikendech nekde obsluhovat.
taky žijeme od výplaty k výplatě a nic nenaděláme
chytrájakrádio: nám chcípl v létě plynový kotel a byli 3 dny bez vody, a teď v zimě se pokazil a tekl a zhasíná a co myslíš - přijeli na opravu??? V záruce??? Nebrali ani telefon a musela jsem zavolat z cizího telefonu, protože naše čísla už znali, a pak řekli že je to závada komína (vyvložkovaný je a záhada - kotel chcípá jen někdy a starý kotel nechcípl nikdy tak asi ten komín má tu vadu jen někdy)
Meander: to jo, ale kdybych si měla vybrat, já bych stejně radši jižní čechy nebo karlovy vary jenže tam bych zase ve svým oboru neměla takový vyhlídky, jako mám tady v praze.
Bety: nám se těsně před odjezdem na dovolenou (jak už to tak bejvá), zasekla páka na volant v autě. volali jsme teda zámečníka, kterej přijel asi za hodinu a půl. potom z každý strany na tu páku namlátil kladivem dva šroubováky a zved to. účet zněl na 800 korun 
a to byl ještě ten nejlevnější, co jsme volali - jiný chtěli 1000, 1200 
Přečetla jsem článek a celou diskuzi...myslím že paní ve státní správě má zaručený plat a dokonce zaručený platový postup, to je ze zákona. Nevím co pak mají říkat prodavačky ze supermaketu, které makají za minimální mzdu...Zaráží mě, že manžel je řemeslník a neumí vydělat? Když sháníme jakéhokoliv řemeslníka, vždycky je to velký problém - nedělá odpolene ani večer, ani přes víkend, když si tedy vezmeme dovolenou, kolikrát nepřijde načas nebo vůbec...a když přijde na placení, tak nestačím zírat....myslím že šikovný řemeslník má v dnešní době možnost skvěle vydělat a nemusí jezdit nikam do ciziny, když se mu tam nechce.
