Manžel má jako milenku mou kamarádku
Rozhodla jsem se, že i já se zde svěřím se svým trápením. Mám pocit, že se mi teď v šedesáti letech život zhroutil jako domeček z karet. Po čtyřicetiletém manželství jsem zjistila, že je mi můj muž nevěrný, a poznávám, jak obtížné je se s tím vypořádat.
I když naše manželství nebylo bez mráčků, myslím, že jsme žili celkem spokojeně. Vychovali jsme tři děti, postavili dům a hezky si ho zařídili. Společně jsme překonali i vážné onemocnění, které mne postihlo – rakovinu ledvin. Bylo to vypjaté období plné strachu a nejistoty, a náš vztah to ještě více upevnilo. Manžel mi byl skutečně velkou oporou. Na svých nynějších šedesát let se necítím. Myslím, že věk samotný není tak důležitý.
Všechno se zdálo být v nejlepším pořádku. Do chvíle, kdy jsem zjistila, že muž si našel přítelkyni, s níž udržuje důvěrný vztah. Nejprve jsem měla jen podezření, které se později potvrdilo. Po sedmi měsících jsem zjistila, že jeho milenka je má bývalá sousedka a kamarádka z předchozího bydliště. Byl to pro mne pořádný šok. Je o pár let mladší než já, znám ji velmi dobře. Tehdy jsme byly mladé a dá se říct, že i důvěrné kamarádky.
V jistém smyslu mi to zjištění trochu pomohlo. Už se nedívám po všech ženách v okolí a nepátrám, která by to mohla být. Přestože manžel i ona vědí, že jsem na jejich vztah přišla, nehnulo to ani s jedním z nich. Pokračují dál a hojně se stýkají.
Všechno se ve mně bouří. Když manžel nepřijde třeba tři čtyři dny domů, uklidním se. Pak se vrátí a já nejsem schopná udělat nějaké rozhodnutí, ač vím, že bych měla. Bojím se promluvit, abych nenarazila. Zůstane pár dní, potom zase odejde – a jsem znovu na dně. Do práce chodí, má svou firmu a o peníze nouzi nemá. Platí všechny účty a mně přidává k důchodu dva tisíce s tím, že o další finance se nestarám.
Nevím, co mám dělat. Nechci, aby jeho peníze končily u té „dámy“. Přemýšlím o tom, že mu přestanu prát a žehlit...
Navzdory všemu, co se teď děje, po něm stále toužím a moc bych si přála, aby všechno bylo jako dřív. V žádném případě se však nechci ponižovat, chci si udržet formát. Jenže jak to mám udělat, nevím. Jen vím, že tahle situace je dlouhodobě a neudržitelná.
9.11.2007 Rubrika: | Komentářů 32 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel má jako milenku mou kamarádku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zažila jsem to samé, moje rada:taky si najít milence.Někteří chlapi jsou si manželkami strašně jistí.
Jo, a ještě znám jedno takové dobré rčení: Věci jsou, jak mají být. Vše má svůj hluboký smysl. Život je pestrobarevný.
Nemyslím si, že by byl vždy rozvod to nejsprávnější řešení. Ačkoliv by se člověku prvotně možná velmi ulevilo. 40 let je už velmi dlouhá doba na to, abyste je mohla pomyslně škrnout během jednoho stání u soudu. Navíc po něm toužíte. Já bych naschvály, jako to přestat žehlit apod., neradila. Co nejdřív bych mu ale určitě řekla, že takhle to dál nejde. Že mnohoženství zatím neumí unést ani naše neživotné zákony, tak proč byste to měla snášet vy, oddaná žena, která mu věnovala téměř celý život? Jestli mu není trochu trapně, a vzhledem k existenci ohleduplnosti by si nechtěl promluvit jako pravý muž. Ajko, nebojte se, mluvte o svých pocitech. Pokud se váš muž sebere, stojí možná zato, abyste mu i následně odpustila. Pokud ne, nechte ho jít. Nestojí zato. Dal vám 40 let. Třeba dobrých. Život se přece nemusí skládat jen z jediné etapy. Bohudík, bohužel. Hlavně, že pluje dál. Já si vůbec nedokážu ani představit, jak moc by vás to v druhém případě bolelo, ale myslím si, že by se vám stejně nakonec ulevilo.... přeju hodně sil a optimizmu.
je to smutné a bezohledné, ale netroufám si radit. 
Janka1: napsala bych to skoro stejně
Pokud se neozvete ( což si myslím, že se nestalo a i když manžel a jeho milenka ví, že Vy víte ) pravděpodobně si myslí, že Vám to nevadí a možná i vyhovuje. I ve fungujícím vztahu se člověk občas musí ozvat a řict- tohle mi nevyhovuje, tohle bych chtěl tak a tak.
Na druhou stranu by mě zajímala i druhá strana, nějak mi nesedí takovéto jednání k chlapovi, který se cca 40 let choval "normálně", asi je tu nějaký problém , za který můžou oba manželé.
.jpg)
taky si myslím ,že je to velice těžká situace ,ale nesedět doma opravdu si někam zajít s kamárádkama .ono se to řekne ,aby se pani rozvedla ,ale je to určitě velice bolestivé po tolika letech se rovádět . Myslím zatím vše nechat tak určitě se to nějak uklidní ukáže čas jen se neukvapit (co na to děti??) držím palce 
.jpg)
Mě tedy při čtení přišlo, že jsi doteď držela formát manželovi a ne sobě , že při tobě stál je sice krásný ale úctu k k tobě už evidentně nemá.....
Nic ti neporadím, jsi starší a zkušenější než já ale žít s člověkem, který si neváží života se mnou, bych opravdu nemohl.
Hlavně paní Ajko začněte žít.Takhle sedíte doma a až manželovi vyperete a vyžehlíte,tak se užíráte a stresujete.Když jen mlčíte a nebráníte se,tak si manžel oprávněně myslí,že je vám to jedno,v tom mají holky pravdu.
Najděte si činnost,kterou vaše tělo zvládne,třeba ty kurzy a hlavně se vracejte později než manžel-jééé,ty jsi doma,ale košile nachystané nemáš,nějak nestíhám...
Je to smutné,po tolika letech soužití,ale pro vás snad život neskončil.
To je ale dědek-zmetek 
Musíš se Ajko opravdu asi rozhodnout, za co ti manžel stojí. Myslim ale, že za ztrátu důstojnosti asi ne, co? Chápu, že se to v tobě asi mele - čtyřicet společných let - dvě třetiny života jsi s nim stravila a tak to nelze jen tak zahodit. Člověk je blbej a ve výsledku stejně vzpomíná jen na to pěkný, viď? 
Tvůj manžel se chová ale tak, jako by vašich 40 úplně s klidem zahodil. Chová se jako 16 letej fakan, kterýho po 14 dnech omrzela přítelkyně z diskotéky... Opravdu to pořádně rozmysli. V šedesáti život nekončí a myslim, že máš pořád dost možností začít novou etapu - sama, nebo třeba s někým jiným. Držím palce 
..a ještě jedna k tomu majetku v ideální polovině - ideální spolumajitel mám předkupní právo, ale pokud tento majetek někomu darujete, vůbec o tom nemusí vědět - jnpapírově to tomu dotyčnému darujete, a peníze vyřídíte bokem. Není to zrovna úplně legální, ale taky ne nelegální - díra v zákoně.....my jsme se takhle potřebovali zbavit zahrady, se spolumajitelem nebyla cca 20 let rozumná domluvy, tak jsme to vyřešili takto....
No, pokud mi něco vadí, je třeba to dát jasně najevo - hlavně chlapovi, těm většinou žádné náznaky a smutné oči nic neřeknou. Třeba si on opravdu myslí, že to Ajce nevadí a že už má taky svůj život.
....3,4 dny nepřijde domů a nic neřekně...to je teda mazec, mě to přijde jako naprostá ztráta respektu k partnerce - 3-4 dny už jsou polovina tádne, tj když s milenkou napůl, tak všechno - praní, žehlení, vaření, rozhodně bych tohoto muže nezahrnovala servisem.
Pak je třeba si rozmyslet co chci - počka, jestli ho to přejde, nebo žít takhle napořád, nebo to rozseknout a žít sama....a podle toho jednat....
neřekla
Já to nějak nechápu
,manžel předtím než to zjistila taky nebýval několik dní doma a jí to nevadilo??A nic mu nekla?? Ani se neptala kde byl,ani teď se neptá??Tak to se nedivím,že to on nějak neřeší,vždyť ona mu jasně dává najevo,že je jí to jedno
,tak dlouho to funguje bez nějakého vyčítání,co by se dědula skrýval,ne?Měla udělat kravál hned a ne se "bát mu něco říct" a sama se doma užírat,fakt tomu nerozumím
Ch.Z. Kochanská: 
to mě taky napadlo, že jedinej možnej kupec by byla kámoška 
mam-ča: jo, to máš pravdu.
