Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dostala jsem se do situace, v níž si nevím rady. Před nedávnem jsem se rozvedla, osmiletá dcerka zůstala v mé péči. Se svým otcem se stýká každý druhý víkend. A v tom je právě kámen úrazu. Nechce k němu chodit.

Jsem z toho všeho dost nešťastná. S manželem jsme si přestali rozumět, poslední roky našeho společného života byly spíš očistcem. Opravdu hodně jsme se hádali, bohužel i před dcerou. Bývalý manžel je dost vznětlivý, křičel na mě, bouchal dveřmi. Lucka byla vždycky strašně vyděšená, pak jsem ji musela dlouho uklidňovat. Když jsem se dozvěděla, že si našel milenku, neváhala jsem ani chvilku a podala žádost o rozvod. Těšila jsem se, že až bude všechno za námi, dočkáme se s Lucinkou konečně klidu.

To se naneštěstí nestalo. Soud určil, že dcera se má s otcem stýkat každý sudý týden a já jako matka jsem povinna ji vždy vypravit a připravit. Snažím se, vážně. Nikdy před dcerou nemluvím o otci špatně. Její nechuť se naopak snažím co nejvíce mírnit. Bezvýsledně.

Lucka k němu chodit nechce. On žije s novou partnerkou a jejími dětmi a dcerce tam není dobře, má pocit, že je nadbytečná. Nemá svůj koutek, své soukromí. Také její noví „sourozenci" už nejsou tak úplně děti: je jim 13 a 15 let. Je jasné, že osmiletá holčička je spíš otravuje, než že by se s ní chtěli kdovíjak přátelit. Podle toho, co Lucka říká, je tam vlastně neustále nějaký křik. Všichni dohromady se mezi sebou dost hádají. Slova jako „debile“, „kreténe“ apod. jsou tam zcela běžná.

Dcera to snáší špatně, asi má stále v paměti křik a hádky, které probíhaly u nás doma. Před každým víkendem, kdy má k otci jít, mě prosí, ať ji nechám doma, že nechce. Snaží se i simulovat různé nemoci. Zkusila jsem promluvit s bývalým manželem, vysvětlit mu, v čem je problém, ale k ničemu to nevedlo. Jen jsem si vyslechla, že kdybych proti němu Lucku neštvala, tak by byla v klidu.

Cítím příšernou bezmoc. Nevím, jak mám dokázat, že dceru proti nikomu neponoukám. Jde mi jen o to, aby byla šťastná a spokojená. Když tráví víkend u otce, jsem celou dobu jako na trní a nemůžu se dočkat, až ji budu mít zase u sebe.