Jsem těhotná a on se nechce ženit
Se svým klukem chodím tři roky. Mně je 25 a jemu 29 let. Dva roky spolu žijeme. Před časem jsem vysadila antikoncepci a dohodli jsme se, že případné početí dítěte necháme osudu. Povedlo se, zjistila jsem, že čekám miminko. Jsem moc ráda, i přítel je šťastný. Na dítě se těšíme.
Kazí mi však radost jeho nechuť ke svatbě. Je pravda, že o tomhle jsme nikdy přímo nemluvili. Vzhledem k tomu, že spolu delší dobu žijeme, nám to nepřipadalo důležité. Shodili jsme se na tom, že nepotřebujeme papír na to, abychom spolu byli.
Jenže teď čekáme dítě a tím se – alespoň podle mne – situace změnila. Mám pocit, že bychom měli náš vztah legalizovat, a vytvořit tak dítěti pořádné zázemí. Chtěla bych, abychom byli rodina se vším všudy, to znamená, abychom všichni používali stejné příjmení. Nechci se jmenovat jinak než mé vlastní dítě.
Jenomže on se svatbou nesouhlasí, vlastně ji poměrně důrazně odmítá. Prý mě má rád, miluje i naše budoucí dítě, a to je pro něj důležité. Žádný papír nic zásadního beztak nezajistí.
Já si to nemyslím a také jsme se kvůli tomu dost pohádali. Řekla jsem mu, že jestli na svatbu nepřistoupí, bude mít naše dítě příjmení po mně. Jemu se to nelíbí a prohlašuje, že dítě se má jmenovat po otci.
Nechápu to. Na jednu stranu lpí na příjmení dítěte, ale aby se o to postaral a učinil z nás právoplatnou rodinu, je mu zatěžko.
Nevím, jak se mám zachovat. Prosit ho, aby se mě vzal, se mi nechce, je to ponižující. Na druhou stranu mu to zase nechci nijak ulehčit. Jak byste se s příjmením dítěte rozhodly v podobném případě vy, ostatní čtenářky?
26.3.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem těhotná a on se nechce ženit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
zas na další stranu, aby se chlapec jednou nedivil- ona mu nechá dítě s jeho příjmením a OPUSTÍ HO
Klaudie: souhlasim ... taktika udelat to tak aby si myslel, ze " tohle byl prece muj napad" .. funguje... a staci malo 
když už jste se takhle "domluvili", tak bych to ted nehrotila, násilím ho stejně k ničemu nepřiměješ. Nebo možná jo, ale bude se cítit manipulován a utrpí váš vztah.
dneska se moc nenosí rady našich babiček, protože to vypadá neemancipovaně, ale je to skutečně tak, že chlap potřebuje k rozhodnutí DOSPĚT SÁM, ale žena mu k tomu může NENÁPADNĚ POMOCI. /styl krk otáčí hlavou/
Sono, být tebou, ted bych na svatbu NETLAČILA, chvíli bych to nechala vyhnít a pokud ti ní bude pořád záležet, nenápadně bych začala trousit poznámky jako: ...tak nevím, jak to bude malý/á ve školce dětem vysvětlovat, že se jmenujeme každý jinak...aj. DŮVODY, které by mohl uznat jako důležité. Ale o sobě a svém pocitu "zajištěnosti" bych až tak nemluvila, aby snad nezískal pocit, že ho chceš jen kvůli tomu - majetku atd.
ALE - jen to tak občas nanes a nech ho, at si to přebírá v hlavě...pokud o tebe skutečně stojí, časem mu to myslím "docvakne" a přijde s tím sám. Jako se SVÝM NÁPADEM. A ty budeš ještě ráda, že SI TĚ ON CHTĚL VZÍT ZE SVÉ INICIATIVY a ne pod tlakem těhotenství, nebo toho, že ho nutíš.
a dievcine rozumiem, zena potrebuje hlavne v tehotenstve pocit istoty a bezpecia, pre dieta chce aj kompletnu rodinu. Myslim, ze si to vsak nepremyslela dobre. Ked ide o vaznu znamost, tak sa hadam dostane k pretrasu aj svadba, hlavne u zien je to akesi samozrejmejsie, ze sa chcu za partnera vydat. Akurat ide o to, ze zasadova mala byt pred pocatim, nie po nom. Osobne som konzerva, neviem si dost dobre predstavit snazit sa o dieta s nie manzelom...V kazdom pripade vyvijat na chlapa natlak neseka dobrotu. S takou vecou akou je svadba musi chlap predsa prist sam! Ja by som to zatial nechala a cakala, ci s tym pride...Viac sa robit neda a dieta by som pomenovala po nom. Ved otec podla vsetkeho chce byt a nic zle nevyviedol, preco ho za to trestat?
Grainne: KDE jsem psala, že manželství je pojistka něčeho? Buď konkrétní. 
Proč mám pořád pocit, že u tebe je přání otcem myšlenky... 
Btw. my si v manželství necháme každý svoje příjmení.
sally: presne presne...
no vzhledem k tomu, ze se se zakladatelkou dohodli, ze papir nepotrebujou, nechapu moc, kvuli cemu tak vysiluje...
na druhou stranu musim rict,ze ten kdo se chtel hrnout do manzelstvi po pul roce znamosti byl u nas partner.. no nevzali jsme se tenkrat.. ale po trech letech jsme se rozhodli vztah zpecetit snatkem i kdyz nepanujeme zadne deti... kdyz s eho pak pratle ptaji, proc tedy\.. tvrdi, ze to byl proste dobry napad, a lepsi uz od te doby nemel 
kareta: souhlasim.. na co tisic smluv, kdyz se proet muzem vzit :-)
no ale jinak si nedelam iluze, ze manzelstvi by byl pojistka stastneho zivota... takova ve neexistuje... to ze zrovna nam dvema se libi mit spolecne prijmeni a byt hrdy na to, ze zrovna on/ona je muj manzel/mazelka.... je skvele... 
kdyby to skvele byt prestalo, pak bude cas to resit... ale do te doby o tom nehodlam premyslet
a kdyz nekomu vyhovuje zivot "bez papiru"... fajn..
co mi na clanku prijde divne je, ze se jasne dohodnou , ze se do manzelstvi nepozenou a pak najednou holka zmeni nazor a divi se, ze on ho nezmenil... preci se tak dohodli , kdyz se dohdli o tom mit dite.. tak cemu se divi? :-)
.gif)
kareta: fakt NE. On je úžasný i bez mý ruky.
Grainne: takže kdyby nějaký pan úžasný požádal o tvou ruku, tak NE?
Meander: já jsem naprosto v klidu. Pokud myslíš, že manželství je pojistka na cokoliv, tak není. Ani na štěstí a bohužel ani na majetek. Dokonce ani na dědictví, manžela můžeš s klidem vydědit, manžel není, na rozdíl od dětí neopominutelný dědic.
Nemám prostě potřebu si všechno jistit a jiného člověka už vůbec ne. Manželé se soudí o majetek a pokud není shoda, rozhodne soud. Stejně tak by soud rozhodoval v případě pouhého soužití. Žalobu o majetek lze podat v každém případě.
Totéž se týká dětí. Příjmení nerozhoduje, proti sobě budou stát dva biologičtí rodiče a oba mají teoreticky stejné šance i v případě, že rodiče nejsou manželé.
Tudíž rozvod i rozchod mohou probíhat vpodstatě stejně - před soudem. Stejně tak rozhodnutí o svěření péče o dítě.
Jediné, co může být rozdílné, že v případě rozchodu nebude mít druh, či družka právo na výživné, to se ovšem netýká dětí.
Takže pragmaticky vzato nám tu zůstává otázka dědictví. Za předpokladu, že zesnulý tajně nesestavil závěť, ve které manžela, či manželku vydědil, což lze i bez notáře a tajně, majetek se dělí mezi manžela a biologické potomky - všechny, tedy i z případného předchozího vztahu. To by za určitých okolností mohlo znamenat, že toho moc nezbude.
Je opravdu na každém, aby tahle fakta zvážil a uvážil, nakolik je tedy manželství jistota a nakolik závazek.
Kdybych pár takových případů neviděla, taky by mě nenapadlo se v tom rýpat.
Jinak, to, co ve vztahu očekávám já, mi opravdu žádný papír nezaručí.
Pro zakladatelku:
po úžasných zkušenostech co mám s chlapama, bych svému dítěti ve tvém případě nechala tvoje příjmení ..... abys jednou nemusela litovat ... ono stejně, když to nevyběháte na matrice před porodem nebo po něm, tak automaticky dostane tvoje jméno ... celé jsem nečetla, tak už to možná někdo psal .....
A pak: nejlepší je stát na svých nožkách, chemické reakce jsou totiž děsně záludné 
kareta: Tak tak. Já pořád nechápu, proč se sňatek bere jako nějaká osobní újma. Však to přináší samé výhody. Teda pokud se nechci vzít sama za sebe nějakou hrůzostrašnou půjčku a finančně se zruinovat, případně ručit nějakému ichtylovi a finančně se zruinovat. 
Koukám, že mám v tomhle štěstí, že nežiju v česku...taky nejsem vdaná (a jestli všechno klapne jak má, tak se snad nikdy vdávat nebudu muset), ale místní zákony jsou udělané tak, že když lidi spolu žijou určitou dobu, stávají se automaticky partnery (nebo by se tomu asi řeklo druh-družka). Takže když bychom se chtěli rozejít, tahat se o děti, dědit po sobě...máme úplně stejný práva a povinnosti jako kdybychom byli oficiálně spolu oddaní. I ty daně platíme spolu
Meander: jo, s partnerem obvykle něco buduju, investuju čas, práci, city, peníze, NEJLEPŠÍ LÉTA SVÉHO ŽIVOTA
, tak nebudu běhat po právnících a uzavírat 50 smluv, když se můžeme jednoduše vzít
Být manželé, vůbec bychom se nějakou závětí nemuseli zabývat.
