Návrat kajícného hříšníka
Do redakce přišel smutný příběh. Jeho hlavním tématem je nevěra, ale i to, co všechno má žena vydržet, kolik toho může odpustit a jak se správně zachovat.
Nevěra bolí vždycky, každá má svůj vlastní příběh a všechny ty příběhy jsou smutné. Někdy přebolí, ale většinou po ní zůstává nepříjemná pachuť, které se podváděný nikdy nezbaví.
Příběh paní Aleny
To, že nemůžeme mít děti, jsme překonali
Je mi 53 let, mému manželovi rovněž. Brali jsme se v pětadvaceti. Brzy po svatbě jsme zatoužili po dítěti. Dlouho jsme se snažili, ale těhotenství stále nepřicházelo. Odhodlali jsme se podstoupit různá vyšetření, při nichž lékaři zjistili manželovu neplodnost. Zlomilo nás to. Myslím, že mě víc. Život bez dítěte jsem si nedokázala představit.
Svého muže jsem však velmi milovala, a tak mě ani nenapadlo, že bych se s ním kvůli tomu měla rozejít. Pomalu a těžce jsem se smiřovala s tím, že zůstaneme bezdětní. Nějaký čas jsme přemýšleli o adopci, dokonce jsme v tom učinili nějaké kroky, ale odradila nás byrokracie a všechny procedury, které bychom museli absolvovat.
Zůstali jsme tedy sami dva. Bezdětnost jsme si vynahrazovali občasným hlídáním potomků našich sourozenců, které jsme brali i na dovolené. Jinak jsme žili spokojeně, věnovali se práci a společným koníčkům. Celá léta bylo všechno v pořádku. Až do doby před dvěma lety.
Zamiloval jsem se, odcházím...
Manžel se najednou velmi změnil. Doma už netrávil tolik času jako dřív, často jezdil pryč i na víkendy. Jednou to byla akce s kamarády, jindy něco pracovního. Začala jsem cosi tušit, ale bála jsem se ptát a pátrat. Nechtěla jsem slyšet to, čeho jsem se bála. Zbytečně. Stejně jsem tomu neunikla. Po půlroce podivného života mi oznámil, že mě opouští a odchází k ženě o 18 let mladší. Prý se do ní zamiloval a nemůže si pomoci. A navíc – ona je svobodná matka, má roztomilou čtyřletou holčičku a té by mohl nahradit tátu. Viděla jsem na něm, že je tou představou úplně posedlý.
Myslela jsem, že mi pukne srdce. Sbalil si věci a odešel. Zůstala jsem v našem bytě sama a najednou nevěděla, co mám dělat. Připadala jsem si strašně prázdná, opotřebovaná, k ničemu. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím.
S podáním žádosti o rozvod jsem otálela. Předpokládala jsem, že to udělá manžel. Ani on však tento krok neučinil, a tak jsme další rok a půl byli stále manželé, avšak žili jsme každý jinde. Já jsem se pomalu vzpamatovávala, ale stále to nebylo dobré. Můj muž mi moc chyběl. Tak moc, že to nedokážu ani popsat. Doufala jsem, přála si, aby se jednou vrátil. Byla jsem přesvědčená, že bych mu dokázala odpustit a přijmout ho zpátky. Ano, klesla jsem tak hluboko, že jsem zašlapala vlastní důstojnost do země.
Chce zpátky a já nevím, jestli ho chci, nebo ne
A teď je to tady. Chce zpátky. Zjistil, že nový vztah nebyl takový, jak si ho představoval, a chce se vrátit. A já, místo abych byla šťastná, nevím, co mám dělat. Najednou jsem si uvědomila, že ačkoli ho mám svým způsobem stále ráda a záleží mi na něm, nejsem si jistá, že bych s ním chtěla po tom všem znovu začít žít. Mám pocit, jako by si ze mě dělal nějakou stabilní jistotu, kterou vždycky najde tam, kde ji nechá, a která bude štěstím bez sebe, když se náhodou objeví doma. Uvědomila jsem si, že už jsem si na samotu svým způsobem zvykla, a také to, že mi ublížil natolik, že mu to asi nikdy nedokážu odpustit. Přesto mi chybí. Připadám si jako šílená. Chtěla bych své pocity a postoje nějak ovládnout, ale uvnitř jsem úplně splašená a zmítám se ode zdi ke zdi.
Vím, že můj příběh asi není ničím výjimečný. Přesto jsem si dovolila vám jej poslat. Možná mi postřehy a názory čtenářek pomohou najít správnou cestu. Problém je totiž i v tom, že jelikož nejsme rozvedeni, on má stále právo v našem bytě bydlet a já s tím nic neudělám.
Alena
19.5.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 26 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Návrat kajícného hříšníka
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
Gargamel: A taky to mohlo být takhle: z malé holčičky je občas vzteklý spratek, mladá žena očekává, že on doma taky něco udělá a pomůže jí s dítětem, středem světa není on, ale dítě. A sex už taky pána zmáhá. Tak se chce vrátit tam, kde byl opečovávaný a kde žena dávala pozor, aby neublížila jeho egu. Chtěla bych ho zpátky? Já spíš ne.
Gargamel: Mohlo, ale těžko to zjistit. Ona si přeci taky mohla klidně najít jiného chlapa, který měl v péči dítě.
Jo a ještě by mě zajímalo proč doopravdy odešel. Že by snad zjistil, že u tebe měl lepší péči, stála jsi ho míň peněz, měla větší nároky než ty, ... ? Nedokážu pochopit, jak si chlap klíďo odejde za jinou a jak mu to přestane vyhovovat, tak se zase otřepe a chce se vrátit a myslí si, že mu ženská padne kolem krku.
Nedávno jsem četla, že u mužů dochází po padesátce k tzv. přechodu (něco jako u ženských) a projevuje se to pubertálníma výjevama a nevěrou. Tak nevím. Ale moje rada: Nedat mu nic zadarmo. On odešel, tak ať se snaží. Možná bych s ním třeba zašla na kávu, popovídat si, ale zatím ani prd. 
To je zvláštní, nikoho nenapadlo, že to mohlo být také jinak.
Třeba se nikdy nevyrovnal s tím, že je neplodný a najednou se mohl starat o její holčičku, sama paní Alena píše, že právě z toho byl úplně posedlý. Už se viděl, že má rodinu, mladou příjemnou ženu a krásné děcko, které ho má rádo. Já bych se nedivil, že neodolal, aby to zkusil. Jenže mladá maminka si to asi představovala jinak, chtěla si užívat života a to neklapalo, on už to měl za sebou...a tak se chce vrátit k ženě, s kterou si rozumí...? Nemohlo by to tak být?
já bych s ním asi začla "chodit", ale domů už bych ho nevzala, ať se laskavě o sebe stará sám...
Já bych to zkusila ještě jednou. Úplně odpustit bych asi nedokázala, ale při dobré vůli by to mohlo na stará kolena dál klapat. Bezdětná manželství jsou na sebe víc vázaná. Každopádně přeju 
já bych to asi ještě zkusila, přece jen po tolika letech, a nejste rozvedeni?
Držím pělečky pro štěstíať vám to vyjde!!!
Na tohle nedokážu vůbec nijak reagovat, nedokážu říct svůj názor. Nevím, co je pro Alenu lepší. V těch letech se nový slušný partner těžko hledá, k dětem, či k vnoučatům nemůže - nejsou. Asi bych čekala, zda z manžela záletníka 
nebudu mít hroší kůži, či "dotykový"
odpor. Pokud bych přece jen byla ráda, že se vrátil, asi bych si tu radost nechala pro sebe. Do konce života bych ale stejně byla stále ve střehu. 
Kdybych byla ve Tvé kůži, asi bych to s manželem ještě zkusila, abych si nemusela nikdy vyčítat promarněnou přiležitost. Ale jak se znám, stejně bych tu jeho nevěru nerozdejchala .
Před osmi lety jsem byla v trošku podobné situaci v tom smyslu, že jsem si myslela, že už pro mě asi jiný pán než ten, se kterým jsem už nechtěla žít, nenarostl. Přesto jsem se rozvedla a dnes nelituju.
Ten jiný si mě našel sám a já tak mám toho nejlepšího chlapa na světě.
Když už má ten trvalý pobyt, tak toho moc nenaděláš...a navíc ho stejně chceš...asi bych ho vzala zpátky a byla pro volné férové manželství s pravidly..
Dej mu šanci...já ji od manžela taky dostala a jsem za ni vděčná
.gif)
Neuměla bych na to zapomenout. Zpátky bych ho určitě nevzala, připadala bych si docela zneužitě a dělat mu zázemí a servis?
Každý svoji domácnost, občasná společná kultura apod., to snad ano, ale určitě ne výpomoc s prádlem atd.
Je to jeho první velký poklesek, ale, jak je vidět, stále ho máš ráda a on se vrátí poučený. Řekla bych, že se to opakovat nebude. Jestli ti není odporný, dej mu šanci. Němci mají přísloví "co se jednou stalo, nestalo se vůbec".
Jenže ta láska, to je taková mrcha vrtkavá. Přijde si a nezeptá se, jestli se ti to zrovna hodí 
Pán se prostě na prahu padesátky zamiloval. Určitě to ani pro něj nebylo snadný, mávnout proutkem a opustit ženu, společný roky, společný překonaný problémy, ublížit jí... Všude se pořád mluví o obětech nevěry - jak trpí, jak to maj blbý, jak se s tím musí porvat. Souhlasím. Ale ono je to i naopak docela očistec - myslím když jste v roli toho, co opouští 
To, že paní Alena s tímto mužem zůstala, i když chtěla děti a on jí je nemohl dát, byla její volba, ale ne její zásluha. Je to možná tvrdé, ale je to tak. Stává se, že se manželství a vztahy rozpadají. Asi to dost bolí, je to smutný, vždy to zanechá rány. Ale uvázat si někoho nejde...
