Zkusili jste oddělenou dovolenou?
.jpg)
Je mi 44 let, manželovi o sedm víc. Máme dvě velké dcery, které už s námi nebydlí. Ta mladší před rokem odmaturovala a půl roku poté se odstěhovala a osamostatnila. Nejdřív mi bylo smutno, ale časem jsem si zvykla, že spolu žijeme jen sami dva. S dcerami se samozřejmě často vídáme a navštěvujeme.
Myslela jsem si, že teď našemu vztahu prospěje, když už se můžeme věnovat jen sami sobě. Bohužel to tak není. Sice se nehádáme, nemáme mezi sebou žádné konflikty, ale žijeme spíš vedle sebe než spolu. Večer se doma sejdeme, navečeříme se, prohodíme pár slov a pak si jde každý „po svých“. Tedy já něco poklidím, čtu si knížku či pustím televizi a manžel zasedne k počítači. Když ho chci dostat někam ven, třeba do kina nebo na večerní procházku, je má snaha marná.
Mrzí mě to. Zatím nejsme tak staří, abychom žili tak pasivně. Předevčírem jsem tedy zavedla řeč na téma „dovolená“. Vím, že manžel vždycky toužil navštívit Norsko a Finsko, a tak jsem navrhla, že bychom mohli naplánovat nějakou trasu a v létě tam jet. Jeho reakce mě však přímo uzemnila. Řekl, že by tam samozřejmě jel moc rád, ale ne se mnou. Prý ví, že bych tam s ním jela jen z povinnosti a že dávám přednost spíš teplu a moři.
Zůstala jsem jako opařená. Pokusila jsem se mu vysvětlit, proč stojím o společnou dovolenou, že náš vztah není úplně v pořádku a chtěla bych mu dát nějaký nový impuls. Odpovědí mi bylo, že o takové manipulativní impulsy nestojí. Prý určitě čekám, že mi bude vděčný, když se obětuju a pojedu s ním do Skandinávie místo na Jadran. Přitom to vůbec není pravda. Jen jsem chtěla společnou dovolenou, na které by se cítil dobře především on.
Výsledkem je manželův návrh, abychom letošní dovolenou strávili odděleně. Podle něj to našemu vztahu prospěje víc než cokoli jiného.
To si nemyslím. Nemám pocit, že bychom potřebovali zvládnout nějakou krizi, spíš jen jakési vyhoření po pětadvaceti letech společného života. A kdy jindy se můžeme znovu trochu odvázat, než když vyrazíme někam úplně jinam, pryč z domova?
Asi jsem na to šla špatně a někde jsem udělala chybu, když byla jeho reakce tak odmítavá. Je mi z toho smutno, připadá mi, že už se mnou ve svém životě nepočítá. Bojím se, aby letošní oddělená dovolená nebyla posledním hřebíčkem, který náš vztah úplně zatluče.
29.5.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 62 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zkusili jste oddělenou dovolenou?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
holky já ani manžel nikdy nepomysleli,že by jsme měli jet na dovolenou každej sám my se na ni vždy těšime ted jezdime sami jinak jak byli děti malé tak s nima 
,ale každej to máme jinak jak to vyhovuje oboum tak proč né???
.jpg)
Hmm, možná si manžel chce užít čerstvě nabité "svobody" - že se i 2. dcera osamostatnila. Možná ,.... 
Já byla loni poprvé sama (teda s 2,5 letou dcerou) na týden sama na dovo a krásně jsme si to užily. Je fakt, že jsem si zaplatila kurz paličkování, což by přítele nebavilo; ale on byl spokojený sám doma. Letos jedu zase a už se na to všichni 3 těšíme. Z nedostatku financí bude společná dovolená jen 3 dny, ale bude, na tom trváme.
Takže zkus manžela poslat do Skandinávie samotného, sama jeď třeba s kamarádkou k moři a pak si užijte týden s manželem u nás v Čechách.
Stanik: Já se neomlouvám, že sem píši, ale že jsem ukecaná a nechci moc zabírat místo jiným názorům. Mám ráda lidi, kteří se mnou i často nesouhlasí, ale dokážeme si své postoje vysvětlit. Neumím mazat med kolem h..y. a nemám ráda, když jsou lidé ke mně neupřímní. Vážím si každého, kdo má svůj názor. 
Zaffira: Díky. My opravdu takto žijeme. Jsem ráda, že jsem našla pochopení. 
dadka: Díky za názor a sympatie. Ten Egypt máme také v plánu, ale letos to moc nebude. Stěhujeme se. Balení, debordelizaci atd., to dělám hlavně já, manžel se denně vrací až 19.hod. Já soukromě podnikám a pracuji z domu, tak využívám každé chvíle. Ten váš plán a ty 3 týdny se mi moc zamlouvá, snad příští rok. A tak přeji jen a jen super zážitky, doplnění energie na dny horší a hlavně, hodně zajímavých lidí a okamžiků. Přeji tedy šťastnou dovolenou.
IVUSKA 56: Díky za podporu. Jak se říká, život nás naučil.
IVUSKA 56: tak vidis, nakonec se vse vysvetlilo.. 
to , ze se vetsinou neshodnem v nazorech neznamena, ze se nekoho nezastanu, pokud si myslim, ze to nekdo spatne pochopil... inu vodnraka, idelaistka, bojovnice... jina uz nebudu a ani nechci 
Stanik: Tak to jsme si dost podobné. Já dost dlouho mlčím než to úplně rozseknu, snažím se o domluvu, ale když se někdo urazí, proto, že já mám pravdu a nakonec třeba ještě pomlouvá, je to jednou pro vždycky. Na druhou stranu mám několik kamarádů z dětství, se kterými jsem pořád v kontaktu a ti s kterými jsem se nejvíc přela o pravdu jsou dnes nejlepší a je na ně spoleh
IVUSKA 56: u nas vari vic muz nez ja, neb me to udesne nebavi, takze tohle odpada...jidelnicek vymsli vetsinou neb je strasne mlsnej :-)
no a ad prace, sefa mam ted nejlepsiho za vsecky tri zametnani.. kolegove fajn.. jesze delam podporu uzivatelum PC a to je fakt na ranu.. ale poslat je do haje nejde...
takze zbytek moc neresim... a ,, oproti svemu uzi jsem opravdu mila holka, on je ironicky flegmatik se sklony k sarkasmu, ktereho skoro nic nerozhodi a s nikym se nepare... to ja se hlidam... i tady.. ver mi, ze nevis, jaka dokazu byt ,, tady je to fakt slaby cajicek ... a kamrady mam porard stejnou bandu lidi z maldi co si na nic nehrajou, kdo nesnese pravdu do oci... ma smulu. odpoustet umim spatne druhe sance dostava malokdo...
Lhasa: Je to přesně tak.
Stanik: Já mám taky ráda vše do očí a všeobecně jsem za to považována za konfliktní. Klidně řeknu šéfovi, že nemá pravdu, když jsem přesvědčená o tom, že ji nemá, nebo kamarádce, že tohle jí opravdu moc nesluší, ale lidé mají radší med kolem huby a podle mě začínáme být čím dál tím falešnější, hlavně v práci. Je pravda, že s chlapama to jde víc na rovinu, ale že by nebyli drbny, tak to ne. Taky jsem dělala s většinou mužů ( 2 ženský a 5 mužských), stavěli jsme a kupovali auta, ale když jsme chtely, tak jsme s kolegyní probíraly jídelníček na víkend a co se bude dělat. Myslím, že nejlepší je kompromis.
Na oddělené dovolené mi nic zvláštního nepřipadá - v rodině to praktikujeme naprosto běžně. Manžel jezdíval na adrenalinové potápěčské výpravy s kamarádem (tedy dokud mu nezjistili vysoký tlak), sice se taky potápím, ale mám ráda jen klidné korálové útesy. I když byly děti malé, tak jezdil na dovolenou (pánskou jízdu) sám, protože jsme pořád spolu a byla to pro nás určitá změna. A nemyslím si, že by nás vztah nefungoval, naopak - on si splní svůj sen, já zas nějaký můj, a můžeme se takhle na sebe těšit.
Já bych toho naopak využila a ve stejné době bych jela třeba s kamarádkou k moři, dokonce bych přivítala, že mne manžel posílá samotnou pryč. Ten můj si taky plánuje příští rok rybolov v Norsku a mezi námi - mne by to ani nebavilo, ale přece mu to nebudu zakazovat, hlavně když znám lidi, co tam s nimi jede a vím, že jsou spolehliví a rozhodně to nebude záminka k nějakým orgiím
.gif)
Na článku mě zaujaly dvě věci:
1. "Pokusila jsem se mu vysvětlit, že náš vztah není úplně v pořádku a chtěla bych mu dát nějaký nový impuls." Nedovedu si představit, že bych jela na dovolenou kvůli impulsu pro pokažený vztah, to bych si tedy fakt neodpočala.
2. "Jen jsem chtěla společnou dovolenou, na které by se dobře cítil především on." Marcelo, vy se na dovolené nechcete cítit dobře? Zavání to přesně tím obětováním, o které váš muž nestojí. Nehledě na to, že po takovém novém impulsu by se vztah asi nevylepšil.
Zkuste se cítit dobře především vy, to bude teprve ten správný impulz ...
Lhasa: 
Jsme s manželem spolu přes dva roky ve společné domácnosti, dcerce je 15měsíců pryč, bez problémů s ní jedu na dovolenou sama, letos poprvé. Jsem milovnice moře a tepla, dobře se cítím v Řecku, pojedeme právě tam. Manžel však není plážový povaleč, za dva dny by se tam nudil. Raději má grilovačku na zahradě doma,náš bazén a české pivko. Navíc jezdí kamionem po celé Evropě a tak nacestovaný je až nad hlavu. Normálně jsme si sedli a dohodli se, že když to půjde, pojedu s beruškou sama na pláž k moři. Jemu spíš vyhovujou kratší výlety. Nebudu ho nutit, ani přemlouvat a vyvolávat nějaké dusno a eventuelně pak myslet celou dovču na to, jak manžela nenaštvat, pokud je někde, kde se mu nelíbí, jen kvůli nám...a zkazit si tak ksichtěním dovču? Tudle nudle) Myslím, že hned od počátku manželství je dobré stanovit pravidla a RESPEKTOVAT SVOJE SOUKROMÍ A VOLNÝ ČAS, manžel je šipkař, rád se vrtá v autech, mne šipky neba a být od oleje taky ne) já zas mám ráda kytičky a zahradu a jezdím s dcerou na kole, ale nebudu ho nutit to dělat,když ho to netáhne)
Spolu děláme tisíce jiných věcí a dcerušku si užíváme taky společně při hrách a výletech apod)
JDE JEN O TO, SE DOMLUVIT, NEUSTUPOVAT jak nějaké putičky, ALE TOLEROVAT JEDEN DRUHÉHO) a naopak, podporovat se
